LONDÝN – Když mě britský ministerský předseda David Cameron požádal, abych vedl revizní skupinu zaměřenou na antimikrobiální rezistenci, poslední, co bych od přijetí takového postavení očekával, je, že mě přivede ke zpochybnění jednoho z nejpopulárnějších nástrojů finančního řízení firem: zpětného odkupu akcií.
Problém antimikrobiální rezistence je vážný. Nebude-li se řešit, do roku 2050 by mohl být příčinou úmrtí zhruba deseti milionů lidí ročně, víc, než kolik v současnosti zemře na rakovinu, a dále ohromujících sto bilionů dolarů ekonomických škod. Naštěstí ale můžeme pro zmírnění této hrozby mnoho udělat – za předpokladu, že bude k dispozici dostatek zdrojů.
Jednou důležitou cestou je pracovat na vývoji nových léků. Revize antimikrobiální rezistence v chystané zprávě odhaduje, že uvést nová antimikrobiotika na trh a zlepšit jejich aplikaci bude stát 25 miliard dolarů – což je sice významná částka, ale bledne vedle toho, kolik by společnost stálo neřešení problému. Jedná se zhruba o sumu, jakou dvě největší farmaceutické společnosti na světě letos utratí za zpětný odkup svých akcií.
Přestože revizní skupina ještě nepředložila doporučení jak vývoj nových léků financovat, pokládám za zjevné, že je jistě v možnostech farmaceutického průmyslu přispět. Obvyklým argumentem výrobců léčiv je, že potřebují garanci odměny, mají-li investovat do vývoje medikamentů, u nichž je nepravděpodobné, že by jim zajistily takové výnosy, jaké jim mohou přinést jiné investice. Jediným jistým způsobem jak vývoj léku zajistit, prohlašují, je nechat růst ceny, dokud se poptávka neprotne s nabídkou.
Přesto existuje dobrý důvod, proč by farmaceutický průmysl mohl a měl sehrát podstatnou úlohu ve financování určitého společného „inovačního fondu,“ který by zajistil financování prvotních fází výzkumu při řešení problému antimikrobiální rezistence. Tento důvod jsem zblízka poznal během svých let v Goldman Sachs: osvícený vlastní zájem.
Šest let poté, co propukla globální finanční krize, se katastrofa všeobecně stále klade za vinu bankovnímu průmyslu. V důsledku toho banky svírají regulatorní mantinely omezující některé aspekty jejich podnikání. Domnívám se, že kdyby bankovní branže projevila větší schopnost jít příkladem, například u přemrštěných platů výkonných ředitelů, ocitala by se dnes v mnohem příznivějším prostředí.
Access every new PS commentary, our entire On Point suite of subscriber-exclusive content – including Longer Reads, Insider Interviews, Big Picture/Big Question, and Say More – and the full PS archive.
Subscribe Now
Totéž platí pro farmaceutický průmysl. Zpětný odkup akcií může být někdy legitimní, ale jindy se oprávněný nezdá – zejména, když na něj pohlížíme prizmatem osvíceného vlastního zájmu. Farmaceutický gigant Merck zaplatil v prosinci 8,4 miliardy dolarů za akvizici Cubist Pharmaceuticals, výrobce léků se sídlem v Massachusetts, který se specializuje na boj proti rezistentnímu zlatému stafylokokovi (MRSA), bakterii, která získala odolnost vůči mnoha typům antibiotik.
Počátkem března – necelé tři měsíce po akvizici – Merck oznámil, že uzavře primární výzkumnou jednotku Cubist, propustí asi 120 lidí a možná ochromí snahy nastartovat vývoj nových léků. Tři týdny nato Merck ohlásil, že utratí dalších deset miliard dolarů za zpětný odkup části svých akcií. Pro vnějšího pozorovatele je těžké mezi těmito dvěma rozhodnutími nevidět spojitost.
Samozřejmě že sporné odkupy se neomezují na farmaceutický průmysl. Jiným dobrým příkladem je Apple. Poslední čtvrtletní odbyt společnosti dokládá, jak se Apple stává čímsi víc než technologickou firmou; dnes už je přední spotřebitelskou značnou čínských středních tříd. Během roku bude zřejmě Čína pro její výrobky větším trhem než Spojené státy.
Ještě víc než tento vytrvale rostoucí význam ekonomik BRIC (Brazílie, Ruska, Indie a Číny) ohromuje ovšem prostý rozsah probíhajícího programu zpětného odkupu akcií Apple. V dubnu společnost oznámila, že schválila vynaložení dodatečných 50 miliard dolarů na odkup akcií, čímž se celková suma vyšplhala na 140 miliard dolarů.
V době, kdy se technologická branže dostává ve vyspělém světě čím dál silněji pod drobnohled, neboť vlády zápasí s rozpočtovými schodky a narůstajícím dluhem, jeví se to jako diskutabilní rozhodnutí. Schopnost firem minimalizovat své globální daňové zatížení a přitom prostřednictvím zpětných odkupů – v některých případech dluhově financovaných – zvyšovat výnos na akcii mi nepřipadá jako stabilní trend.
Když firmy opravdu nedokážou najít oblasti výzkumu a investic, které by prospěly jejich podnikání (a jejich zaměstnancům a zákazníkům), udělají lépe, když úspory vrátí akcionářům ve formě vyšších dividend, než když dají souhlas ke zpětným odkupům. Anebo ještě lépe v našem světě konfrontovaném s řadou problémů – od změny klimatu po antimikrobiální rezistenci – by si lídři v branži měli začít klást otázku, jak by mohli přispět k odvrácení budoucích krizí.
To have unlimited access to our content including in-depth commentaries, book reviews, exclusive interviews, PS OnPoint and PS The Big Picture, please subscribe
While both the American and Chinese Gilded Ages raised material standards of living for hundreds of millions of people, their endemic corruption produced radically unequal and unsustainable growth. Ultimately, both periods offer cautionary tales about unbridled crony capitalism, not models for blind emulation.
explains how corruption both drove the country's GDP growth and sowed the seeds for its current economic problems.
Since taking power in 2014, Prime Minister Narendra Modi and his ruling Bharatiya Janata Party have stoked Hindu nationalism, hollowed out India’s democracy, and overseen an economy that is probably performing far worse than official figures suggest. And yet Modi and the BJP are genuinely popular, making them likely – though not certain – to emerge victorious when the ongoing parliamentary election concludes in June.
LONDÝN – Když mě britský ministerský předseda David Cameron požádal, abych vedl revizní skupinu zaměřenou na antimikrobiální rezistenci, poslední, co bych od přijetí takového postavení očekával, je, že mě přivede ke zpochybnění jednoho z nejpopulárnějších nástrojů finančního řízení firem: zpětného odkupu akcií.
Problém antimikrobiální rezistence je vážný. Nebude-li se řešit, do roku 2050 by mohl být příčinou úmrtí zhruba deseti milionů lidí ročně, víc, než kolik v současnosti zemře na rakovinu, a dále ohromujících sto bilionů dolarů ekonomických škod. Naštěstí ale můžeme pro zmírnění této hrozby mnoho udělat – za předpokladu, že bude k dispozici dostatek zdrojů.
Jednou důležitou cestou je pracovat na vývoji nových léků. Revize antimikrobiální rezistence v chystané zprávě odhaduje, že uvést nová antimikrobiotika na trh a zlepšit jejich aplikaci bude stát 25 miliard dolarů – což je sice významná částka, ale bledne vedle toho, kolik by společnost stálo neřešení problému. Jedná se zhruba o sumu, jakou dvě největší farmaceutické společnosti na světě letos utratí za zpětný odkup svých akcií.
Přestože revizní skupina ještě nepředložila doporučení jak vývoj nových léků financovat, pokládám za zjevné, že je jistě v možnostech farmaceutického průmyslu přispět. Obvyklým argumentem výrobců léčiv je, že potřebují garanci odměny, mají-li investovat do vývoje medikamentů, u nichž je nepravděpodobné, že by jim zajistily takové výnosy, jaké jim mohou přinést jiné investice. Jediným jistým způsobem jak vývoj léku zajistit, prohlašují, je nechat růst ceny, dokud se poptávka neprotne s nabídkou.
Přesto existuje dobrý důvod, proč by farmaceutický průmysl mohl a měl sehrát podstatnou úlohu ve financování určitého společného „inovačního fondu,“ který by zajistil financování prvotních fází výzkumu při řešení problému antimikrobiální rezistence. Tento důvod jsem zblízka poznal během svých let v Goldman Sachs: osvícený vlastní zájem.
Šest let poté, co propukla globální finanční krize, se katastrofa všeobecně stále klade za vinu bankovnímu průmyslu. V důsledku toho banky svírají regulatorní mantinely omezující některé aspekty jejich podnikání. Domnívám se, že kdyby bankovní branže projevila větší schopnost jít příkladem, například u přemrštěných platů výkonných ředitelů, ocitala by se dnes v mnohem příznivějším prostředí.
Subscribe to PS Digital
Access every new PS commentary, our entire On Point suite of subscriber-exclusive content – including Longer Reads, Insider Interviews, Big Picture/Big Question, and Say More – and the full PS archive.
Subscribe Now
Totéž platí pro farmaceutický průmysl. Zpětný odkup akcií může být někdy legitimní, ale jindy se oprávněný nezdá – zejména, když na něj pohlížíme prizmatem osvíceného vlastního zájmu. Farmaceutický gigant Merck zaplatil v prosinci 8,4 miliardy dolarů za akvizici Cubist Pharmaceuticals, výrobce léků se sídlem v Massachusetts, který se specializuje na boj proti rezistentnímu zlatému stafylokokovi (MRSA), bakterii, která získala odolnost vůči mnoha typům antibiotik.
Počátkem března – necelé tři měsíce po akvizici – Merck oznámil, že uzavře primární výzkumnou jednotku Cubist, propustí asi 120 lidí a možná ochromí snahy nastartovat vývoj nových léků. Tři týdny nato Merck ohlásil, že utratí dalších deset miliard dolarů za zpětný odkup části svých akcií. Pro vnějšího pozorovatele je těžké mezi těmito dvěma rozhodnutími nevidět spojitost.
Samozřejmě že sporné odkupy se neomezují na farmaceutický průmysl. Jiným dobrým příkladem je Apple. Poslední čtvrtletní odbyt společnosti dokládá, jak se Apple stává čímsi víc než technologickou firmou; dnes už je přední spotřebitelskou značnou čínských středních tříd. Během roku bude zřejmě Čína pro její výrobky větším trhem než Spojené státy.
Ještě víc než tento vytrvale rostoucí význam ekonomik BRIC (Brazílie, Ruska, Indie a Číny) ohromuje ovšem prostý rozsah probíhajícího programu zpětného odkupu akcií Apple. V dubnu společnost oznámila, že schválila vynaložení dodatečných 50 miliard dolarů na odkup akcií, čímž se celková suma vyšplhala na 140 miliard dolarů.
V době, kdy se technologická branže dostává ve vyspělém světě čím dál silněji pod drobnohled, neboť vlády zápasí s rozpočtovými schodky a narůstajícím dluhem, jeví se to jako diskutabilní rozhodnutí. Schopnost firem minimalizovat své globální daňové zatížení a přitom prostřednictvím zpětných odkupů – v některých případech dluhově financovaných – zvyšovat výnos na akcii mi nepřipadá jako stabilní trend.
Když firmy opravdu nedokážou najít oblasti výzkumu a investic, které by prospěly jejich podnikání (a jejich zaměstnancům a zákazníkům), udělají lépe, když úspory vrátí akcionářům ve formě vyšších dividend, než když dají souhlas ke zpětným odkupům. Anebo ještě lépe v našem světě konfrontovaném s řadou problémů – od změny klimatu po antimikrobiální rezistenci – by si lídři v branži měli začít klást otázku, jak by mohli přispět k odvrácení budoucích krizí.
Z angličtiny přeložil David Daduč