Nejsvětější dny křesťanství s sebou vždy přinášejí nové spory mezi římským katolicismem a ruskou ortodoxií, mezi prvním Římem a třetím Římem. Tyto Velikonoce nejsou téměř v ničem odlišné. Nové je letos to, že bouře, jež v těchto dnech zuří, se snesla z čistého nebe.

Loni ruský patriarcha Aleksej požehnal moskevské návštěvě dívčího katolického sboru z kláštera sv. Danilova. Nedlouho poté došlo k čemusi dalece významnějšímu: patriarcha zvedl úroveň zastoupení pravoslavné církve při ekumenické bohoslužbě, svolané papežem Janem Pavlem II. na 24. ledna do Assisi. Po ní měl do Moskvy zavítat vysoký vatikánský duchovní - předseda Pontifikální rady pro šíření křesťanské jednoty kardinál Walter Kasper, který v loňském roce významně pomáhal při organizaci papežské cesty na Ukrajinu, do Kazachstánu a Arménie. Pozvání pro papeže k návštěvě Moskvy (dávný sen Jana Pavla II.) se zdálo nadosah.

Slibně se rozvíjející důvěra byla zmařena, když Vatikán oznámil svůj plán na reorganizaci katolických struktur v zahraničí, včetně Ruska. V Moskvě měla být vytvořena římskokatolická arcidiecéze v čele s kardinálem nebo arcibiskupem. Ze čtyř dalších apoštolských obvodů se měly stát diecéze. Podle tiskového mluvčího Vatikánu, dr. Joaquína Navarro-Vallse měly tyto změny ,,dát katolickým věřícím větší možnosti".

Papežův tiskový tajemník tuto reorganizaci nazval pouhou ,,technickou změnou", která nemá nic společného s ,,proselytismem". Podobná opatření ostatně podnikl také moskevský patriarcha v pravoslavných okrscích v Berlíně, Vídni a Bruselu.

Reakce Moskvy byla okamžitá a zničující. Arcibiskup Klement z Kalugy a Borovsku, místopředseda Rady pro vnější církevní vztahy, vyhlásil, že ,,kroky Vatikánu jsou v rozporu s kanonickými principy a normami vztahů mezi církvemi a představují vážnou překážku rozvoje dialogu mezi oběma církvemi". Záhy byla odvolána návštěva kardinála Kaspera v Moskvě.

Ruské ministerstvo zahraničí nechtělo zůstat pozadu a tak se do sporu vložilo také. Ministr zahraničí Igor Ivanov vyjádřil nad postupem Vatikánu ,,politování" a poprvé za mnoho let při své březnové návštěvě Říma nevykonal povinnou návštěvu Svatého stolce. Duma narychlo schválila rezoluci ,,na záchranu pravoslaví" a v ulicích se protestovalo proti papežskému nunciovi.

To vše se odehrávalo v době, kdy papež Jan Pavel II. vykonával ,,virtuální" internetovou pouť do Moskvy. Probíhala prostřednictvím televizního mostu mezi Apoštolským palácem ve Vatikánu a kostelem Neposkvrněného početí v Moskvě. Karol Wojtyła z obřích televizních obrazovek požehnal ruským věřícím v ruštině. Ale ani toto víceméně nevinné setkání se neobešlo bez problémů: až do poslední chvíle totiž celnice na moskevském mezinárodním letišti zadržovala a odmítala vydat elektronické zařízení pro zajištění televizního přenosu.

Proč - v době kdy už spolupracují i Rusko a Amerika - si katolicismus a pravoslaví jdou pořád po krku? Tato krize totiž pod povrchem doutnala už drahnou dobu a naplno propukla ve chvíli, kdy se moskevský patriarchát začal obávat reálné možnosti, že by prezident Putin mohl Jana Pavla II. pozvat do Moskvy ve vládních záležitostech. Papež by byl do Moskvy pozván nikoli jako duchovní vůdce, nýbrž jako hlava státu (Vatikánu).

Patriarcha potřeboval hůl, aby v Kremlu zahlušil jakýkoli impuls, jež by vedl k vydání takového pozvání. Rozhodnutí Vatikánu o reorganizaci ruských diecézí muselo pro něj být darem z nebes. Vedení pravoslavné církve nechce, aby stávající římský nejvyšší kněz kdy navštívil Rusko, jako by čekalo, až bude zvolen jeho nástupce.

Proč? Za prvé proto, že příští papež nebude s nejvyšší pravděpodobností Polák a nejspíš ani Slovan. Za druhé proto, příští papež nebude zpočátku obdařen takovou obrovskou morální autoritou, jakou si všude ve světě vydobyl Jan Pavel II., a patriarcha s ním tudíž bude moci veřejně diskutovat a být s ním srovnáván za víceméně rovných podmínek.

Ostré reakce pravoslavného patriarchátu na kroky Svatého stolce jsou odrazem pokračující krize vůdcovství a legitimity v rámci ruské pravoslavné církve, kde zjevně probíhá boj o nástupce Alekseje II. Po téměř sto letech útlaku pravoslavná církev stále usiluje o nalezení svého místa v ruské postkomunistické společnosti a jen s obtížemi konkuruje pohotovějším (a sebejistějším) církvím. A navíc - přestože je Aleksej II. mladší než Jan Pavel II., i on už vstoupil do svého ,,podzimu patriarchova". Usmíření obou církví tak bohužel nedostane nový spád dříve, než se do čela svých věřících postaví noví pastýři.