Thursday, August 21, 2014
11

Metafora pro Obamu

NEW HAVEN – Na začátku svého druhého funkčního období americký prezident Barack Obama potřebuje jednoduchý způsob, jak vyjádřit svou vizi a politické přístupy v oblasti ekonomiky – určitou metaforu, kolem níž by mohla krystalizovat podpora pro jeho politiky, což by posílilo efektivitu jeho vlády. V čem tedy spočívá účinnost úspěšné metafory?

V roce 2008 Obamova kampaň používala slogan „Změna, v niž lze věřit.“ Jenže „změna“ není metaforou pro novou vládu: nepředstavuje žádné politické přístupy. Totéž platí pro „Naději“ i „Ano, dokážeme to!“

V roce 2012 Obamova kampaň využívala jednoslovné heslo „Vpřed!“ To opět nevypovídá nic o politikách ani o filozofii, z níž vycházejí. Kupředu chce postupovat každý politik, ať liberál nebo konzervativec; nikdo nechce vzad.

Obamova hesla jsou příklady „mrtvých metafor“: nejsou součástí žádného zastřešujícího koncepčního schématu.

Naproti tomu prezident Franklin Roosevelt ve 30. letech použil metaforu, která je dodnes velmi živá. Představa „nové dohody“ (new deal, česky též často uváděno jako „nový úděl“) vznikla během jeho první kampaně před prezidentskými volbami v roce 1932, třebaže tehdy byl ještě velmi nekonkrétní v tom, co ten výraz vlastně znamená.

Roosevelt či pisatelé jeho projevů si ji zřejmě vypůjčili z knihy Nová dohoda autora Stuarta Chase, publikované v roce 1932 a ještě téhož roku adaptované na úvodní článek v časopise The New Republic. Chase svou představu nové dohody popsal obecně jako „drastickou a progresivní revizi ekonomické konstrukce, avšak bez úplného odtržení od minulosti“. Přestože jednotlivé politické návrhy, jež kniha předložila, se pozdějším prezidentovým krokům jen málo podobají, její název měl přirozený půvab, jejž Roosevelt rozpoznal.

„Nová dohoda“ vytvářela představu obchodní transakce, například skoupení akcií firmy či motivačního balíčku pro manažery – tedy něčeho, na čem se smluvní strany při vyjednávání dohodnou. Nejde o nic vnuceného. Odkazem na „dohodu“ dal Roosevelt najevo, že jeho plán není namířen proti podnikatelské sféře: vyznělo to jako nabídka ke spolupráci, k účasti, k využití příležitosti. A jelikož dohody mohou být dobré i špatné, férové i kořistnické, větší metaforickou hloubku přidalo slovo „nová“, naznačující, že Rooseveltova dohoda je lepší, spravedlivější a přitažlivější.

Metafora, která si získala drtivou voličskou podporu, vyjadřovala Rooseveltův mandát ozdravit churavějící hospodářství způsoby, které budou novátorské, ale stále z podstaty kapitalistické. Některé iniciativy jeho administrativy, například zřízení Komise pro cenné papíry a burzy, se tehdy části lidí zdály nepřátelské vůči podnikatelům, ale od té doby jsou už dlouho přijímány jako velký přínos pro konkurenční prostředí a dynamiku, neboť potlačují nepoctivé či manipulativní chování.

Metafory, jak se ukazuje, nejsou jen slova. Moderní neurověda zjišťuje, že metafory patří k podstatě tvořivosti, neboť jejich používání aktivuje různé oblasti mozku spojené s jejich vícečetným významem. Dobrými metaforami jsou ty, které v našem mozku navodí ta správná intuitivní spojení. Značný pokrok v chápání zvuku a světla například přineslo to, když si je vědci představili jako mořské vlny.

Formulovat dobrou metaforu pro Obamovo druhé funkční období je úkolem pro intuitivní kreativní myšlení, jehož součástí je přehodnocení toho, co ve svém druhém období nabídne. Dobrá metafora by mohla být ztělesněním myšlenky „inkluzivní ekonomiky“. Slovo „inkluzivní“ (všem přístupný, všechny zvoucí) má v USA silnou odezvu: Američané nechtějí samoúčelnou větší vládu; chtějí spíš, aby vláda začlenila větší část společnosti do tržní ekonomiky. Průzkumy veřejného mínění ukazují, že Američané chtějí především pracovní místa – začátek inkluze.

Paralelou Chaseovy knihy je dnes bestseller roku 2012 Why Nations Fail (Proč státy dopadají špatně), jejž napsali ekonom Daron Acemoglu a politolog James Robinson. Acemoglu a Robinson tvrdí, že v širokém oblouku dějin je pravděpodobnější, že v dlouhodobém výhledu uspějí ty politické řády, které do ekonomického procesu začleňují každého.

Právě na takovou myšlenku, souznící s triumfem inkluzivity, jejž symbolizuje samotný Obama, zřejmě nazrála doba. Je však zapotřebí další krok ve vývoji metafory, aby zahrnovala myšlenku ekonomické inkluze.

Největší úspěchy Obamova prvního funkčního období se týkaly ekonomické inkluze. Zákon o dostupné péči (přezdívaný „Obamova péče“) zajišťuje přístup ke zdravotnickým službám pro větší počet lidí – a přivádí více lidí k soukromě vydávanému pojištění – než kdy dřív ve Spojených státech. Finanční reformy podle návrhu Dodda a Franka vytvořily Úřad na finanční ochranu spotřebitele, aby soukromě emitované finanční produkty lépe sloužily veřejnosti a vytvářely pobídky k obchodování derivátů na veřejných trzích. Obama též podepsal zákon na podporu malých podniků (JOBS), jehož cílem je vytvořit weby zaměřené na „davové financování��, které drobným investorům umožní účast v nově vznikajících podnicích.

Vrcholu ekonomické inkluze jsme ještě nedosáhli. Existují stovky dalších možností, mimo jiné zkvalitnění osvěty investorů a finančního poradenství, pružnější hypotéky, lepší formy sekuritizace, více pojištění pro širší spektrum životních rizik a lepší řízení kariérních rizik. Pomohl by výraznější pokrok směřující ke komplexnějším trhům s veřejnými termínovými obchody a deriváty, jakož i politiky, které by povzbudily rozvíjející se část světa k účasti v americké ekonomice. (Ostatně metafora inkluze je svým duchem z podstaty celosvětová; kdyby ji Obama používal v minulosti, jeho politiky by snad byly méně protekcionistické.)

Vhodná metafora by některé z těchto úvah či další podobné myšlenky vetkla do vize americké budoucnosti, která by tak jako Nová dohoda při promítání do reality získávala na ucelenosti. Dne 29. ledna Obama poprvé ve svém novém funkčním období přednese projev o stavu Unie. Měl by přemýšlet, jak živě a podmanivě vyjádřit principy, kterými se ve svém rozhodování doposud řídil a které vytyčují americkou cestu vpřed.

Z angličtiny přeložil David Daduč

Featured