Hlavní důsledky irácké války se neprojeví na bojišti. Přijdou později a budou záviset na tom, zda George Bush a Tony Blair budou schopni ospravedlnit svůj tvrdý útok na převážně bezbranné obyvatelstvo. Válku zahájili z jistých veřejně vyhlášených důvodů, které se prudce diskutovaly po celém světě. Ukáží-li se jako oprávněné, pak by výsledkem války mohl být bezpečnější svět. Pokud se jejich argumenty nepotvrdí nebo budou vyvráceny, válka zažehne nestabilitu. V takovém případě by zásadním krokem k uklidnění světa byl jejich rychlý odchod z úřadu.
Irácká válka nebyla a ani nemohla být ospravedlněna před světem tím, že Saddám Husajn je diktátor. Oprávněnost - pokud existuje - tkví v nebezpečí, jež Saddámův režim představoval. Bush a Blair učinili čtyři prohlášení:
Irák vlastní zbraně hromadného ničení;
tyto zbraně představují závažnou, okamžitou hrozbu;
Access every new PS commentary, our entire On Point suite of subscriber-exclusive content – including Longer Reads, Insider Interviews, Big Picture/Big Question, and Say More – and the full PS archive.
Subscribe Now
Nejsnazší bude ověřit první tvrzení. Bush a Blair opakovaně hovořili o zásobách zbraní hromadného ničení, ohromných podzemních a mobilních jednotkách určených k výrobě a odpalování takových zbraní a o aktivních programech na získání jaderných zbraní. Je Bushovou a Blairovou povinností svá tvrzení dokázat, a to s vědomím celosvětového podezření, že americké a britské bezpečnostní složky by mohly naaranžovat fingované důkazy.
To je důvod, proč by veškeré důkazy, které budou nalezeny, měli posoudit nezávislí experti OSN. Nebudou-li předloženy žádné důkazy o zbraních hromadného ničení v měřítku, které by znamenalo hrozbu, pak si - bez ohledu na to, co se v Iráku bude dál dít - politický konec zaslouží jak Bush, tak Blair.
Ověřit druhé tvrzení bude obtížnější. Bush a Blair musí dokázat, že zbraně hromadného ničení, které budou nalezeny, představovaly závažnou a bezprostřední hrozbu. Víme, že Irák kdysi chemické a biologické zbraně vlastnil, protože mu je USA prodaly. Otázkou nebude, zda v zemi zůstávají stopy po těchto zbraních, neboť takové stopy na místech ničení zbraní nalezeny budou, ale zda tyto zbraně byly v nebezpečném množství nachystané k použití.
Pokud Iráčané s takovými zbraněmi zahájí útok, pak budeme mít důkaz, že zbraně k použití připraveny byly. Stále by ale bylo potřeba prověřit, jestli znamenaly skutečnou hrozbu za iráckými hranicemi a jestli by bez současné války byly kdy použity.
Třetí tvrzení je hluboce diskutabilní. Bush a Blair by měli prokázat, že průběh inspekcí OSN selhával. To lze učinit demonstrací toho, že Iráčané jednoduše tajili důkazy na místech, která inspektoři navštívili a o nichž prohlásili, že zbraně neukrývají. Měl by být proveden systematický přezkum míst, která inspektoři navštívili. Budou-li nalezeny zbraně hromadného ničení na jiných místech, mělo by také zaznít vysvětlení, proč inspektoři nemohli tyto zbraně najít v realistickém termínu.
Čtvrté tvrzení bude na obou stranách předmětem divoké propagandy. Byla válka ospravedlněna ve smyslu ,,nákladů a zisků" a byla skutečně poslední možností? To bude záviset na objektivním zhodnocení nákladů vyjádřených ztrátami na životech, zničeným majetkem, ekonomickým dopadem na Irák, vedlejšími účinky v podobě násilností a terorismu a geopolitickými důsledky.
Dodnes Bush a Blair nedokázali přesvědčit svět, s částečnými výjimkami svých vlastních zemí. Američané byli počastováni výjevy hurávlastenectví, podněcování strachu, zaměňování Iráku za teroristy Usámy bin Ládina a prostého patriotismu.
Nic z toho nezviklalo zbytek světa, který na válku pohlíží se směsicí opovržení a znepokojení. To by se změnilo, kdyby byly podány důkazy o zmiňovaných čtyřech tvrzeních. Když zahájilo 13 britských kolonií v Severní Americe svou válku za nezávislost, Thomas Jefferson chápal, že ,,řádný respekt k názorům lidstva" vyžadoval objasnění války a předložil jej v prohlášení nezávislosti. Potřeba obdobného objasnění, postaveného na přísných důkazech, neztratila ani dnes nic ze svého významu.
Nebudou-li důvody k této válce potvrzeny jako oprávněné, následky budou dalekosáhlé. Propaganda, ulice lemované radostnými Iráčany ani úžas nad schopnostmi amerických inteligentních bomb by neměly odvádět naši pozornost od hrozivé pravdy - že totiž Bush a Blair porušili světový mír, zapojili se do rozsáhlého předem promyšleného zabíjení a učinili tak navzdory převládajícímu světovému názoru. Zacelování dnešního rozštěpeného světa by mohlo začít jedině s novým politickým vedením v USA a v Británii a s jasným přitakáním autoritě OSN.
Uvážím-li ony děsivé ,,náklady," doufám, že se tato válka prokáže jako oprávněná, ačkoli mám jisté pochybnosti zakládající se na dnes dostupných důkazech. Pokud přesvědčivá fakta prokáží, že Irák měl zbraně hromadného ničení při ruce, že byly v nebezpečném rozsahu nachystány k použití a že inspektoři OSN měli malé vyhlídky na odhalení a zničení těchto zbraní, pak budeme muset argumenty vznesené Bushem a Blairem uznat. I za takové situace by ale bylo pravdou, že oproti silové politice válka mohla být nerozumným řešením. Válka by ovšem měla alespoň nějaký smysl. Hrůzy naprosto zbytečné války jsou skoro až příliš děsivé, než aby se nad nimi člověk zamýšlel.
To have unlimited access to our content including in-depth commentaries, book reviews, exclusive interviews, PS OnPoint and PS The Big Picture, please subscribe
While both the American and Chinese Gilded Ages raised material standards of living for hundreds of millions of people, their endemic corruption produced radically unequal and unsustainable growth. Ultimately, both periods offer cautionary tales about unbridled crony capitalism, not models for blind emulation.
explains how corruption both drove the country's GDP growth and sowed the seeds for its current economic problems.
Since taking power in 2014, Prime Minister Narendra Modi and his ruling Bharatiya Janata Party have stoked Hindu nationalism, hollowed out India’s democracy, and overseen an economy that is probably performing far worse than official figures suggest. And yet Modi and the BJP are genuinely popular, making them likely – though not certain – to emerge victorious when the ongoing parliamentary election concludes in June.
Hlavní důsledky irácké války se neprojeví na bojišti. Přijdou později a budou záviset na tom, zda George Bush a Tony Blair budou schopni ospravedlnit svůj tvrdý útok na převážně bezbranné obyvatelstvo. Válku zahájili z jistých veřejně vyhlášených důvodů, které se prudce diskutovaly po celém světě. Ukáží-li se jako oprávněné, pak by výsledkem války mohl být bezpečnější svět. Pokud se jejich argumenty nepotvrdí nebo budou vyvráceny, válka zažehne nestabilitu. V takovém případě by zásadním krokem k uklidnění světa byl jejich rychlý odchod z úřadu.
Irácká válka nebyla a ani nemohla být ospravedlněna před světem tím, že Saddám Husajn je diktátor. Oprávněnost - pokud existuje - tkví v nebezpečí, jež Saddámův režim představoval. Bush a Blair učinili čtyři prohlášení:
Irák vlastní zbraně hromadného ničení;
tyto zbraně představují závažnou, okamžitou hrozbu;
inspekce OSN tuto hrozbu nevylučovaly;
hrozbu je možné odstranit válkou.
Subscribe to PS Digital
Access every new PS commentary, our entire On Point suite of subscriber-exclusive content – including Longer Reads, Insider Interviews, Big Picture/Big Question, and Say More – and the full PS archive.
Subscribe Now
Nejsnazší bude ověřit první tvrzení. Bush a Blair opakovaně hovořili o zásobách zbraní hromadného ničení, ohromných podzemních a mobilních jednotkách určených k výrobě a odpalování takových zbraní a o aktivních programech na získání jaderných zbraní. Je Bushovou a Blairovou povinností svá tvrzení dokázat, a to s vědomím celosvětového podezření, že americké a britské bezpečnostní složky by mohly naaranžovat fingované důkazy.
To je důvod, proč by veškeré důkazy, které budou nalezeny, měli posoudit nezávislí experti OSN. Nebudou-li předloženy žádné důkazy o zbraních hromadného ničení v měřítku, které by znamenalo hrozbu, pak si - bez ohledu na to, co se v Iráku bude dál dít - politický konec zaslouží jak Bush, tak Blair.
Ověřit druhé tvrzení bude obtížnější. Bush a Blair musí dokázat, že zbraně hromadného ničení, které budou nalezeny, představovaly závažnou a bezprostřední hrozbu. Víme, že Irák kdysi chemické a biologické zbraně vlastnil, protože mu je USA prodaly. Otázkou nebude, zda v zemi zůstávají stopy po těchto zbraních, neboť takové stopy na místech ničení zbraní nalezeny budou, ale zda tyto zbraně byly v nebezpečném množství nachystané k použití.
Pokud Iráčané s takovými zbraněmi zahájí útok, pak budeme mít důkaz, že zbraně k použití připraveny byly. Stále by ale bylo potřeba prověřit, jestli znamenaly skutečnou hrozbu za iráckými hranicemi a jestli by bez současné války byly kdy použity.
Třetí tvrzení je hluboce diskutabilní. Bush a Blair by měli prokázat, že průběh inspekcí OSN selhával. To lze učinit demonstrací toho, že Iráčané jednoduše tajili důkazy na místech, která inspektoři navštívili a o nichž prohlásili, že zbraně neukrývají. Měl by být proveden systematický přezkum míst, která inspektoři navštívili. Budou-li nalezeny zbraně hromadného ničení na jiných místech, mělo by také zaznít vysvětlení, proč inspektoři nemohli tyto zbraně najít v realistickém termínu.
Čtvrté tvrzení bude na obou stranách předmětem divoké propagandy. Byla válka ospravedlněna ve smyslu ,,nákladů a zisků" a byla skutečně poslední možností? To bude záviset na objektivním zhodnocení nákladů vyjádřených ztrátami na životech, zničeným majetkem, ekonomickým dopadem na Irák, vedlejšími účinky v podobě násilností a terorismu a geopolitickými důsledky.
Dodnes Bush a Blair nedokázali přesvědčit svět, s částečnými výjimkami svých vlastních zemí. Američané byli počastováni výjevy hurávlastenectví, podněcování strachu, zaměňování Iráku za teroristy Usámy bin Ládina a prostého patriotismu.
Nic z toho nezviklalo zbytek světa, který na válku pohlíží se směsicí opovržení a znepokojení. To by se změnilo, kdyby byly podány důkazy o zmiňovaných čtyřech tvrzeních. Když zahájilo 13 britských kolonií v Severní Americe svou válku za nezávislost, Thomas Jefferson chápal, že ,,řádný respekt k názorům lidstva" vyžadoval objasnění války a předložil jej v prohlášení nezávislosti. Potřeba obdobného objasnění, postaveného na přísných důkazech, neztratila ani dnes nic ze svého významu.
Nebudou-li důvody k této válce potvrzeny jako oprávněné, následky budou dalekosáhlé. Propaganda, ulice lemované radostnými Iráčany ani úžas nad schopnostmi amerických inteligentních bomb by neměly odvádět naši pozornost od hrozivé pravdy - že totiž Bush a Blair porušili světový mír, zapojili se do rozsáhlého předem promyšleného zabíjení a učinili tak navzdory převládajícímu světovému názoru. Zacelování dnešního rozštěpeného světa by mohlo začít jedině s novým politickým vedením v USA a v Británii a s jasným přitakáním autoritě OSN.
Uvážím-li ony děsivé ,,náklady," doufám, že se tato válka prokáže jako oprávněná, ačkoli mám jisté pochybnosti zakládající se na dnes dostupných důkazech. Pokud přesvědčivá fakta prokáží, že Irák měl zbraně hromadného ničení při ruce, že byly v nebezpečném rozsahu nachystány k použití a že inspektoři OSN měli malé vyhlídky na odhalení a zničení těchto zbraní, pak budeme muset argumenty vznesené Bushem a Blairem uznat. I za takové situace by ale bylo pravdou, že oproti silové politice válka mohla být nerozumným řešením. Válka by ovšem měla alespoň nějaký smysl. Hrůzy naprosto zbytečné války jsou skoro až příliš děsivé, než aby se nad nimi člověk zamýšlel.