MAYNOOTH, IRSKO – Dvanáctého června budou irští voliči hlasovat o Lisabonské smlouvě Evropské unie, nástroji vytvořenému kvůli zlepšení efektivity a legitimity nyní již sedmadvacetičlenného bloku. Irsko je jedinou zemí, která předložila smlouvu referendu – všechny ostatní členské země se ji rozhodly ratifikovat v parlamentech –, a vše nasvědčuje tomu, že výsledek bude těsný.

Pro novou vládu premiéra Briana Cowena existuje riziko, že „ne“ Lisabonské smlouvě by její administrativu hned v zárodku ochromilo. Z hlediska EU by pak odmítnutí smlouvy Iry pravděpodobně znamenalo počátek vleklého období nestability a možná i konec evropského integračního procesu v podobě, v jaké je dnes založen.

V roce 2001 odmítli irští voliči Smlouvu z Nice, která uvrhla EU do dlouhého období krize a sebezpytování – to skončilo teprve dohodou o takzvané Evropské ústavní smlouvě v roce 2005. Francouzští a nizozemští voliči nicméně tuto smlouvu téměř vzápětí odmítli, a vrátili tak jednání zpět do bodu nula. Nyní, po zdlouhavém a obtížném období reflexe a vyjednávání, může být toto úsilí opět ohroženo.

Tábor odpůrců si počíná energicky a zahrnuje pestrou směsici stárnoucích marxistů, bojovníků proti globalizaci, tradičních euroskeptiků a obsesivních „suverenistů“. Ti se snaží využít vědomostního vakua Irů v evropských otázkách a také relativně pozdní mobilizace stoupenců smlouvy.

Voliči byli vystaveni palebné cloně prapodivných tvrzení: smlouva by prý zavedla v Irsku potraty (irská ústava je staví mimo zákon), zrušila nízkou daň z příjmu právnických osob v zemi a zřídila evropskou armádu, která by zakrátko vracela irské chlapce ze vzdálených bojišť v igelitových pytlích. Dokonce i skličující výsledky Irska v nedávné mezinárodní hudební soutěži Eurosong posloužily k podpoře zmíněných argumentů: „Oni nehlasovali pro nás, tak proč bychom my měli hlasovat pro ně?“

Ačkoliv lze tato tvrzení snadno znevěrohodnit, stoupencům smlouvy se nedaří předložit voličům dostatečné důvody k tomu, aby pro ni hlasovali. Nedosti na tom, odpůrcům se před závěrem kampaně podařilo spojit EU s rostoucími cenami paliv a potravin.

Konkrétně lze vyjmenovat dva faktory, které o výsledku referenda pravděpodobně rozhodnou: volební účast a otázka, jak budou hlasovat farmáři. Výzkumy veřejného mínění v současné době ukazují, že příznivci převažují nad odpůrci v poměru dva ku jednomu (35% ku 18%). Proevropané však v těchto číslech nacházejí pramalou útěchu: před neúspěšným referendem o Smlouvě z Nice v roce 2001 ukazovaly průzkumy v této fázi na ještě výraznější většinu přívrženců. Ti, kdo budou hlasovat proti, se dnes stejně jako tehdy zdají odhodlanější. Podíl nerozhodnutých voličů zůstává vysoký – pohybuje se kolem 47% –, takže v závěrečných dnech kampaně se bude hrát o všechno.

Klíčovým faktorem se stane účast. V roce 2001 stoupenci prohráli, poněvadž nedokázali přesvědčit dostatek voličů, aby přišli k volebním urnám – téměř dvě třetiny oprávněných voličů se hlasování nezúčastnily. V roce 2002 se konalo druhé referendum, které původní výsledek zvrátilo a přineslo stoupencům vítězství. Tento obrat se dal z valné části vysvětlit faktem, že se vládě podařilo přesvědčit dostatek voličů, aby se přesunuli z tábora nezúčastněných do tábora přívrženců (třebaže volební účast ani v tomto případě nedosáhla 50%). To vše nahrává předpokladu, že čím vyšší bude volební účast, tím pravděpodobnější je vítězství stoupenců.

Pro irské farmáře představuje kampaň jedinečnou příležitost zapojit se do taktického útoku na Brusel. Farmáři se snaží spojit smlouvu se Světovou obchodní organizací a jejím probíhajícím kolem jednání z Dauhá. Komisař EU pro obchod Peter Mandelson bývá za své návrhy na snížení některých zemědělských cel až o 70% běžně označován za veřejného nepřítele číslo jedna.

Farmářské organizace hrozí stažením podpory smlouvě, pokud vláda nepohrozí vetem Mandelsonových návrhů. Ačkoliv Irská asociace farmářů (IFA) opožděně vyzvala svých 85 000 členů, aby Lisabonskou smlouvu podpořili, výzkumy veřejného mínění ukazují, že farmáři se v poměru dva ku jednomu stavějí proti ní. Jejich hlasy by se přitom v těsném souboji mohly ukázat jako klíčové.

Z pohledu zvenčí se může zdát téměř zvrácené, že by irští voliči mohli Lisabonskou smlouvu odmítnout. Irsko přece z evropského integračního procesu vytěžilo více než kterýkoliv jiný stát – během 35 let členství získalo na dotacích EU téměř 60 miliard eur. V kontextu, v němž EU zůstává občanům příliš vzdálená a v němž kampaň před referendem definují apatie a zmatek, však odpůrci chytře vykreslili Evropu jako existenční hrozbu pro irská pracovní místa, investice a suverenitu. Irsko, které už dlouho patří ke světlým místům EU, se stane v nadcházejících dnech zdrojem obrovské úzkosti.