Nová modernost v ekonomice

Světová hospodářská krize přinesla v ekonomickém myšlení do popředí zájmu Johna Maynarda Keynese. Klíčovým ,,keynesiánským" náhledem bylo to, že výše soukromých investic je z podstaty nestálá - kvůli vrtochům a módním trendům ovlivňujícím investory, kvůli změnám v ,,elánu" obchodníků nebo kvůli tomu, že klesající ceny rozrušují finanční soustavu.

Keynesiánci se domnívali, že obezřetná měnová politika - centrální bankou prováděné zvyšování a snižování úrokových sazeb, které má omezovat výkyvy ve výši soukromých investic - by mohla zčásti vycházet vstříc potřebě stabilizace hospodářství. Věřili ovšem také, že vláda musí být ochotná se do věci přímo zapojit skrz expanzivní fiskální politiku, aby se udržela celková úroveň výdajů v ekonomice. Byli přesvědčeni, že taková politika by jednou provždy zažehnala přízrak rozsáhlé masové nezaměstnanosti, k jaké došlo během světové hospodářské krize. Navíc by bylo možné účinně zabezpečit téměř plnou zaměstnanost.

Keynesiánci předvídali, že přiblížení se plné zaměstnanosti zvýší nebezpečí inflace. Konec konců, proč by měli pracující a odbory umírňovat své platové požadavky, když by vláda zvýšila výdaje vždy, když by se na obzoru objevila vysoká nezaměstnanost? Jedna významná brzda vysokých platových požadavků - strach z propuštění, jakmile vzroste nezaměstnanost - tedy přestala fungovat. Co ji mělo nahradit?

https://prosyn.org/D552nN9cs