PAŘÍŽ – Uživatelé internetu po celém světě chovají o kyberprostoru romantické iluze. Většině těch, kdo surfují po webu, poskytuje internet falešný pocit naprosté svobody, moci a anonymity.

Každou chvilku se nám samozřejmě vtírají nevyžádané zprávy a reklamy, které se podivuhodnou náhodou vztahují k našim důvěrným zvyklostem. Připomínají nám, že jako uživatelé internetu jsme skutečně pod neustálým virtuálním dohledem. Když jsou dohlížitelé motivovaní jen komerčně, jeví se takový „spam“ jako menší prohřešek. Jenže v Číně či v Rusku nehlídkují na internetu vlezlí prodavači, ale policie.

Ruští lidskoprávní aktivisté a environmentální organizace Bajkalská ekologická vlna tedy neměli být vůbec překvapeni, když jim zkraje měsíce policisté z masa a kostí – nikoli internetoví roboti – zabavili počítače a soubory, které na nich měli uložené. Za časů Sovětského svazu by KGB tyto protiputinovské disidenty obvinila z duševních poruch. V tomto údajně „novém Rusku“ jsou kyberdisidenti obviňováni z porušování práv k duševnímu vlastnictví.

Měli totiž počítače vybavené programy od Microsoftu a nedokázali doložit, že software nepoužívají pirátsky. Konfiskace počítačů prý ruské policii umožní ověřit, zda aktivisty používaný software od Microsoftu byl nebo nebyl nainstalován legálně.

Microsoft a policie premiéra Vladimíra Putina vypadají na první pohled jako prazvláštní spojenci. Jak to s nimi je? Autorizovaní zástupci Microsoftu prohlásili, že nemohou oponovat zásahům ruské policie, protože jejich společnost se sídlem v Seattlu musí ctít ruské zákony. Takové nejednoznačné vyjádření si lze vykládat buď jako aktivní podporu ruské policie, anebo jako pasivní spolupráci. Microsoft byl navíc ruské policii nápomocen už u dřívějších případů vyšetřování nevládních organizací.

Je jasné, že lidskoprávní aktivisté v Rusku by se na Microsoft neměli spoléhat jako na spojence ve svém úsilí vybudovat otevřenější společnost. Přinejlepším nejednoznačné chování Microsoftu ovšem zapadá do jistého vzorce. Vždyť dosavadní praxe internetových společností v autoritářských zemích je konzistentní a chmurná.

Laťku v průkopnickém zavádění aktivní spolupráce internetových a high-tech firem s politickou represí nasadila společnost Yahoo. V roce 2005 Yahoo předala čínské policii kód k identifikaci počítače opozičního novináře Ši Taa. Ši Tao odeslal pochvalnou zprávu o demokracii, již zachytili cenzoři. Po iniciativě Yahoo jej policie zatkla. Ši dodnes zůstává ve vězení.

Manažeři Yahoo ve Spojených státech tehdy prohlašovali, že musí dodržovat čínské zákony, obdobně jako Microsoft v Rusku. Ši Taa ve vězeňské cele nepochybně potěšilo zjištění, že Číně nevládne komunistická strana, ale zákon. Vždyť právě za právní řád Ši Tao bojuje.

U Googlu to alespoň na chvíli vypadalo, že se při svém podnikání v Číně řídí jinými pravidly, neboť se zdálo, že se drží svého všeobecně proklamovaného etického principu: „Nebuď zlý.“ Na protest proti cenzuře se společnost se sídlem v Silicon Valley v roce 2009 přesunula z pevninské Číny do stále relativně svobodného Hongkongu. Ve vyhledávači umístěném v Hongkongu se čínští interneťáci mohli dočíst o Tchaj-wanu, masakru na náměstí Tchien-an-men v roce 1989 nebo o dalajlamovi. Na Google.cn se tyto zdroje, stejně jako výsledky vyhledávání využívající mnoho jiných zakázaných výrazů, jednoduše neobjevily.

Zdálo se, že přesun Googlu uvedl do souladu jeho deklarovanou liberální filozofii a obchodní etiku. Jenže tento soulad dlouho nevydržel: ostatně Google akceptoval cenzuru od počátku svého podnikání v Číně v roce 2006, aby si zajistil přístup na čínský trh. Po šesti měsících života na Hongkongu triumfovaly peníze: Google obnovil službu v pevninské Číně, a to s tímtéž rozsahem cenzury jako dříve. V posledku neztratila tvář Komunistická strana Číny, ale Google.

Yahoo, Google a Microsoft tedy prozatím postupují nápadně podobným způsobem: přístup na lukrativní trhy trumfuje nad etickým znepokojením. Nástroje, které nabízejí, jsou politicky neutrální. Disidenti se jich snaží využívat k uskutečňování demokratické agendy. Policie jich využívá k odhalování a represi disidentů. Buď jak buď, Microsoft, Yahoo a Google vydělávají peníze – úplně stejně jako řekněme IBM, která ve 30. letech 20. století prodávala své výpočetní stroje nacistickému režimu: nacisté těchto strojů využili k tomu, aby likvidace jejich obětí byla rutinní a byrokratická.

Máme být v šoku z toho, že internetové společnosti upřednostní zisky před mravy? Vždyť jde o obyčejné firmy usilující o zisk, tak jako byla IBM v Hitlerově éře. Internetové společnosti mohou spíš než většina ostatních skrývat své skutečné motivy za falešné, demokraticky znějící slogany, ale v posledku propagují své produkty jako všichni ostatní. V reklamě či propagaci omezují volbu slov očekávání zákazníků, nikoli filozofie manažerů, neboť ti povětšinou žádnou nemají.

Kapitalismus je vždycky kompromis: s neetickým chováním výdělečných korporací, které nám přinášejí užitečné nové nástroje, se musíme smířit. Tyto nové nástroje mohou využít Íránci bojující proti diktatuře nebo tibetští disidenti usilující o záchranu své kultury. Lze je ovšem také využít ke sčítání počtu vyhlazených Židů, k uvěznění čínského disidenta nebo likvidaci lidskoprávní skupiny v Rusku.

Microsoft v Rusku či Google v Číně nám říkají, že kapitalismus není etický: je pouze efektivní. Podnikatelé jsou chamtiví z podstaty: kdyby takoví nebyli, zbankrotovali by. Otevřenou společnost nikdy nevytvoří ani nezachovají ctnostní podnikatelé, stejně jako nikdy nebude vedlejším produktem politického inženýrství. Volnost je, tak jako vždy, úsilím bdělých a svobodných mužů a žen.