PALO ALTO – Bývaly doby, kdy prezident Evropské centrální banky Jean-Claude Trichet účinně komunikoval s okolním světem. To už je pryč.

Po lednové schůzce Rady guvernérů ECB ledaskdo zdvihl obočí, když Trichet pohrozil, že banka bude jednat „preemptivně“, pokusí-li se odborové svazy promítnout vyšší ceny energií a potravin do nových smluv, čímž by vyvolaly riziko spirály mzdy-ceny.

Tato pohrůžka si vybrala krutou daň na věrohodnosti ECB, neboť zvýšení úrokových sazeb vprostřed nejvážnější finanční krize posledních desetiletí je zjevně absurdní. Nikdo jí nebral vážně a ECB nejenže svou hrozbu měsíc nato odvolala, nýbrž v oblasti úrokových sazeb přijala politiku neutrality.

Ohlášení této změny v politice banky ale na únorové schůzce také neproběhlo hladce. Trichet na tiskové konferenci poněkud zkomolil poselství Rady guvernérů, které tak vyznělo, jako by ECB místo neutrality typu „počkáme a uvidíme“ chtěla přejít ke sklonu k uvolňování.

Evropské trhy s fixními příjmy se výrazně vzpružily, avšak už po několika dnech zase změnily kurz, když Trichet a jeho kolegové dali najevo, že si jej trhy „mylně vyložily“. Vznikla tak nežádoucí a zbytečná volatilita trhu jen proto, že Trichet nedokázal zřetelně tlumočit své poselství.

Náznaky toho, že s Trichetovými komunikačními dovednostmi to jde z kopce, začaly být zjevné už loni v září, kdy Rada guvernérů nemohla uskutečnit zvýšení sazeb, které prezident ECB měsíc předtím slíbil.

Trichet z nějakého nejasného důvodu touží trhy ve velice krátkodobém výhledu nepřekvapit. S měsíčním předstihem jim dává tipy ohledně toho, co plánuje udělat, přičemž používá kódová pojmenování jako „bdělost“, aby naznačil změnu politiky, třebaže neustále s vážnou tváří tvrdí, že banka se ke strategickému postoji nikdy „předem nezavazuje“.

Mnozí v Radě guvernérů se proti této dětské hře se skrytými významy ohrazují, protože je zbavuje svobody jednání, jakmile se orgán zaváže k určitému směřování. Rada pak může být nucena volit mezi tím, zda udělá, co je správné, anebo zachová věrohodnost sdělení ECB.

Právě to se stalo v září, když ECB nemohla kvůli finanční krizi uskutečnit zvýšení úrokových sazeb, které „ohlásila“ v srpnu. Komunikace v kódových slovech, která se osvědčí jedině ve stabilním ekonomickém a finančním prostředí bez krizí, poškodila věrohodnost ECB.

Nezčeřené ekonomické vody přinášely ECB a Trichetovi až do loňského podzimu klidné „líbánky“. Avšak teď, když je na finančních trzích pozdvižení a zřejmě to tak i zůstane, nastal čas, aby ECB od používání kódových slov, která jsou každopádně chabou náhražkou skutečné transparentnosti centrální banky, upustila.

Rovněž je zapotřebí zbavit komunikační politiku ECB posedlosti krátkodobým výhledem. Vzhledem k tomu, že Spojené státy jsou nyní v recesi (a možnost hluboké recese není až tak vzdálená), je zarážející, jak optimisticky vyznívají výroky funkcionářů ECB o evropském hospodářství: Evropské „ekonomické fundamenty jsou zdravé“, ekonomika je „robustní“, hospodářská výkonnost je „těsně pod prahem potenciálu“ a tak dále.

Tvůrci politik ECB nejsou slepí, jen krátkozrací. Obávají se, že upřímnost ohledně evropských ekonomických vyhlídek na dobu zhruba příštího roku by mohla způsobit, že trhy by snad už teď banku přinutily k nežádoucímu snížení sazeb. Tak přehánějí a vyprávějí báchorky o tom, jak se evropská ekonomika zásadně liší od ekonomiky USA.

To je obrovská chyba, za niž by ECB mohla draze zaplatit. Ano, evropskému hospodářství se dnes nedaří špatně. Jak dlouho to ale bude pravděpodobně trvat, když USA míří do hlubokého propadu?

ECB by měla Evropany připravovat na to, co mnozí její činitelé v soukromí přiznávají: Evropa není od situace v USA „oddělená“. Právě naopak, současné ekonomické těžkosti Ameriky tvrdě Evropu zasáhnou, ale až se zpožděním – nejlepším odhadem je rok 2009.

Tím samozřejmě netvrdím, že ECB by teď měla snížit úrokové sazby. Právě naopak, současná politika banky založená na boji proti inflačním tlakům skrze pomalejší růst, silnější euro a úvěrovou tíseň se pro tuto chvíli zdá v podstatě správná.

Kolik věrohodnosti ale ECB zůstane, jestliže po všech těch údajných růžových vyhlídkách nakonec Evropa podlehne tlakům recese ze zahraničí? Nezávislost ECB je stále v Evropě záležitostí opředenou politickými sváry. Je prozíravější dát dnes zaznít obavám o evropské ekonomické vyhlídky do budoucna než zítra čelit zklamané a rozzlobené veřejnosti.