BERLÍN – Nikde není čerstvá voda vzácnější než v arabském světě. Region je domovem většině světově nejchudších států nebo teritorií v otázce vodních zdrojů, včetně Bahrajnu, Džibuti, Gazy, Jordánska, Kuvajtu, Libye, Kataru, Saudské Arábie a Spojených arabských emirátů. Tento nedostatek – zhoršený prudce rostoucími populacemi a vyčerpáváním a degradací přírodních ekosystémů, společně s všeobecným nesouhlasem – vrhá stín nad budoucnost těchto zemí.
Určitě není nedostatek výzev, kterým arabský svět čelí. S ohledem na to, že mnoho arabských států je moderním konstruktem vynalezeným odcházejícími koloniálními velmocemi a postrádá tak soudržnou historickou identitu, jejich státní struktury obvykle postrádají pevné základy. Přidejte k tomu externí a interní tlak – včetně přívalu islamismu, občanských válek a masové migrace z konfliktních zón – a budoucnost několika arabských zemí se rázem jeví nejistá.
Zdá se, že jen málokdo vidí, jak nedostatek vody přispívá k tomuto cyklu násilí. Jeden z klíčových spouštěčů povstání Arabského jara – rostoucí ceny jídla – byl přímo napojen na zhoršující se vodní krizi v regionu. Voda také zvyšuje napětí mezi zeměmi. Například Saudská Arábie a Jordánsko v tichosti soupeří o vyčerpání vodonosné vrstvy al-Disi, kterou sdílejí.
Vodu lze využít také jako zbraň. Islámský stát v Sýrii získal kontrolu nad horním povodím dvou hlavních řek, Eufratu a Tigridu. Fakt, že téměř polovina všech Arabů je závislá na sladkovodním přítoku z nearabských zemí, včetně Turecka a států na horním toku řeky Nil, možná přispěje k dalšímu zhoršení vodní nejistoty.
Obří porodnost je dalším zdrojem stresu. Podle zprávy OSN by mohla průměrná roční dostupnost vody v arabském světě klesnout na 460 kubických metrů per capita – na méně než polovinu hranice vodní chudoby na úrovni 1000 kubických metrů. V tomto scénáři bude získávání vody ještě méně udržitelné, než už je teď, kdy budou již tak omezené zásoby spotřebovány rychleji než kdy dříve – situace, která by mohla vyvolat další nepokoje.
A konečně, mnoho zemí nabízí dotace na vodu, nemluvě o benzínu či jídlu, ve snaze “koupit“ si tak klid ve společnosti. Takové dotace však mohou podporovat rozmařilé chování, které v důsledku urychlí spotřebování zdrojů vody a degradaci životního prostředí.
Access every new PS commentary, our entire On Point suite of subscriber-exclusive content – including Longer Reads, Insider Interviews, Big Picture/Big Question, and Say More – and the full PS archive.
Subscribe Now
Ve zkratce, arabský svět je čím dál více polapen v bludném kruhu. Ekologické, demografické a ekonomické tlaky zhoršují nouzi o vodu a výsledná nezaměstnanost a nejistota podněcuje sociální nepokoje, politický chaos a extrémizmus. Odpovědí vlád jsou vyšší dotace na vodu a další zdroje, které prohlubují ekologické výzvy, které obratem zhoršují nedostatek a vedou k nepokojům.
K přerušení kruhu je třeba urgentní akce. Pro začátek by státy měly postupně rušit pěstování plodin náročných na vodu, Obilniny, řepka a hovězí maso by měly být dováženy ze zemí bohatých na vodu, kde mohou být pěstovány efektivněji a udržitelněji.
U plodin, které by se nadále pěstovaly, by k redukci spotřeby vody mohly pomoci pokročilé technologie a praxe z celého světa. Membránová a destilační technologie mohou být použity k čištění kontaminované vody, kultivaci odpadních vod a odsolení brakické či mořské vody. Velmi efektivní kapkové závlahy by mohly posílit produkci ovoce a zeleniny v regionu, aniž by došlo k nadbytečnému užívání vody.
Dalším důležitým krokem by byla expanze a posílené vodní infrastruktury, s cílem řešit sezónní nerovnováhu v dostupnosti vody, zefektivnit distribuci a zpracovávat dešťovou vodu (a tím otevřít další zdroj zásob). Jordánsko, ve spolupráci s pomocí od EU a Izraele, vytváří potrubí mezi Mrtvým a Rudým mořem, kanál, který by odsoloval vodu z Rudého moře a zajistil tak pitnou vodu pro Jordánsko, Izrael a palestinská území, a odváděl solný roztok do vysychajícího Mrtvého moře.
Klíčový je také zlepšený vodní management. Jeden ze způsobů, jak toho dosáhnout, je vhodnější stanovení cen vody, což by vytvořilo podnět k zamezení plýtvání a konzervaci zdrojů. Ačkoli není nutné dotace kompletně eliminovat, měly by být zacíleny na menší farmáře či jiné pracovníky, a přepracovány tak, aby také poskytovaly podnět k šetření s vodou a efektivitě.
Samozřejmě, bohatší a stabilnější země jako je Saudská Arábie, Katar, Kuvajt a Spojené arabské emiráty, jsou jistě v lepší pozici na řešení čím dál tím intenzivnější krize s vodou, než konflikty trápené země jako Jemen, Libye a Irák. Aby však došlo k přerušení cyklu násilí a nejistoty, budou muset všechny země zlepšit svůj vodní management a ochranu ekosystémů. Jinak se jejich vodní trápení – spolu s vnitřními nepokoji – bude jen zhoršovat.
To have unlimited access to our content including in-depth commentaries, book reviews, exclusive interviews, PS OnPoint and PS The Big Picture, please subscribe
While scandals, culture wars, and threats to democracy dominate the headlines, the biggest issues in this super election year ultimately concern economic policies. After all, the rise of anti-democratic populist authoritarianism is itself the legacy of a misbegotten economic ideology.
considers what 40 years of anti-government, low-tax, deregulatory advocacy have wrought around the world.
Germany recently prohibited a Palestinian Congress from taking place in Berlin, arrested its Jewish supporters, and barred one of its organizers, Greece’s former finance minister, from entering the country. But the turn to repression is powerful evidence that the country’s pro-Israel political consensus is breaking down.
sees in his case an effort to enforce with repression a pro-Israel political consensus that is breaking down.
BERLÍN – Nikde není čerstvá voda vzácnější než v arabském světě. Region je domovem většině světově nejchudších států nebo teritorií v otázce vodních zdrojů, včetně Bahrajnu, Džibuti, Gazy, Jordánska, Kuvajtu, Libye, Kataru, Saudské Arábie a Spojených arabských emirátů. Tento nedostatek – zhoršený prudce rostoucími populacemi a vyčerpáváním a degradací přírodních ekosystémů, společně s všeobecným nesouhlasem – vrhá stín nad budoucnost těchto zemí.
Určitě není nedostatek výzev, kterým arabský svět čelí. S ohledem na to, že mnoho arabských států je moderním konstruktem vynalezeným odcházejícími koloniálními velmocemi a postrádá tak soudržnou historickou identitu, jejich státní struktury obvykle postrádají pevné základy. Přidejte k tomu externí a interní tlak – včetně přívalu islamismu, občanských válek a masové migrace z konfliktních zón – a budoucnost několika arabských zemí se rázem jeví nejistá.
Zdá se, že jen málokdo vidí, jak nedostatek vody přispívá k tomuto cyklu násilí. Jeden z klíčových spouštěčů povstání Arabského jara – rostoucí ceny jídla – byl přímo napojen na zhoršující se vodní krizi v regionu. Voda také zvyšuje napětí mezi zeměmi. Například Saudská Arábie a Jordánsko v tichosti soupeří o vyčerpání vodonosné vrstvy al-Disi, kterou sdílejí.
Vodu lze využít také jako zbraň. Islámský stát v Sýrii získal kontrolu nad horním povodím dvou hlavních řek, Eufratu a Tigridu. Fakt, že téměř polovina všech Arabů je závislá na sladkovodním přítoku z nearabských zemí, včetně Turecka a států na horním toku řeky Nil, možná přispěje k dalšímu zhoršení vodní nejistoty.
Obří porodnost je dalším zdrojem stresu. Podle zprávy OSN by mohla průměrná roční dostupnost vody v arabském světě klesnout na 460 kubických metrů per capita – na méně než polovinu hranice vodní chudoby na úrovni 1000 kubických metrů. V tomto scénáři bude získávání vody ještě méně udržitelné, než už je teď, kdy budou již tak omezené zásoby spotřebovány rychleji než kdy dříve – situace, která by mohla vyvolat další nepokoje.
A konečně, mnoho zemí nabízí dotace na vodu, nemluvě o benzínu či jídlu, ve snaze “koupit“ si tak klid ve společnosti. Takové dotace však mohou podporovat rozmařilé chování, které v důsledku urychlí spotřebování zdrojů vody a degradaci životního prostředí.
Subscribe to PS Digital
Access every new PS commentary, our entire On Point suite of subscriber-exclusive content – including Longer Reads, Insider Interviews, Big Picture/Big Question, and Say More – and the full PS archive.
Subscribe Now
Ve zkratce, arabský svět je čím dál více polapen v bludném kruhu. Ekologické, demografické a ekonomické tlaky zhoršují nouzi o vodu a výsledná nezaměstnanost a nejistota podněcuje sociální nepokoje, politický chaos a extrémizmus. Odpovědí vlád jsou vyšší dotace na vodu a další zdroje, které prohlubují ekologické výzvy, které obratem zhoršují nedostatek a vedou k nepokojům.
K přerušení kruhu je třeba urgentní akce. Pro začátek by státy měly postupně rušit pěstování plodin náročných na vodu, Obilniny, řepka a hovězí maso by měly být dováženy ze zemí bohatých na vodu, kde mohou být pěstovány efektivněji a udržitelněji.
U plodin, které by se nadále pěstovaly, by k redukci spotřeby vody mohly pomoci pokročilé technologie a praxe z celého světa. Membránová a destilační technologie mohou být použity k čištění kontaminované vody, kultivaci odpadních vod a odsolení brakické či mořské vody. Velmi efektivní kapkové závlahy by mohly posílit produkci ovoce a zeleniny v regionu, aniž by došlo k nadbytečnému užívání vody.
Dalším důležitým krokem by byla expanze a posílené vodní infrastruktury, s cílem řešit sezónní nerovnováhu v dostupnosti vody, zefektivnit distribuci a zpracovávat dešťovou vodu (a tím otevřít další zdroj zásob). Jordánsko, ve spolupráci s pomocí od EU a Izraele, vytváří potrubí mezi Mrtvým a Rudým mořem, kanál, který by odsoloval vodu z Rudého moře a zajistil tak pitnou vodu pro Jordánsko, Izrael a palestinská území, a odváděl solný roztok do vysychajícího Mrtvého moře.
Klíčový je také zlepšený vodní management. Jeden ze způsobů, jak toho dosáhnout, je vhodnější stanovení cen vody, což by vytvořilo podnět k zamezení plýtvání a konzervaci zdrojů. Ačkoli není nutné dotace kompletně eliminovat, měly by být zacíleny na menší farmáře či jiné pracovníky, a přepracovány tak, aby také poskytovaly podnět k šetření s vodou a efektivitě.
Samozřejmě, bohatší a stabilnější země jako je Saudská Arábie, Katar, Kuvajt a Spojené arabské emiráty, jsou jistě v lepší pozici na řešení čím dál tím intenzivnější krize s vodou, než konflikty trápené země jako Jemen, Libye a Irák. Aby však došlo k přerušení cyklu násilí a nejistoty, budou muset všechny země zlepšit svůj vodní management a ochranu ekosystémů. Jinak se jejich vodní trápení – spolu s vnitřními nepokoji – bude jen zhoršovat.