Protiraketová obrana se znenadání v Evropě projevila jako rozvratná otázka. Místo aby plán Bushovy administrativy rozmístit součásti systému protiraketové obrany v Polsku a v České republice posiloval evropskou bezpečnost, hrozí zesílením napětí s Ruskem a prohloubením sporů s evropskými spojenci USA, zejména těmi ve východní Evropě, kde je podpora amerických politik nejsilnější.

Narůstající odpor vůči rozmístění americké protiraketové obrany plyne ze způsobu – či spíše nezpůsobu –, jímž dosud Amerika své plány na rozmístění prezentovala.

Zaprvé, představitelé USA nepoložili politické a psychologické základy pro rozmístění systému. Předpokládali, že čeští a polští lídři – již byli silně proameričtí – budou ochotně s rozmístěním souhlasit a že veřejné mínění v obou zemích se přikloní k čemukoli, o čem vlády rozhodnou.

Amerika však nedokázala předložit srozumitelné veřejné zdůvodnění plánovaného rozmístění systému určeného ke zničení střely odpálené lotrovským režimem. Česká ani polská vláda proto neuměly odpovědět na zásadní otázky ohledně nákladů a přínosů tohoto rozmístění pro polskou a českou národní bezpečnost. To umožnilo skeptikům a odpůrcům protiraketové obrany, aby ve vnitřních debatách v obou zemích získali nadvládu.

Zadruhé, představitelé USA měli zpočátku tendenci protiraketovou obranu pokládat především za technickou záležitost, odtrženou od jejího politického kontextu. Pro většinu Evropanů jsou však vojensko-technické otázky méně významné než širší politické dosahy rozmístění systému na evropskou stabilitu a bezpečnost. Prvotní americké briefingy s evropskými spojenci tento fakt přehlížely.

Zatřetí, Amerika podcenila roli veřejného mínění v Polsku a v České republice. Představitelé USA soudili, že stačí mít souhlas vlád, a nepochopili, nakolik se už tyto země v uplynulém desetiletí „poevropštily“. Členství v Evropské unii vedlo k rozrůstání vazeb k Evropě na mnoha úrovních, stejně jako k rozsáhlému přílivu peněz z EU. To mělo ve východní Evropě obrovský vliv na postoje veřejnosti.

V Polsku existuje velký rozdíl mezi přístupem vlády a obyvatelstva vůči EU. Polská vláda, které vévodí euroskeptici, dosud prosazovala nesmírně nacionalistickou politiku, jíž si často znepřátelila představitele EU. Obyčejní Poláci jsou naproti tomu silně proevropští. Podle nedávných průzkumů veřejného mínění podporuje polské členství v EU 80% populace – nejvíc v Evropě.

Začtvrté, američtí představitelé mají sklon předpokládat, že země východní Evropy zůstanou neochvějně proamerické a automaticky podpoří politiku USA. To sice platilo před pěti lety, ale dnes už to úplně pravda není. Východoevropské země se těsněji integrovaly do EU, a proto musejí čím dál větší měrou počítat s dopady svých politik na vztahy s Evropou.

Zároveň obrázek Ameriky ve východní Evropě poskvrnila válka v Iráku a s ní spojená zneužití moci. To platí i v Polsku, které je nejsilněji proamerickou zemí v regionu. Polská vláda silně podpořila USA v Iráku a vyslala třetí největší kontingent sil, hned po USA a Velké Británii. Polské veřejné mínění, tak jako názor veřejnosti v západní Evropě, však bylo drtivou většinou proti invazi do Iráku.

Mnozí Poláci navíc mají pocit, že se podporou své vlády nemohou příliš chlubit. Jak nedávno poznamenal bývalý polský ministr obrany Radek Sikorski, mezi mnoha Poláky existuje pocit, že USA si Polska neváží a berou ho jako samozřejmost. Sikorského argument mnohé představitele USA šokoval, neboť je považován za jednoho z nejsilněji proamerických politiků v Polsku. Jeho výrok ovšem odráží široce rozšířený pocit mnoha Poláků, včetně přesvědčených zastánců úzkých vazeb na USA.

Na rozdíl od irácké operace bude plánované rozmístění protiraketové obrany téměř s jistotou vyžadovat souhlas polského parlamentu. Toto schválení považovat za samozřejmost nelze. Vláda bude muset skeptickému polskému obyvatelstvu a parlamentu vysvětlit, proč je rozmístění systému v polském národním zájmu – nejen v zájmu americkém – a jak posiluje polskou bezpečnost. „Protože to tak chtějí Američané,“ stačit nebude.

USA stále mohou debatu o tomto systému v Evropě vyhrát, ale jedině pokud k protiraketové obraně přestanou přistupovat jako k primárně technické otázce a vypořádají se s širšími politickými obavami, jež tvoří jádro debat veřejnosti v mnoha evropských zemích, včetně těch ve východní Evropě.