Právo a bezpráví duševního vlastnictví

Loni v říjnu rozhodla valná hromada Světové organizace duševního vlastnictví (WIPO), že posoudí, jak by mohl vypadat režim duševního vlastnictví orientovaný na rozvoj. Tento krok proběhl téměř bez povšimnutí, avšak v jistém smyslu byl stejně důležitý jako rozhodnutí Světové obchodní organizace (WTO), že současné kolo obchodních jednání bude věnováno rozvoji. Obě rozhodnutí totiž připouštějí, že současná pravidla mezinárodní ekonomické hry odrážejí spíše zájmy rozvinutých průmyslových zemí – zejména pak jejich velkých korporací – nežli zájmy rozvojového světa.

Bez ochrany duševního vlastnictví by byly oslabeny podněty stimulující určité typy kreativního úsilí. S duševním vlastnictvím jsou však zároveň spojeny vysoké náklady. Myšlenky jsou nejdůležitějším vkladem do výzkumu, a pokud duševní vlastnictví zbrzdí možnost využívat myšlenky jiných, utrpí tím vědecký a technologický pokrok.

Mnoho nejvýznamnějších myšlenek – například matematika tvořící základ moderního počítače nebo teorie v pozadí atomové energie či laserů – není chráněno duševním vlastnictvím. Akademikové vynakládají značnou energii na volné šíření svých výzkumných objevů. Mě osobně potěší, když někdo využije mých myšlenek v oboru asymetrických informací – ačkoliv i já ocením, když mi pak přizná jisté zásluhy. Růst hnutí „otevřených zdrojů“ na internetu ukazuje, že bez ochrany duševního vlastnictví lze vytvářet nejen nejzákladnější myšlenky, ale i produkty se značnou okamžitou komerční hodnotou.