Tři desítky let poté, co Rudí Khmerové vyvraždili čtvrtinu ze sedmi milionů obyvatel Kambodže, má své síně otevřít soudní dvůr, před nějž budou postaveni nejzodpovědnější z přežívajících vůdců.

Podle dohody mezi Organizací spojených národů a kambodžskou vládou bylo nyní vybráno 13 zahraničních soudců, kteří budou působit vedle 17 kambodžských protějšků. Tato eklektická skupina právníků zahájí v prvním červencovém týdnu nevšední experiment mezinárodní spravedlnosti. Během příštích tří let budou výstižně pojmenované Mimořádné síně usilovat o sestavení měřítka právní zodpovědnosti za jednu z nejhorších genocid dvacátého století. Mezi těmi, kdo budou zřejmě souzeni, jsou dva z Pol Potovy nejbližší a nejmocnější kohorty: Nuon Čea, partajní vůdce Rudých Khmerů, a Ieng Sary, bývalý místopředseda vlády pro zahraniční záležitosti.

Vzhledem k tomu, jak dlouho trvalo dát vůbec věci do pohybu – rozhovory se přerušovaně táhly devět let –, je už samotná existence tribunálu důvodem k oslavě. Test těchto procesů bude ovšem spočívat v tom, zda budou postavené na faktech, nestranné a zásadové – a zda budou jako takové vnímány.

Z dějinných důvodů a v zájmu práva se o zodpovědnost za zajištění úspěšnosti soudu dělí kambodžská vláda a mezinárodní společenství. Mají-li uspět, budou se muset vypořádat s několika zásadními výzvami.

Zaprvé, na rozdíl od smíšených tribunálů ve Východním Timoru, Kosovu a Sieře Leone jsou mezinárodní soudci v menšině. („Supermajoritní“ hlasovací mechanismus zajistí, že ke stanovení rozsudku bude zapotřebí přinejmenším jednoho hlasu mezinárodního soudce.) Jsou dobré důvody pro to, aby smíšené tribunály měly výraznou národní složku. Toto uspořádání nicméně působí obzvláštní nesnáze v zemi, kde je už dlouho zpochybňována kvalita a nezávislost soudního rozhodování.

Zadruhé, délka doby, která uběhla od spáchání zločinů – v některých případech přes 30 let –, značně přesahuje časovou vzdálenost u srovnatelných řízení. Ostatní soudy pro válečné zločiny se konaly v období bezprostředně po konfliktu. Kambodžské dlouhé zpoždění komplikuje úkol uchování důkazů, včetně lidské paměti, které jsou tak zásadní pro prokázání viny.

Tyto strukturní nedostatky nelze odstranit. Lze je ovšem zčásti překonat intenzivním zaškolením do kambodžského a mezinárodního práva a komplexními vyšetřovacími postupy. To je potřeba posílit energickým nezávislým dohledem v průběhu procesu.

Zatřetí, areál soudu se nachází ve vojenském prostoru daleko od centra Phnompenhu. Mají-li lidé tuto dějinnou událost sledovat, budou je muset přepravovat autobusy. Procesy by měly být celostátně přenášeny rozhlasem a televizí. Občanské skupiny a soud budou muset vyvinout kreativní strategie přesahu, které se zaměří na převážně venkovskou populaci, aby se zajistilo, že Kambodžané budou mít příležitost těmto řízením porozumět. Zaměstnanci soudu by přinejmenším měli spolupracovat s lokálními skupinami a svolat napříč celou zemí schůzky diskutující procesy a otázky, které vyvolají.

Začtvrté, v posledních měsících byla proti opozičním předákům a lidskoprávním aktivistům vznesena obvinění z trestných činů za výroky kritické vůči vládě. Navrhovaná legislativa chce proměnit protizákonné hanobení ve stálou součást zákona a zahrnuje nová ustanovení, podle nichž bude deliktem kritizovat výrok soudu.

Kambodžští političtí předáci a dárcovské státy by měli udělat víc pro zdůraznění významu rozsáhlé debaty o tribunálu a obecnějším odkazu kambodžského občanského střetu. Kambodžané, již přežili éru Rudých Khmerů, nezapomínají na každodenní strach z kritiky režimu; bylo by obzvlášť tragické, kdyby necítili svobodu vyjadřovat své názory na Mimořádné síně. Smysluplná zainteresovanost veřejnosti na soudu vyžaduje všeobecnou atmosféru, která bude pěstovat – nikoli trestat – svobodné vyjadřování myšlenek.

Zapáté, Kambodža má nedostatek vysoce kvalifikovaných právníků, neboť Rudí Khmerové právnickou obec téměř vyhladili. Přesto a navzdory praxi v ostatních mezinárodních a smíšených soudech pro válečné zločiny smí podle místního zákona zastupovat obviněné pouze kambodžští advokáti. V zájmu spravedlnosti a řádného procesu je potřeba toto pravidlo pro Mimořádné síně změnit, aby k obhajobě mohli rovnoprávně přispět mezinárodní právní zástupci.

Konečně, poté, co soudu velkoryse přispěly většinou finančních prostředků, dárcovské vlády nesmí jen sedět a přihlížet. Nejlépe mohou soudu pomoci tím, že budou koordinovat jeho činnosti, provádět důsledný dohled a pomáhat s odhalováním – a v případě potřeby též s řešením – problémů, které nastanou.

Nadto by mohly poskytnout dodatečné prostředky. Holý rozpočet soudu ve výši 56 milionů dolarů během tří let nepokrývá základní věci jako bezpečné ubytování pro chráněné svědky, přepisy soudních výpovědí nebo knihovnu. Bylo by dobré, kdyby tak učinily Spojené státy, které svůj příspěvek Mimořádným síním ještě neuvolnily.

Mimořádné síně jsou milníkem v úsilí Kambodže vyrovnat se s mimořádně násilným obdobím své minulosti. Jak soud obstojí, má hluboký význam pro miliony Kambodžanů trvale poznamenaných zločiny Rudých Khmerů. Zároveň je tento soud posledním projevem trvalého celosvětového hnutí – sahajícího zpět až do Norimberku –, jehož cílem je skoncovat s beztrestností hromadných zvěrstev. Jeho schopnost zajistit spravedlnost by měla být prvořadým zájmem nás všech.