Zatčení 17 lidí v Kanadě kvůli obviněním z terorismu podtrhuje napříč celým Západem sílící pocit hrůzy a nevyhnutelnosti, vycházející z toho, že kořeny hrozby jsou domácí. Co však o těchto zabijácích mezi námi skutečně víme?
Známe samozřejmě hrubý nástin jejich všezahrnujícího fundamentalismu a máme jisté mlhavé povědomí o al-Káidě coby decentralizované síti buněk v mnoha zemích, která usiluje o získání chemických, biologických a snad i jaderných zbraní. Známe také dlouhodobé cíle jejích vůdců: uchvátit moc v muslimských zemích a zaútočit na západní státy, jež podporují sekulární režimy v islámském světě. Konečně, víme také, že vůdců tohoto fanatického proudu není sice mnoho, ale že jim patří sympatie milionů obyčejných muslimů.
Fanatičtí jedinci ochotní zemřít a vraždit ve jménu svých přesvědčení existují odjakživa. V dnešní době se ovšem zdají mnohem nebezpečnější kvůli technickým pokrokům, jež „demokratizovaly“ výrobu bomb. Konec konců, jak prokázaly londýnské a madridské bombové útoky, mobilní telefon je vše, co je zapotřebí k načasování exploze – či série explozí – se smrtící účinností.
Naše svobody a společenská fluidita k této hrozbě také přispívají. Lidé levně a relativně snadno cestují po celém světě. Přistěhovalci mohou zakořenit v nových společnostech a v demokratických státech žít naprosto bez dohledu. Naše svobody jsou jejich nástroji.
Jak lze tedy bojovat s takto amorfním nepřítelem?
Prezident George W. Bush předvedl světu jeden způsob, jak to nedělat : invaze do Iráku a jeho okupace ukazují, že přímé napadení muslimského státu pouze podněcuje fanatismus. Pochopitelně že civilizované země by kvůli krveprolití v Iráku neměly boj proti extremistickému islámu vzdávat; musíme však pochopit, že válka, okupace a vynucené podrobení vojenské moci pouze způsobují masový pocit pokoření a zlost mezi mnoha obyčejnými muslimy – emoce, které se pak přelévají do teroristických sítí. Ministerský předseda Tony Blair může hlasitě proklamovat, že londýnské atentáty s britskou účastí v irácké válce nesouvisejí, ale samotní teroristé po svém zatčení tvrdili pravý opak.
Access every new PS commentary, our entire On Point suite of subscriber-exclusive content – including Longer Reads, Insider Interviews, Big Picture/Big Question, and Say More – and the full PS archive.
Subscribe Now
Jeden z madridských útočníků popsal psychologickou přípravu, jíž byl podroben, takto: vůdce „nás nechal sledovat DVD záznamy zachycující válku v Iráku, především obrázky žen a dětí zabíjených americkými a britskými vojáky.“ Nouze není ani o obrázky vězňů týraných ve věznici Abú Ghrajb nebo v zajateckém táboře v Guantánamském zálivu, které rovněž pro nábor nových stoupenců islámského fanatismu udělaly víc než jakékoli kázání v radikální mešitě.
Jednoduše řečeno, bomby svržené z výšky několika tisíc metrů nejsou při zabíjení méně nevybíravé než výbušné nálože umístěné do vlakové soupravy. Připuštění této skutečnosti není omlouvání terorismu, nýbrž první krok k pochopení fundamentálních příčin terorismu, a tedy k jejich potlačení.
Především jde o to připustit, že demokratické společnosti musí využívat k potírání fanatických teroristů jak politických, tak policejních taktik. Politika je nezbytná z toho prostého důvodu, že okupační armády ani policie nemohou přinutit stovky milionů muslimů k odhození jejich nepřátelství.
Politické jednání pak přináší potřebu urychleného opuštění Iráku a nalezení spravedlivého řešení palestinského konfliktu, což zase vyžaduje ukončení okupace palestinských území. Jistěže, uhašení požáru v těchto ožehavých oblastech nerozleptá fanatismus zatvrzelých a sebevražedných aktivistů ani nás nezbaví zanícenosti a nenávisti, jež jsou zřetelné mezi vůdci islámské zuřivosti. Připraví je ovšem o zástupy sympatizujících muslimů, kteří fanatiky považují za jediné obránce „islámských“ hodnot a utlačovaných muslimských národů.
Policejní práce je druhou částí každé účinné strategie. Potřebujeme usilovnější snahy o pronikání do teroristických sítí stejně jako hlubší znalost společenských struktur, jež teroristé vytvářejí, abychom dokázali zablokovat jejich finanční podporu. To může znamenat likvidaci nepřehledných „daňových oáz“, odposlouchávání telefonů a zjišťování totožnosti osob považovaných za velmi nebezpečné. Policejní zákroky musí být nemilosrdné, přestože to znamená více kontrol a dohledu. Pozměnit rovnováhu mezi bezpečností a svobodou musíme právě kvůli tomu, abychom zabránili vzniku kolektivního strachu o bezpečnost.
Třebaže Evropská unie v oblasti konvenčních zbraní za USA pokulhává, její schopnost bojovat s terorismem je zřejmě větší. Z historických důvodů Evropa těží z politické vyzrálosti, která jí umožnila vyhnout se Bushově manichejskému světonázoru, jenž fanatismus nepřítele nepodkopal, nýbrž utvrdil. Z geografických důvodů navíc Evropě rovněž pomáhá lepší znalost arabských a muslimských zemí a rozsáhlá obeznámenost s jejich populacemi.
Západ v tomto boji a při obhajobě hodnot, jež jsou mu drahé, může a musí získat převahu. Během této snahy by dokonce mohl najít novou a naléhavě potřebnou motivaci k upevnění své tříštící se jednoty.
To have unlimited access to our content including in-depth commentaries, book reviews, exclusive interviews, PS OnPoint and PS The Big Picture, please subscribe
While both the American and Chinese Gilded Ages raised material standards of living for hundreds of millions of people, their endemic corruption produced radically unequal and unsustainable growth. Ultimately, both periods offer cautionary tales about unbridled crony capitalism, not models for blind emulation.
explains how corruption both drove the country's GDP growth and sowed the seeds for its current economic problems.
Since taking power in 2014, Prime Minister Narendra Modi and his ruling Bharatiya Janata Party have stoked Hindu nationalism, hollowed out India’s democracy, and overseen an economy that is probably performing far worse than official figures suggest. And yet Modi and the BJP are genuinely popular, making them likely – though not certain – to emerge victorious when the ongoing parliamentary election concludes in June.
Zatčení 17 lidí v Kanadě kvůli obviněním z terorismu podtrhuje napříč celým Západem sílící pocit hrůzy a nevyhnutelnosti, vycházející z toho, že kořeny hrozby jsou domácí. Co však o těchto zabijácích mezi námi skutečně víme?
Známe samozřejmě hrubý nástin jejich všezahrnujícího fundamentalismu a máme jisté mlhavé povědomí o al-Káidě coby decentralizované síti buněk v mnoha zemích, která usiluje o získání chemických, biologických a snad i jaderných zbraní. Známe také dlouhodobé cíle jejích vůdců: uchvátit moc v muslimských zemích a zaútočit na západní státy, jež podporují sekulární režimy v islámském světě. Konečně, víme také, že vůdců tohoto fanatického proudu není sice mnoho, ale že jim patří sympatie milionů obyčejných muslimů.
Fanatičtí jedinci ochotní zemřít a vraždit ve jménu svých přesvědčení existují odjakživa. V dnešní době se ovšem zdají mnohem nebezpečnější kvůli technickým pokrokům, jež „demokratizovaly“ výrobu bomb. Konec konců, jak prokázaly londýnské a madridské bombové útoky, mobilní telefon je vše, co je zapotřebí k načasování exploze – či série explozí – se smrtící účinností.
Naše svobody a společenská fluidita k této hrozbě také přispívají. Lidé levně a relativně snadno cestují po celém světě. Přistěhovalci mohou zakořenit v nových společnostech a v demokratických státech žít naprosto bez dohledu. Naše svobody jsou jejich nástroji.
Jak lze tedy bojovat s takto amorfním nepřítelem?
Prezident George W. Bush předvedl světu jeden způsob, jak to nedělat : invaze do Iráku a jeho okupace ukazují, že přímé napadení muslimského státu pouze podněcuje fanatismus. Pochopitelně že civilizované země by kvůli krveprolití v Iráku neměly boj proti extremistickému islámu vzdávat; musíme však pochopit, že válka, okupace a vynucené podrobení vojenské moci pouze způsobují masový pocit pokoření a zlost mezi mnoha obyčejnými muslimy – emoce, které se pak přelévají do teroristických sítí. Ministerský předseda Tony Blair může hlasitě proklamovat, že londýnské atentáty s britskou účastí v irácké válce nesouvisejí, ale samotní teroristé po svém zatčení tvrdili pravý opak.
Subscribe to PS Digital
Access every new PS commentary, our entire On Point suite of subscriber-exclusive content – including Longer Reads, Insider Interviews, Big Picture/Big Question, and Say More – and the full PS archive.
Subscribe Now
Jeden z madridských útočníků popsal psychologickou přípravu, jíž byl podroben, takto: vůdce „nás nechal sledovat DVD záznamy zachycující válku v Iráku, především obrázky žen a dětí zabíjených americkými a britskými vojáky.“ Nouze není ani o obrázky vězňů týraných ve věznici Abú Ghrajb nebo v zajateckém táboře v Guantánamském zálivu, které rovněž pro nábor nových stoupenců islámského fanatismu udělaly víc než jakékoli kázání v radikální mešitě.
Jednoduše řečeno, bomby svržené z výšky několika tisíc metrů nejsou při zabíjení méně nevybíravé než výbušné nálože umístěné do vlakové soupravy. Připuštění této skutečnosti není omlouvání terorismu, nýbrž první krok k pochopení fundamentálních příčin terorismu, a tedy k jejich potlačení.
Především jde o to připustit, že demokratické společnosti musí využívat k potírání fanatických teroristů jak politických, tak policejních taktik. Politika je nezbytná z toho prostého důvodu, že okupační armády ani policie nemohou přinutit stovky milionů muslimů k odhození jejich nepřátelství.
Politické jednání pak přináší potřebu urychleného opuštění Iráku a nalezení spravedlivého řešení palestinského konfliktu, což zase vyžaduje ukončení okupace palestinských území. Jistěže, uhašení požáru v těchto ožehavých oblastech nerozleptá fanatismus zatvrzelých a sebevražedných aktivistů ani nás nezbaví zanícenosti a nenávisti, jež jsou zřetelné mezi vůdci islámské zuřivosti. Připraví je ovšem o zástupy sympatizujících muslimů, kteří fanatiky považují za jediné obránce „islámských“ hodnot a utlačovaných muslimských národů.
Policejní práce je druhou částí každé účinné strategie. Potřebujeme usilovnější snahy o pronikání do teroristických sítí stejně jako hlubší znalost společenských struktur, jež teroristé vytvářejí, abychom dokázali zablokovat jejich finanční podporu. To může znamenat likvidaci nepřehledných „daňových oáz“, odposlouchávání telefonů a zjišťování totožnosti osob považovaných za velmi nebezpečné. Policejní zákroky musí být nemilosrdné, přestože to znamená více kontrol a dohledu. Pozměnit rovnováhu mezi bezpečností a svobodou musíme právě kvůli tomu, abychom zabránili vzniku kolektivního strachu o bezpečnost.
Třebaže Evropská unie v oblasti konvenčních zbraní za USA pokulhává, její schopnost bojovat s terorismem je zřejmě větší. Z historických důvodů Evropa těží z politické vyzrálosti, která jí umožnila vyhnout se Bushově manichejskému světonázoru, jenž fanatismus nepřítele nepodkopal, nýbrž utvrdil. Z geografických důvodů navíc Evropě rovněž pomáhá lepší znalost arabských a muslimských zemí a rozsáhlá obeznámenost s jejich populacemi.
Západ v tomto boji a při obhajobě hodnot, jež jsou mu drahé, může a musí získat převahu. Během této snahy by dokonce mohl najít novou a naléhavě potřebnou motivaci k upevnění své tříštící se jednoty.