Access every new PS commentary, our entire On Point suite of subscriber-exclusive content – including Longer Reads, Insider Interviews, Big Picture/Big Question, and Say More – and the full PS archive.
From semiconductors to electric vehicles, governments are identifying the strategic industries of the future and intervening to support them – abandoning decades of neoliberal orthodoxy in the process. Are industrial policies the key to tackling twenty-first-century economic challenges or a recipe for market distortions and lower efficiency?
LONDÝN – V knize Proč prohráváte v bridži (nejvtipnější knize o bridži, která kdy byla napsána) poradil autor, můj strýc S. J. Simon, hráčům, aby se nesnažili „o nejlepší možný výsledek, nýbrž o nejlepší možný výsledek“ s partnerem, kterého máte. Tato rada platí i pro dlouho zaseknutý izraelsko-palestinský mírový proces, jejž nově oživil americký ministr zahraničí John Kerry.
Organizace spojených národů formulovala „nejlepší možný výsledek“ v roce 1947: Palestina – tehdy britské mandátní území – měla být rozdělena na dva státy přibližně stejné velikosti. Izrael to akceptoval, avšak Palestinci nikoliv, takže palestinský stát nikdy nevznikl. Během následných válek zabral Izrael celé území vyčleněné pro Palestinu, zejména západní břeh řeky Jordán a Gazu, kde se to dnes hemží miliony palestinských uprchlíků.
Od mírové dohody z Osla z roku 1993, která počítala s existencí palestinského státu na západním břehu a v Gaze, se předpokládaný palestinský stát vzhledem k „situaci v terénu“ smrskl ještě víc. Některé části západního břehu Izrael přímo anektoval nebo je zabrali izraelští osadníci. Palestinská samospráva dostala omezenou autonomii nad 25% tohoto území, navíc v nespojitých pozemcích.
To continue reading, register now.
Subscribe now for unlimited access to everything PS has to offer.
Subscribe
As a registered user, you can enjoy more PS content every month – for free.
Register
Already have an account? Log in