Zatímco si titulky novin z celého světa všímají neutuchajících násilností v Iráku, Afghánistán stále bojuje za mír. V národním parlamentu se to jen hemží válečnými magnáty, obchod s drogami vzkvétá a násilí je na vzestupu.

Vedoucí světoví představitelé, kteří se tento týden scházejí v Londýně, aby zformulovali novou smlouvu s Afghánistánem, tak mají příležitost nasměrovat vývoj na novou a nadějnější dráhu. Navazovat přitom budou na bonnskou smlouvu z roku 2001, která vytvořila rámec pro vznik demokratického Afghánistánu, ale zanechala ještě mnoho práce na překonání tragického dědictví této válkou sužované země.

Potřeba znovu upřít pozornost na Afghánistán snad ani nemůže být větší. Desítky let zanedbávání v kombinaci se zahraniční intervencí zanechaly tuto zemi v troskách a důsledky jsou cítit po celém světě. Pomoc při obnově Afghánistánu je dnes v zájmu všech.

Dobrým příkladem dalekosáhlých dopadů domácí nestability je obchod s drogami. Odhaduje se, že v loňském roce se hodnota drog vyprodukovaných v Afghánistánu – jenž je největším světovým dodavatelem opiátů – vyšplhala na 25% HDP.

Také bezpečnost je i nadále důvodem k vážnému znepokojení. V roce 2005 bylo v zemi zabito více než 125 koaličních vojáků a sebevražedné atentáty se staly novou a stále používanější taktikou povstalců. Korupce bují a vládní činitelé čelí obviněním z klientelismu a obchodu s drogami. Několik členů nově zvoleného parlamentu patří mezi známé válečné magnáty s krvavou minulostí. Přičteme-li k tomu špatně koordinovanou mezinárodní pomoc a snižování počtu vojáků americké armády, jsou mnozí Afghánci přesvědčeni, že je okolní svět opouští.

Široká paleta problémů, s nimiž se Afghánistán potýká, by však neměla zastínit příležitosti k pozitivní změně. Bonnský proces ustavil princip demokratické zodpovědnosti, dal Afghánistánu prvního přímo voleného prezidenta a poskytl novou ústavu, která – po schválení na základě upřímné debaty a kompromisu – zajistila vznik legitimní ústřední vlády. Tento proces zároveň vydláždil cestu parlamentu, v němž více než čtvrtinu křesel obsadily ženy – a to vše v zemi, kde ještě před pěti lety nesměly ženy bez doprovodu mužského příbuzného ani vyjít z domu.

Většina z 20 000 vesnických rad byla navíc zvolena prostřednictvím tajného hlasování. Na projev uznání důležitosti těchto rad při zavádění změn na nejlokálnější úrovni přijala Světová banka a její partneři vysoce novátorský program, který směruje venkovskou rozvojovou pomoc právě přes rady, jimž se tak dostalo pravomoci rozhodovat, jak budou tyto prostředky vynaloženy. Na celostátní úrovni pak vláda nedávno schválila novou rozvojovou strategii, která jde velmi daleko při prosazování vize budoucí afghánské stability a růstu.

Veřejné mínění vyjadřuje nejnovějším změnám širokou podporu. Nedávný průzkum ukázal, že drtivá většina Afghánců nové směřování země vítá – podporuje účast žen na veřejném životě i mezinárodní zásah proti al-Káidě, Talibanu a drogové ekonomice.

Afghánský potenciál k pokroku však musí podepřít společná mezinárodní akce. Světoví vůdci by měli na londýnské konferenci podpořit protidrogovou strategii, již nedávno schválila afghánská vláda a která by snížila hospodářskou závislost země na produkci opia, potrestala obchodníky i překupníky a zajistila pěstitelům opia udržitelné ekonomické alternativy. Afghánistán se v oblasti narkotik potýká s největšími problémy na světě a dárci musí přijmout zodpovědnost za dlouhodobou strategii kontroly drog. Konference by měla navázat na usnesení Evropského parlamentu a posoudit, zda se Afghánistán má stát jednou ze zemí, v nichž je povolena produkce opia pro lékařské účely.

Namísto chrlení stamilionů dolarů do technické pomoci a krátkodobé výstavby kapacit by se navíc londýnská konference měla snažit pomoci afghánské vládě splnit kritéria pro zaměstnávání mladých lidí se vzděláním a kvalifikací nezbytnou pro to, aby dovedli svůj národ k mírové a prosperující budoucnosti. Mezinárodní pomoc by mohla každoročně zajistit vzdělání pro 40 000 Afghánců v naléhavě potřebných oborech, jako jsou strojírenství, management, zemědělství, právo a ekonomie.

Dalším naléhavým tématem je reforma soudnictví. Soudcovský sbor v současné době není schopen odsoudit drobnou krádež, natožpak aby dokázal zajistit lidská práva. Soudce i prokurátory zvolil Nejvyšší soud ovládaný konzervativními frakcemi a Afghánci mají jen malé právní zastání v systému, který umožňuje beztrestné jednání místních velitelů uplatňujících nad soudcovským stavem moc.

Bez životaschopného právního systému zůstanou zahraniční investice nedostižné. Dokonce i Afghánci žijící v zemích Perského zálivu, jejichž investice do regionálních a celosvětových obchodních sítí dosáhly přibližně 5 miliard dolarů, se ve své vlasti zdráhají investovat.

Přesto je reforma evidentně možná. Afghánské vedení v prosinci konečně přijalo – byť vlažně – plán přechodné spravedlnosti, jenž by mohl odstavit od moci největší válečné zločince, kteří v posledních pěti letech upevnili svůj vliv na chod země. Zavedení tohoto plánu do praxe by nejen pozvedlo vládu zákona, ale zároveň by zvýšilo bezpečnost a vedlo k lepší veřejné správě.

Nečinnost by znamenala zradu afghánského lidu, který v roce 2001 přivítal americkou armádu a jednotky NATO jako osvoboditele. Kvůli němu i kvůli sobě jej nesmíme zklamat.