0

11. září a nové autoritářství

Pět let po útocích na Dvojčata v New Yorku a na Pentagon ve Washingtonu už „11. září“ není jen pouhé datum. Vstoupilo do dějepisu jako začátek něčeho nového, snad nové éry, každopádně však jako okamžik změny. Ani bombové útoky teroristů v Madridu, Londýně a v dalších místech nebudou zapomenuty, ale „11. září“ se stalo chytlavým obratem, téměř jako „srpen 1914“.

Avšak je to, co 11. září 2001 začalo, skutečně válka? Ne všichni jsou z tohoto amerického náhledu nadšení. Během vrcholné doby irského terorismu ve Velké Británii dělaly britské vlády jedna za druhou vše pro to, aby IRA nepřiznaly představu, že se vede válka. „Válka“ by znamenala přijetí teroristů jako legitimních nepřátel, v jistém smyslu srovnatelných protějšků v krvavém zápase, pro nějž existují uznávaná pravidla účasti.

V případě teroru nejde ani o správný popis, ani o užitečně volená slova, neboť teroristické činy je správnější charakterizovat jako činy kriminální. Jejich prohlášením za válku – a pojmenováním nepřítele, obvykle al-Káidy a jejího vůdce Usámy bin Ládina – vláda Spojených států ospravedlnila vnitřní změny, jež by byly v každé svobodné zemi před útoky z 11. září nepřijatelné.

Většina těchto změn byla začleněna do takzvaného „Vlasteneckého zákona USA“. Třebaže některé ze změn se týkaly pouze správních předpisů, celkovým účinkem vlasteneckého zákona bylo rozrušení velkých pilířů svobody, jako je habeas corpus , právo odvolat se k nezávislému soudu, kdykoli stát upírá jedinci svobodu. Zajatecký tábor v zálivu Guantánamo na Kubě se záhy stal symbolem něčeho neslýchaného: vazby bez soudu pro „nezákonné bojovníky“, jimž jsou upírána veškerá lidská práva.