Wednesday, August 27, 2014
0

Bushova ekonomika jako nárazová zkouška

Před patnácti lety se Spojené státy nacházely v období, které by se dalo nazvat „věkem ztenčených očekávání“. Přírůstky produktivity ustaly, ceny energií byly vysoké, nezužitkované zůstatky potenciálu techniky pocházející z dob Velké krize se vyčerpaly a mizející výhody z úspor z velkovýroby přivedly téměř všechny ekonomy k představě, že hospodářský růst bude v budoucnu pomalejší, než býval v minulosti. Vzhledem k bezmála dvacetileté stagnaci růstu produktivity mělo tehdy smysl tvrdit, že závazky vlády USA v oblasti sociálního pojištění (Správa sociálního zabezpečení a programy Medicare a Medicaid) jsou nadměrné a že je nezbytné je osekat.

Tehdy bylo tehdy a teď je teď. V uplynulých letech došlo k explozi technologických inovací, jež vynesly všeobecný americký růst produktivity zpět na úroveň z doby před zpomalením. Dnes hospodářství USA stojí na pokraji biotechnologické a možná i nanotechnologické revoluce obrovského měřítka a rozsahu. Přesto je stále slyšet tytéž výzvy, že je potřeba osekat americké sociální závazky.

Pojistní matematici Správy sociálního zabezpečení sice zřejmě ne zcela pochopili dopady dnešních technologických revolucí, ale zřetelně zvětšili rozsah systému, který si vláda USA může dovolit. Před patnácti lety panoval konsenzus, že americká soustava sociálního zabezpečení je ve velkých potížích a že potřebuje cosi jako generální opravu motoru. Dnes se jeho problémy jeví, jak říká ekonom Peter Orszag z Brookingsova institutu, mnohem spíš jako obdoba menší netěsnosti pneumatiky: je potřeba závadu nakonec opravit, ale to není ani nijak těžké, ani bezodkladné.

Tak proč Bushova administrativa vynakládá čas a energii na návrhy radikálních změn v soustavě sociálního zabezpečení jako na svou erbovní vnitropolitickou iniciativu – ba prakticky jedinou politickou iniciativu? Každý, koho znepokojuje slabá fiskální pozice Ameriky, klade relativně malou nerovnováhu financování Správy sociálního zabezpečení na spodní příčky seznamu priorit. Problémem s nejvyšší prioritou je celkový střednědobý rozpočtový výhled, neboť Bushovy daňové škrty otevřely cestu schodkům reaganovských rozměrů, jež hrozí, že ochromí hospodářský růst USA.

Druhým problémem s nejvyšší důležitostí je vyřešit otázku, jak dlouhodobě naložit s programy Medicare a Medicaid. Amerika se musí rozhodnout v otázce rozsahu svých zdravotnických programů a způsobů jejich financování. Ve skutečnosti jde spíš o příležitost než o problém: kdybychom nečekali, že lékaři a zdravotní sestry budou za jednu dvě generace schopni provádět úžasné věci, které dnes nedokáží, neplánovali bychom, že zdravotnické programy povedou k vážným fiskálním schodkům.

Třetím nejzávažnějším problémem je usadit rozpočet Všeobecného fondu vlády USA na udržitelné základy, aby se ta část vlády, která nespadá pod Správu sociálního zabezpečení, dokázala financovat a plnila své závazky i po datu, kdy si už – kolem roku 2020 – nebude moci půjčovat od Svěřeneckého fondu Správy sociálního zabezpečení.

Stěžejním faktem je to, že dlouhodobé finanční těžkosti Správy sociálního zabezpečení, ač reálné, se ukazují jako mnohem menší a mnohem časově vzdálenější než všechny ony bližší, větší a závažnější fiskální problémy, jimž v současnosti vláda USA čelí. Je-li Správa sociálního zabezpečení drobnou netěsností pneumatiky, pak Všeobecný fond po roce 2020 představuje naléhavou opravou brzd, Medicare a Medicaid jsou vytavená převodovka a rozpočtový deficit odpovídá nárazu do stromu.

Který řidič, poté, co jeho vozidlo narazilo do stromu, má zadřenou převodovku a potřebuje opravit brzdy, řekne: „Nejpodstatnější je spravit tu malou netěsnost pravé zadní pneumatiky“? George W. Bush je právě takovým řidičem.

Existují tři teorie, proč se Bushova administrativa zaměřuje na sociální zabezpečení. První je prostá neschopnost: Bush a jeho nejužší kroužek jednoduše nechápou velikost a závažnost ostatních fiskálních problémů federální vlády.

Druhou je ideologie. Bush a jeho lidé si z nějakého důvodu myslí, že je potřeba podkopat úspěch institucí Nového údělu ustavených za Franklina Roosevelta.

Třetí je byrokratická služebnost: tak jako hlavním cílem Bushova návrhu zákona Medicare Drug Benefit z roku 2003 bylo posílit zisky farmaceutických firem, tak návrh Bushovy administrativy ohledně sociálního zabezpečení bude zřejmě ušit na míru zájmům Wall Street.

Nevidím, že by v Bushově režimu někdo uváděl do pohybu jiné, závažnější reformy – třeba zvýšení daní z příjmu, aby se pokryly výdaje za národní bezpečnost. Kdybych se musel vsadit, co je příčinou, vložil bych své peníze na naprostou neschopnost. Ostatně, právě ta se zdá být společným jmenovatelem všech politik, jež má pod kontrolou Bushův Bílý dům.

Hide Comments Hide Comments Read Comments (0)

Please login or register to post a comment

Featured