MOSKVA: Rusko-americké vztahy se opět zhoršují. Hnilobný proces začal už v roce 1998, ale v roce 2000 byl pro americké prezidentské volby pozastaven. Republikáni tehdy demokraty nazvali stranou, která „ztratila“ Rusko, a Clintonově a Goreově administrativě by tudíž neprospělo, kdyby tento názor dále podporovala konkrétními spory s Putinovou vládou. Teď, když jsou v Bílém domě republikáni, problémy mezi oběma zeměmi opět vyplavaly na povrch a množí se.
Bushova administrativa jako by si myslela, že Rusko a Amerika spolu hrají hru, v níž vždy jeden ztratí to, co druhý získá: že každý ruský diplomatický triumf, nehledě na to, jak nevýznamný, nakonec zaplatí Amerika. Ruské úsilí přistupovat k diplomatickému světu z mnoha různých stran a úhlů je ve Washingtonu vnímáno jako fasáda pro aktivity, jejichž cílem je pokořit Spojené státy. A co víc, obě země prakticky přerušily téměř veškerý neoficiální i oficiální dialog.
Proč? Převážná část zahraniční politiky USA je dnes v rukou lidí, kteří byli stranou mezinárodní diplomacie patnáct i dvacet let, a tak není divu, že ještě dnes zpívají podle starých kancionálů z dob studené války. Tím se může pyšnit například americký ministr obrany Donald Rumsfeld a suita lidí kolem něj. Jako by si ani neuvědomovali, že svět po konci studené války není týž svět, který znali, když byli naposledy u moci. Jako by ještě před samotnými jednáními se starými ruskými soupeři chtěli ukázat, že jsou „ostří hoši“ a že nemíní ustoupit ani o píď.
MOSKVA: Rusko-americké vztahy se opět zhoršují. Hnilobný proces začal už v roce 1998, ale v roce 2000 byl pro americké prezidentské volby pozastaven. Republikáni tehdy demokraty nazvali stranou, která „ztratila“ Rusko, a Clintonově a Goreově administrativě by tudíž neprospělo, kdyby tento názor dále podporovala konkrétními spory s Putinovou vládou. Teď, když jsou v Bílém domě republikáni, problémy mezi oběma zeměmi opět vyplavaly na povrch a množí se.
Bushova administrativa jako by si myslela, že Rusko a Amerika spolu hrají hru, v níž vždy jeden ztratí to, co druhý získá: že každý ruský diplomatický triumf, nehledě na to, jak nevýznamný, nakonec zaplatí Amerika. Ruské úsilí přistupovat k diplomatickému světu z mnoha různých stran a úhlů je ve Washingtonu vnímáno jako fasáda pro aktivity, jejichž cílem je pokořit Spojené státy. A co víc, obě země prakticky přerušily téměř veškerý neoficiální i oficiální dialog.
Proč? Převážná část zahraniční politiky USA je dnes v rukou lidí, kteří byli stranou mezinárodní diplomacie patnáct i dvacet let, a tak není divu, že ještě dnes zpívají podle starých kancionálů z dob studené války. Tím se může pyšnit například americký ministr obrany Donald Rumsfeld a suita lidí kolem něj. Jako by si ani neuvědomovali, že svět po konci studené války není týž svět, který znali, když byli naposledy u moci. Jako by ještě před samotnými jednáními se starými ruskými soupeři chtěli ukázat, že jsou „ostří hoši“ a že nemíní ustoupit ani o píď.