Tuesday, September 2, 2014
0

Riskantní sázka na dolar

S prodlužováním doby, během níž hodnota dolaru nezaznamenává ostrý pokles a tržní síly nezačínají zmenšovat schodek amerického běžného účtu platební bilance – který může letos docela klidně dosáhnout jednoho bilionu dolarů –, se vynořují dvě diametrálně odlišné reakce. Většina mezinárodních finančních ekonomů se stále více děsí možného vypuknutí velké mezinárodní finanční krize. Obávají se, že potenciální rozsah takové krize je čím dál širší.

Jiní – zejména správci finančních aktiv – jsou stále více přesvědčeni, že ekonomové toho moc nevědí a i to, co vědí, nemá pro obchodníky, jako jsou oni, žádný užitek. Spatřují jen pramálo důvodů věřit, že současné hodnoty aktiv a obchodní toky nejsou udržitelné.

Tito lidé (nebo někteří z nich) koneckonců argumentují tím, že reálný HDP Spojených států roste o 400 miliard dolarů ročně, přičemž asi 270 miliard připadá na práci a 130 miliard na kapitál. I po uplatnění odpisů je přitom oněch 130 miliard ročního příjmu navíc kapitalizováno v majetkové hodnotě asi 1,5 bilionu dolarů, takže ani bilionový schodek běžného účtu není drtivě velký. My Američané můžeme odprodat dvě třetiny přírůstku svého bohatství za účelem financování dovozu a stále na tom letos budeme o 500 miliard dolarů lépe než loni.

Úrok z jednoho bilionu dolarů, který si Američané ročně vypůjčí od zbytku světa, navíc činí asi 50 miliard – tedy pouhou osminu ročního hospodářského růstu –, zatímco obchodní deficit je financován z růstu hodnoty kapitálu. Co je tedy neudržitelné? Proč nemůže schodek běžného účtu USA zůstat neomezeně dlouho na úrovni roku 2006?

Protiargument se opírá o rozdíl mezi schodkem běžného účtu a obchodním schodkem. Schodek běžného účtu se rovná součtu obchodního schodku a nákladů na dluhovou službu spojenou se stavem čistého mezinárodního majetku: čistého pronájmu, úroků a dividend dlužných cizincům, kteří svůj kapitál investovali v USA. Postupem času se schodky hromadí. A s hromaděním schodků rostou i náklady na dluhovou službu spojenou se stavem čistého mezinárodního majetku.

Aby se tedy schodek běžného účtu udržel stabilní, musí se obchodní schodek snižovat. A jediným způsobem, jak podstatně snížit obchodní schodek, je pokles čistého dovozu, což si žádá buďto poměrně ostrý pokles hodnoty dolaru, který by zvýšil dovozní ceny, anebo depresi v USA. Obě varianty by oslabily poptávku po zahraničním zboží, neboť by v Američanech vyvolaly pocit, že jsou příliš chudí, než aby si je mohli koupit.

V důsledku toho by měli držitelé aktiv denominovaných v dolarech očekávat dva alternativní scénáře. Při prvním bude hodnota dolaru nízká, při druhém se USA ocitnou v depresi. U žádného z těchto scénářů nemá smysl držet dnes obrovské množství dolarových aktiv. Zahraniční spekulanti by proto měli každým dnem umístit svá dolarová aktiva na trh, a přivodit tak pokles dolaru, jehož se tolik obávají.

Spekulanti se zahraničními měnami a mezinárodní investoři však žádný z těchto scénářů neočekávají. I nadále drží velmi vysoké stavy dolarového majetku, což by nečinili, pokud by si mysleli, že USA mají na vybranou mezi levným dolarem a hlubokou depresí.

Jakou alternativu tedy trh vidí? A proč se tak liší od možných scénářů, které vidí mezinárodní finanční ekonomové?

Odpověď zní podle všeho tak, že ve finančních centrech New Yorku, Londýna, Tokia, Frankfurtu a Hongkongu není nikdo, kdo by zastával názor, že je vhodné sázet na budoucí úprk od dolaru. Zejména v obdobích krize – a ostrý pokles amerického dovozu by znamenal mnohem těžší krizi pro asijské a evropské exportéry než pro USA – se přece utíká k dolaru, nikoliv od něj.

George Soros může vsadit na útok na britskou libru. Thajské dovozní a vývozní firmy mohou vsadit na útok na baht tím, že uspíší své dolarové příjmy a pozdrží své dolarové výplaty. Každý může vsadit na útok na argentinské peso – pro mezinárodní finanční spekulanty je to ostatně už půldruhého století oblíbený sport. Na dolar však ne. Zatím ne.

Trh jinými slovy sází na to, že hodnota dolaru bude v příštích pěti letech klesat postupně a že se schodek amerického běžného účtu platební bilance sníží i bez finanční krize. To se již stalo koncem osmdesátých a také sedmdesátých let. Koneckonců se tvrdí, že Bůh drží ochrannou ruku nad dětmi, blázny, psy a Spojenými státy americkými. Vyhlídky na měkké přistání se však každým dnem snižují.

Hide Comments Hide Comments Read Comments (0)

Please login or register to post a comment

Featured