Wednesday, August 27, 2014
7

Co trápí Indii?

CAMBRIDGE – Nedávný pád Indie z makroekonomického výsluní je politováníhodným vývojem událostí. Po mnoha letech, kdy se ekonomika překonávala, růst HDP prudce zpomalil. Roční výkon se letos s největší pravděpodobností zvýší o méně než 5%, oproti 6,8% v roce 2011 a 10,1% v roce 2010.

Reformy se zasekly v hluboké politické paralýze. Oslabující vnější poptávce čelí všechny velké rozvíjející se ekonomiky, avšak indické zpomalení zhoršil i výpadek investic, který odráží hlubší ztrátu oficiálního směru a podnikatelské důvěry. Dokonce i předpověď mírného zlepšení pro rok 2013, kterou zveřejnil Mezinárodní měnový fond, je založena na předpokladu, že vláda bude schopna vdechnout život vlně hospodářských reforem, které uvízly na mrtvém bodě.

Současná indická ochromenost podtrhuje pozoruhodný posun v globálním mínění. Ještě před pár lety si Indie pěstovala pověst nejlepšího místa k investicím. Hlavy států o sebe zakopávaly ve snaze setkat se v Bombaji s podnikatelskými špičkami a doufaly, že se jim podaří vydláždit cestu ke značnému rozšíření obchodu a investic. Jejich zájem však dnes ochabl spolu s makroekonomickými ukazateli země.

Změny, které se chystají, by přesto mohly obrátit vývoj. Indický premiér, osmdesátník Manmóhan Singh, se nedávno probudil a uvědomil si zoufalou potřebu obnovení dynamiky. Ekonomové z celého světa zaznamenali příchod Raghurama Rajana do funkce hlavního ekonoma ministerstva financí. Rajan je superhvězdou mezi akademickými výzkumníky, geniálním autorem píšícím o politické ekonomii a bývalým hlavním ekonomem MMF. Zdaleka však není jasné, zda Sonia Gándhíová, předsedkyně Indického národního kongresu a nejmocnější politik v zemi, Singhovu reformní agendu sdílí.

Pravdou je, že v kabinetu dochází k přesunům, které vynášejí do čela mladší ministry. Tento proces však ukazuje na pokračování tradice, podle níž je většina ministrů jmenována spíše na základě jejich loajality k rodině Gándhíhových než na základě kvalit a úspěchů.

Pro tak chudou zemi, jako je Indie, bohužel platí, že pouze nepřerušovaný rychlý růst může vést k trvalým rozvojovým ziskům. Indická míra chudoby (jakkoliv lze připustit, že tento ukazatel je z koncepčního i praktického hlediska obtížně měřitelný) klesla v letech 1981 až 2010 o polovinu na necelých 30% – to je pozoruhodný úspěch. Rychleji rostoucí východní Asie však zaznamenala podstatně větší pokrok, když se tamní míra chudoby snížila ve stejném období z 77% na 14%.

Proč zrychlování indického růstu vyšumělo? Indie mnoho let těžila z dlouhodobého dopadu hospodářské liberalizace provedené na počátku 90. let. Stěžejní roli hrál tehdy Singh jako ministr financí. Mohl se spolehnout, že mu MMF – který měl tehdy reálnou politickou páku, neboť Indie v roce 1991 potřebovala sanační program – poskytne vnější podporu, která vyváží obrovské vnitřní překážky reformy. Dnes však neexistuje žádná vnější protiváha domácího politického tlaku, jenž brzdí další liberalizaci.

Pravdou je, že indická vláda nyní musí brát v úvahu sílící ohrožení investičního úvěrového ratingu země. Hlavní ratingové agentury stále více žehrají na absenci růstové strategie a přemrštěné rozpočtové schodky v zemi. Dopad je však zatím omezený díky schopnosti úřadů cpát dluh do chřtánu místních bank, pojišťoven a penzijních fondů.

Toto „finančně utlačovatelské“ zdanění domácích střadatelů zůstává pro zadluženou indickou vládu i nadále obrovským neprůhledným zdrojem financí. Současně však brání tomu, aby prostředky putovaly do investičních projektů v soukromém sektoru, které mají daleko vyšší návratnost, než jakou může nabídnout vláda.

Dobrou zprávou je, že z ekonomického hlediska je v Indii stále spousta nízko rostoucího ovoce, které může obnovit růst. Ačkoliv se Indie správně zdráhá dovádět finanční liberalizaci do takového extrému, do jakého ji v posledních desetiletích před nedávnou krizí dovedly Spojené státy, může podniknout spoustu kroků, aniž by na sebe vzala nepřiměřená rizika, jak před několika lety podrobně popsala komise vedená Rajanem.

Maloobchodní sektor je obrovským zdrojem neefektivity, která v podstatě uvaluje mohutnou daň na chudé Indy tím, že šroubuje ceny vzhůru. Místo aby žalovala zahraniční maloobchody, jako je Wal-Mart, měla by Indie hledat cesty, jak napodobit jejich hyperefektivní metody a těžit z nich. Infrastruktura se pomalu zlepšuje, ale silnice, přístavy, vodní cesty a elektrická síť jsou v rozlehlých částech země stále na děsivé úrovni.

Demokratická indická vláda samozřejmě nemůže jednoduše přejet přes lidi a životní prostředí buldozerem, aby vytvořila infrastrukturu. Mezi překážkami však najdeme i vrstvy zkorumpovaných úředníků a politiků – je to obrovská síť odporu vůči reformám.

Někteří lidé tvrdí, že v demokracii čítající 1,2 miliardy obyvatel je paralýza ústřední vlády nevyhnutelná a že jediným způsobem, jak vlít Indii novou energii, je založit volnější konfederaci členských států. Decentralizace by prý zbavila hospodářsky úspěšnější státy pout a díky boji proti kultuře odkázanosti na pomoc v hospodářsky slabších státech by prý z toho mohly v dlouhodobém výhledu těžit i chudší indické regiony.

Jakkoliv nefunkční a decentralizovaná se dnes jeví Evropa, Indie by možná udělala dobře, kdyby podnikla několik kroků jejím směrem, přestože se sama Evropa usilovně snaží o větší centralizaci. Decentralizace zní možná nerealisticky, ale kdysi dávno zněla stejně nerealisticky i Evropská unie. Bude-li Singhova nová reformní agenda znovu zablokována, možná přijde čas na radikálnější zhodnocení.

Z angličtiny přeložil Jiří Kobělka.

Hide Comments Hide Comments Read Comments (7)

Please login or register to post a comment

  1. CommentedHimadri Mayank

    Dear Kenneth, I disagree!

    The demographic dividend that India is projected to reap over the next couple of decades is going to be largely provided by the economically weaker states of Bihar, West Bengal, Uttar Pradesh, Rajasthan and Orissa, where fertility rates are still high. Devolution is not the key, rather a consistent focus to improve education, healthcare, training, livelihood in these states is important to create a workforce, that can provide dividends. So, welfare and budgetary devolution is not only unwise, but also unjust.

    Further, a fair amount of efficiency is reduced not because of economically weaker states dragging the stronger ones, but because of corruption, which is rampant across all regions. Maharashtra, Karnataka, Andhra Pradesh or Tamil Nadu, all are equally infested with graft. The recent anti-corruption drive might go a long way in making the basis of next general elections to be corruption, and probably institution of a constitutional authority of Ombudsman. Only by achieving more economic efficiency through less corruption can India achieve a sustained growth.

    Having said that, given that India has a federal structure of governance, to some extent, policy devolution is already taking place. States have been given a discretion in allowing FDI into multi-brand retail trading within their territories. The JNNURM incentivises state governments to undertake urban policy reforms to get financial assistance from the central government.

    And such measures, although still undesirable due to potential economies of scale, are inevitable, and probably work, in a democracy of 1.2 billion, as you have written.

  2. CommentedIDIKULA MATHEW

    Indian dynamics are not really comparable with the falling dynamics of global economy. Indian government and the central bank is doing the balancing act very well and maintaining a steady growth as well.
    Reforms are not stalled - I am not sure what is the reason on this comment. Reforms being executed is always slow in a massive democracy and there are several non economic but constructive reforms rolling out in parallel too.
    estimated from IMF etc are for world to be pacified and manipulated rather .These rating agencies are to pacify and hold wealth in some nations. India follows its dynamic balancing and growth irrespective of the IMF estimates.

  3. CommentedProcyon Mukherjee

    Understanding India would need a torturous journey a few hundred kilometers from the periphery or from any large city, into the interiors where a vast majority is living, very close to the Dark Ages. With rivers as the only source of running water, with no access to toilets, no schools, and health centers with no equipment and medicine, we have multitudes of people surviving on government sponsored Rs.2 /kg (4 cents/kg) rice. Statistics is very simple, 55% of people living in a rural economy where the whole of agriculture contributes to less than 25% of the GDP and is not growing as productivity is shrinking every year as more hands depend on less area of land. Industrialization and diversification of agriculture in some States like Guajarat have augured well, but lack of governance, which is exacerbated by corruption and lack of political will had taken its toll in most of the other States. Local politics, which is just a way to prolong the agony, takes the round to make the society be based on more divisive forces, so that leadership cannot take root to integrate the ideas of salvation. The core sector cannot function in such a sorry ground of constant in-fights where land acquisition is virtually stalled with no end in sight.

    Reforms, in retail included, is just one other whiff of wishful thinking that would change nothing in the interiors of the country.

    Procyon Mukherjee

  4. CommentedAndrés Arellano Báez

    Who cares what rating agencies said? Why they still exist? We are talking about a group of companies with an incredible record of failure after failure. They should be eliminated of our society.

  5. CommentedAmit Sheth

    FDI is a fickle thing- it can turn on as fast as it is turned off. As pointed out by M. Patel, structural reforms and transparency, are more important. Granted India is not doing too well there right now but some states, led by Gujarat and its dynamic leadership, are showing promise, and consequently, parts of India are growing faster and smarter. Let's hope that the vote for development, rather than caste politics, in states like Bihar and Gujarat spreads further. In the long term, India will do better not to rely too much on central government and its 5 year plans.

  6. CommentedLinda Jamin

    Even economists need to study the POLITICAL and social realities of a region before offering an "analysis" and/or predictions regarding its socioeconomic future. Ancient cultures with complicated social systems in over-populated regions respond well to top-down economic reforms in dictatorships but aren't we supposed to all be cheering for the "democratization" of emerging economies? Or are we just disappointed that the Ghandis and their cronies aren't tough enough. Maybe they need to take a few lessons from the House of Assad or study the tactics used in Bahrein? In any case it's clear that it's necessary to read Aruhundhati Roy as well as K.Rogoff in order to understand what's at play in India and what its future might be.

      CommentedVaradarajan Seshamani

      Not just the political and social systems and situations prevailing, but also the laws, their complexities, their vaguenesses, the discretionary powers in the rules associated with such laws and the resultant parallell systems that operate and are powers untom themselves. Beyond that, one should look at the effects of this type of top down environment on the people weilding the powers - who are part of the powers that be and you may begin to see, in about 2 decades what a mess it all is.

      CommentedM Patel

      It's actually very simple. Culture and Social systems are extremely poor predictor of prosperity. Neither the religion nor the culture could explain the vast gap between two germanys or two koreas or two latin countries. Compare North Korea with South Korea or East Germany with West Germany. Here is 1 country, 1 people and 1 culture which gets vivisected into 2 parts with 1 part embracing Socialism and another part embracing free-market. 50 years later, Socialist part is dirt poor and non-socialist part is well-off.
      Corruption and poverty is positively correlated with red-tape and Socialist/Communist type economic model. Solution is to cut the red tape.

  7. CommentedM Patel

    Nehruvian Socialist license permit system, and absolute discretionary governmental power are troubling India because they hamper growth and promote crony corruption. Structural reforms (i.e. abolish Nehruvian system and take-away discretionary power) is the solution.

    Most article on India's economy falsely equates FDI permit with Reform. This articles are lobbying for foreign investment with little regard for how sweet heart deals are cut. Investments are important but much more important is structural reforms.

    Permit is an oxymoron of Reform. Current system of doling out sweet heart permits to chosen investor, in a non-transparent manner, will result in bad investments and corruption ( example: In 1993s, Enron lobbied and got a sweet heart deal to setup a power plant at Dabhol, India. Government of India owned banks were arm-twisted to provide loans to dabhol power corporation. The power plant built had very high fixed and operational cost making it unviable. After a bankruptcy, writeoff of billions of rupees, and in midst of a power crisis, The plant is still making losses and not running even at 50% capacity).

    Walmart/McDonald should be welcomed to India but it is wrong to say that it will benefit India's poor because only upper middle class Indians can afford them. Poor would be simply shooed away at the entrance.


Featured