Thursday, November 27, 2014
0

Americké schizofrenní hospodářství

Zprávy o americkém hospodářství, jež po kapkách přinesla první půle března, opět vykreslily obrázek, jaký by mohl vytvořit jen schizofrenik. Reálné investice (investice upravené o klesající ceny kapitálových statků v oblasti špičkových technologií a informatiky) nepolevily ve svém trysku. Produkce i tržby byly v souladu s konsenzuální předpovědí růstu reálného HDP, odhadující jeho roční tempo na 4% či výše. Přesto navzdory všem těmto faktům zaměstnanost setrvale stagnuje: čistá tvorba pracovních příležitostí ve Spojených státech ustrnula.

To neznamená, že by zaměstnanost v Americe růst nemohla. Ve školství a ve zdravotnictví je zaměstnáno o zhruba 300 tisíc Američanů víc než před rokem - tempo růstu zaměstnanosti 1,7%. V obchodních a odborných službách našlo zaměstnání o čtvrt milionu Američanů víc než před rokem - tempo růstu zaměstnanosti 1,6%. Logika stagnující zaměstnanosti nespočívá v tom, že by nebylo možné nová pracovní místa v americkém hospodářství vytvářet, nýbrž v tom, že růst poptávky není dostatečný na to, aby vytvářel víc míst, než kolik ubude.

To lze snadno prokázat. Celkové nominální výdaje v Americe rostou o 5,5% ročně. Inflace je 1,5% za rok. Celkový růst produktivity dosahuje 3,5% za rok. Rovnice je tedy prostá: 5,5%-1,5%-3,5% = 0,5%. Těchto 0,5% je vše, co na tvorbu pracovních příležitostí zbývá, neboť víc nových pracovníků není s ohledem na pozoruhodně rychlé tempo růstu produktivity k uspokojení poptávky zapotřebí.

Odkud americký růst produktivity pramení, je jasné. Poměrně malá část pochází z prostého zrychlení: v ekonomice, kde lhůta, již nezaměstnaní potřebují k nalezení nové práce, téměř dosahuje rekordní délky z období po druhé světové válce, se požadavek na zrychlení práce setká spíš s přístupem „Ano, šéfe!" než se zaměstnaneckou zašívárnou.

Větší část zvýšené produktivity je dílem mimořádných technologických převratů ve výpočetních a komunikačních technologiích, jež vedly k dramatickému nárůstu prospěšnosti hi-tech kapitálu - a zároveň k poklesu jeho ceny. Posilující účinek, který má „nová ekonomika" na bohatství, předčí i ty nejdivočejší sny jejích horlivých zastánců. Nečekané je to, že nově vznikající jmění neobohacuje akcionáře internetových společností, nýbrž ty, kdo špičkové technologie nakupují a používají, a dále spotřebitele, jimž tito slouží.

Proč se to ale považuje za natolik překvapující? Na konci devatenáctého století se zdálo, že ohromné množství investic do amerických železnic a jejich technologický rozvoj byly přínosem pro všechny, jen ne pro majitele akcií a dluhopisů železničních společností, neboť po boomu následoval propad a nejoblíbenějším sportem Wall Street se stalo investorům vnucovat cenné papíry bez ceny.

Ještě další část amerického růstu produktivity vychází ze skutečnosti, že hi-tech kapitál přináší americkým firmám obrovské pobídky k rozsáhlým, ale těžko zřetelným - a ještě hůře měřitelným - investicím do organizačních a obchodních procesů, jež doprovází komputerizaci a využití sítí.

Skutečnost, že růst produktivity v USA dosahuje ročního tempa 3,5% oproti 1,2% před rokem 1995, je ohromující. Znamená to, že tento zdroj sám o sobě zodpovídá za roční přírůstek celosvětových výnosů o 250 miliard USD. To je ekvivalent každoročního nárůstu o výrobní sílu odpovídající čtvrtině indického hospodářství.

Tato neutuchající akcelerace amerického růstu produktivity ovšem představuje ohromný politický problém pro prezidenta George W. Bushe. Tempo růstu poptávky, které by se v předcházejících desetiletích považovalo za naprosto uspokojivé, je náhle zoufale nedostatečné a Bushovi se (s jistou oprávněností) dává za vinu výsledná ochablost trhu práce.

Pro všechny kromě Bushe - a těch, kdo kvůli zaostávání poptávky zůstali bez práce - jde však o mimořádnou příležitost. Pozoruhodné pokroky produktivity, jež jsou USA na blízku, nakonec povedou ke zrychlení růstu reálných zisků a reálných mezd, tedy za předpokladu, že američtí zákonodárci odolají pokušení zavést politicky účelná, ale ekonomicky škodlivá opatření na „ochranu" produkce a zaměstnanosti.

Pro Ameriku coby první housle světového hospodářství je nejtěžším úkolem zajišťovat si růst, neboť musí vytvářet - nejen kopírovat či adaptovat - nové technologie, dokonalejší formy kapitálu a produktivnější obchodní organizace. Dokáže-li Amerika růst tak rychle jako teď, půjde o velice dobrou zprávu pro ostatní, méně vyspělé ekonomiky, obzvlášť proto, že jedním z významných dopadů pokračujících technologických převratů ve výpočetních a komunikačních technologiích je, že výrazně zjednodušují možnost zapojit se do světové dělby práce, jejímž středem jsou dnes USA.

Schizofrenní americké hospodářství je tedy náznakem toho, že vstupujeme do hospodářské epochy opravdu úžasných věcí - jde jen o to trpělivě hledat cestu k jejich důkladnému pochopení.

  • Contact us to secure rights

     

  • Hide Comments Hide Comments Read Comments (0)

    Please login or register to post a comment

    Featured