5

Rizika za současnou úlevou

RIO DE JANEIRO – Série pozitivních posunů ve vývoji od závěru minulého roku posílila důvěru investorů a vedla k prudkému zotavení u rizikových aktiv, v prvé řadě globálních akcií a komodit. Makroekonomická data ze Spojených států se zlepšila, nízkorizikové společnosti ve vyspělých zemích zůstávají vysoce ziskové, Čína a rozvíjející se trhy jen mírně zpomalily a riziko neřízeného krachu a/nebo odchodu některých členů z eurozóny se snížilo.

Navíc se zdá, že Evropská centrální banka je pod svým novým prezidentem Mariem Draghim ochotná udělat vše potřebné pro snížení tlaku na bankovní soustavu a vlády eurozóny, jakož i snížit úrokové sazby. Centrální banky ve vyspělých i rozvíjejících se ekonomikách poskytly masivní injekce likvidity. Volatilita je nízká, důvěra vysoká a averze vůči riziku mnohem slabší – prozatím.

Je však pravděpodobné, že se letos projeví přinejmenším čtyři rizika negativního vývoje, podlomí globální růst a nakonec negativně ovlivní důvěru investorů a tržní hodnocení rizikových aktiv.

Zaprvé, eurozóna je v hluboké recesi, zejména na periferii, ale už i v jádrových ekonomikách, neboť poslední data dokládají smrštění výstupu v Německu a Francii. Zadrhávání úvěrů v bankovní soustavě zesiluje, protože banky zkracují své dluhy prodejem aktiv a omezováním úvěrů, což propad ještě zhoršuje.

Přitom nejenže fiskální úsporná opatření svrhávají periferii eurozóny do volného pádu, ale přetrvává tam i ztráta konkurenční schopnosti, neboť úleva, že vyhlídky na neřízené krachy se vytrácejí, posiluje hodnotu eura. Aby se v těchto zemích obnovila konkurenceschopnost, euro musí klesnout k paritě s americkým dolarem. A přestože riziko neřízeného řeckého krachu teď ustupuje, opět se letos vynoří, až politická nestabilita, občanské nepokoje a další fiskální úspory promění řeckou recesi v depresi.

Zadruhé, existují důkazy o oslabující výkonnosti v Číně a ve zbytku Asie. Ekonomické zpomalení probíhající v Číně je neomylné. Růst exportu se strmě snížil a ve vztahu k periferii eurozóny získal negativní hodnoty. Růst importu, příznak budoucích exportů, se snížil rovněž.

Obdobně prudce slábnou čínské investice do bytové výstavby i komerční realitní aktivita, neboť začínají padat ceny domů. Nižší jsou i investice do infrastruktury, je pozastaveno mnoho projektů vysokorychlostních železnic a za situace, kdy se zpřísňují podmínky úvěrů a klesají příjmy z prodeje půdy, místní samosprávy a účelové mechanismy horko těžko shánějí finance.

Co se týče dalších zemí v Asii, singapurská ekonomika se na konci roku 2011 smrštila podruhé za tři čtvrtletí. Indická vláda očekává v roce 2012 roční růst HDP ve výši 6,9 %, což by bylo nejnižší tempo od roku 2009. Tchajwanská ekonomika v posledním čtvrtletí roku 2011 sklouzla do technické recese. Jihokorejská ekonomika v tomtéž období rostla o pouhých 0,4 %, což byl nejpomalejší růst za dva roky, zatímco japonský HDP se smrštil o 2,3 %, tedy víc než se čekalo, jelikož vývozy tížila síla jenu.

Zatřetí, byť jsou americká data překvapivě povzbudivá, růstová energie USA podle všeho dosahuje maxima. Fiskální zpřísňování bude v letech 2012 a 2013 vrcholit, což přispěje ke zpomalení, stejně jako vypršení daňových zvýhodnění, jež v roce 2011 roztáčely kapitálové výdaje. Nadto vzhledem k přetrvávající malátnosti na trzích s úvěry a bydlením zůstane utlumená soukromá spotřeba; ostatně dva procentní body z expanze v rozsahu 2,8 % v posledním čtvrtletí roku 2011 odrážely přibývající zásoby, nikoliv koncový odbyt. Co se týče vnější poptávky, obecně vzato silný dolar společně se zpomalením světové ekonomiky a eurozóny oslabí export USA, kdežto stále zbytnělé ceny ropy zvýší výdaje za dovoz energií, což bude dále brzdit růst.

Konečně narůstají geopolitická rizika na Středním východě, vzhledem k možnosti izraelské vojenské reakce na jaderné ambice Íránu. Přestože hrozba ozbrojeného střetu zůstává slabá, aktuální slovní válka se stupňuje, stejně jako tajná válka, v níž se Izrael a USA střetají s Íránem; teď navíc Írán vrací úder teroristickými útoky na izraelské diplomaty. Islámská republika, zahnaná dnes už nepříjemnými sankcemi do kouta, by mohla zareagovat také tím, že v Hormuzském průlivu potopí několik lodí anebo že rozvášní své spojence v regionu – proíránské šíity v Iráku, Bahrajnu, Kuvajtu a Saúdské Arábii a dále Hizballáh v Libanonu a Hamás v Gaze.

Na Středním východě jsou navíc širší geopolitická pnutí, která se neuvolní – a mohla by zesílit. Arabské jaro přineslo poměrně příznivý výsledek v Tunisku, kde začalo, ale vývoj v Egyptě, Libyi a Jemenu zůstává mnohem nejistější, zatímco Sýrie je na pokraji občanské války. Navíc jsou tu ještě podstatné obavy o politickou stabilitu v Bahrajnu a v ropou hojně obdařené Východní provincii Saúdské Arábie a případně snad i v Kuvajtu a Jordánsku – ve všech případech jde o oblasti s výraznou šíitskou či jinou neklidnou populací.

Mimo země ovlivněné Arabským jarem nic dobrého pro těžbu ropy nevěští ani napětí mezi šíitskými, kurdskými a sunnitskými frakcemi v Iráku od doby, kdy se USA začaly stahovat. Dále je tu přetrvávající konflikt mezi Izraelci a Palestinci a také pnutí mezi Izraelem a Tureckem.

Jinými slovy, na Středním východě je mnoho věcí, které by se mohly zvrtnout, přičemž jakákoli jejich kombinace by mohla na trzích zasít strach a zapříčinit ještě vyšší ceny ropy. Navzdory slabému hospodářskému růstu ve vyspělých ekonomikách a zpomalení na mnoha rozvíjejících se trzích stojí barel ropy už teď 100 dolarů. Přirážka za strach by ale cenu mohla ještě výrazně zvýšit a důsledky pro globální ekonomiku by byly předvídatelně negativní.

Vzhledem k tolika rizikům v tolika místech si investoři ve svých portfoliích nakonec pochopitelně začnou cenit likvidity a budou se opět vyhýbat riskantnějším fixním aktivům, jakmile se tato krajní rizika projeví. To je další důvod k přesvědčení, že k dosažení vyváženého a udržitelného zotavení má globální hospodářství stále daleko.