Jsou Izraelci a Palestinci skutečně připraveni dospět k mírové dohodě? V posledních měsících se události rozhodně vyvíjejí svižným tempem, přičemž se zdá, že překážky uzavření trvalé dohody jedna za druhou padají. Po smrti Jásira Arafata následovalo zvolení jeho nástupce v přímých volbách s univerzálním hlasovacím právem, které doprovázelo rozhodnutí Izraele – na světě ojedinělé – nebránit, nýbrž pomáhat demokratickému procesu na územích, která okupuje. V důsledku toho nikdo nepochybuje o legitimitě palestinského prezidenta Mahmúda Abbáse.

Díky oznámení izraelského premiéra Ariela Šarona, že má v úmyslu jednostranně stáhnout izraelskou armádu z Gazy, se navíc znovu stává otevřenou otázkou i samotná okupace, což nabízí příležitosti k dalšímu pokroku. Podpora stažení z Gazy ze strany egyptského prezidenta Husního Mubaraka rozhodně pomohla otevřít dveře skutečným vyjednáváním.

Tak působivý sled událostí je v tomto problémovém regionu dlouho nevídaný. V důsledku toho mnozí lidé – na Blízkém východě i mimo něj – znovu začali být optimisty. Dokonce i Šaron se odvažuje přičinit několik příznivých poznámek a američtí diplomaté vyjadřují viditelnou úlevu, že lze konečně dosáhnout pokroku směrem k míru.

Tento sílící příklon k míru mohu sám dosvědčit, neboť jsem se právě vrátil z Palestiny, kde jsem vedl téměř pětitýdenní pozorovatelskou misi Evropské unie – největší, jakou kdy EU ustavila. V den voleb a sčítání hlasů měla mise 260 členů a 40 z nás absolvovalo celé pětitýdenní období.

Moje svědectví o volbách je kategorické: okolnosti byly obtížné, avšak hlasování proběhlo bez nátlaku a podvádění. Vzhledem k podmínkám byla šedesátiprocentní volební účast ohromující. Není žádných pochyb, že Abbás byl zvolen demokraticky. Stejně tak nelze pochybovat, že se palestinský lid rozhodl pro demokracii, která v sobě obsahuje volbu dojednaného míru s Izraelem.

To ovšem vyřazuje ze hry teroristy, kteří takovou volbu neučinili. Jejich počet není vysoký, ale jsou velmi nebezpeční. Pouze skutečný pokrok směrem ke spravedlivé mírové dohodě je jako politickou sílu neutralizuje.

Současné podmínky nepochybně představují jedinečné okno příležitosti. Přitom však musíme brát na zřetel značné obtíže, které mohou omezit naši schopnost se této příležitosti chopit, a mezinárodní společenství musí tyto obtíže oběma stranám velmi zřetelně vyjasnit.

První obtíž představuje skutečnost, že ačkoliv Šaron evidentně hodlá dokončit své vojenské stažení z Gazy, o otázce, čeho chce dosáhnout při budoucích jednáních, hovoří jen mlhavě. Nikdy se navíc ani náznakem nezmínil, že by do těchto vyjednávání začlenil západní břeh Jordánu a Jeruzalém. Pro Palestince však není přípustné žádné jednání, které by neobsahovalo obě témata.

Druhá obtíž se týká faktu, že Šaron podle všeho vždy věřil, že palestinská samospráva je s to vykořenit veškerý terorismus vycházející z palestinských území a namířený proti Izraeli. Všichni vnější pozorovatelé však velmi dobře vědí, že tomu tak není, přestože se Abbásovi bezpochyby může podařit snížit úroveň a počet útoků.

Má-li palestinský lid jako celek přestat oslavovat, podporovat a ukrývat teroristy, musí objevit skutečnou naději v nový život pro sebe. To zase závisí na hospodářském zotavení na okupovaných územích a na víře, že se podnikají konkrétní kroky směrem k dohodnutému politickému řešení.

Vytvoření takové naděje nyní závisí výlučně na Izraeli, který musí okamžitě jednat, aby pozvedl mnoho Palestinců toužících po míru, a netrvat přitom na úplném vymizení terorismu. Odklady pouze jeho zmizení zpomalí.

Třetí obtíž se týká skutečnosti, že náboženské autority na obou stranách, rabíni i imámové, většinou zastávají tvrdou linii. I nadále kážou, že příslušná „tabu“ jejich komunit – samotné otázky, které blokují veškeré úsilí o nastolení míru, zejména pak status Jeruzaléma a právo na „návrat“ palestinských uprchlíků do Izraele – jsou nedotknutelná a nelze o nich vyjednávat. Přimět tyto náboženské autority, aby uznaly svou zodpovědnost, je úkol, jehož se musí zhostit celá mezinárodní občanská společnost včetně náboženských vůdců.

Nic z toho není neproveditelné. Vše to bude náročné. Šance dosáhnout skutečného a trvalého míru mezi Izraelci a Palestinci však očividně nadešla. Tohoto okamžiku musíme všichni využít.