Ve své snaze vytvořit vládu pro palestinská území se Hamas podle všeho drží spíše biblických veršů v Kazateli než přání Čtyřky (Spojených států, Ruska, Evropské unie a Organizace spojených národů), pověřené úsilím o překlenutí izraelsko-palestinského sporu. „Všechno má určenou chvíli a veškeré dění pod nebem svůj čas,“ postihuje dobře současnou agendu Hamasu, jenž má jiné priority i časový rámec než mezinárodní společenství, které jej tlačí k okamžitým politickým deklaracím, především ohledně uznání práva Izraele na existenci.

Hamas chápe politické závazky, jimž musí dostát, aby byl plně přijat do světového společenství, ale jeho předáci raději vyčkávají, až budou plně zmocněni, než začnou tyto otázky promýšlet. Navíc se Hamas, tak jako většina Palestinců, snaží vyhodnotit nejlepší cestu vpřed v mírovém procesu. V jejich očích současný proces zapříčinil letitou nečinnost v jednáních, což umožnilo přetrvávající okupaci a zcizování palestinské půdy.

Lídři Hamasu například poukazují na to, že během posledního roku, kdy byl u moci umírněný Mahmúd Abbás, s ním Izraelci vůbec nejednali. Z jejich pohledu tedy Izrael nehodlá spěchat s vyjednáváním s jakoukoli palestinskou samosprávou, ať už právo Izraele na existenci uznává, nebo ne.

Nově zvolení předáci Hamasu svou pozornost místo toho věnují základním otázkám, jako je uchování vnitřní jednoty mezi Palestinci, ukončení stavu bezpráví, zajištění větší úcty k právnímu řádu, boj proti korupci a reforma palestinské správy. Většina Palestinců s těmito prioritami naprosto souhlasí.

Poslední průzkum veřejného mínění mezi Palestinci ukazuje, že 73% lidí se dnes cítí stejně bezpečně jako před volbami nebo ještě bezpečněji. Třicet procent ze 709 náhodně vybraných Palestinců, již byli dotazováni, odpovědělo, že doufají, že se nová vláda Hamasu vypořádá s korupcí. Dvacet dva procent podle svých slov doufá, že Ismáíl Haníja, ministerský předseda jmenovaný za Hamas, ukončí chaos v palestinských městech a zajistí vnitřní bezpečnost a právní řád. Bezmála jeden z pěti Palestinců doufá, že se bude řešit nezaměstnanost.

Je ironické, že ač většina Palestinců hlasováním přivedla k moci náboženské hnutí, pouze 1% dotazovaných řeklo, že prioritou Hamasu by se mělo stát zavedení islámského práva v Palestině.

Přestože průzkum prokázal, že drtivých 73% Palestinců stále podporuje mírovou dohodu s Izraelem, nejsou vůbec přesvědčeni, že by nějaká dohoda byla na dohled. Jedenáct procent respondentů odpovědělo, že nejdůležitější prioritou nové vlády by měla být otázka vězněných – tedy téměř dvakrát víc než těch, kdo řekli, že nejvyšší prioritou by mělo být mírové urovnání s Izraelem. Víc než 8000 Palestinců je drženo v izraelských věznicích, mnozí bez obvinění či bez soudního procesu. Nicméně 62% Palestinců je podle svých slov přesvědčeno, že Hamas by měl změnit svůj postoj ohledně uznání Izraele.

Pro mezinárodní supervelmoc jako USA nebo regionální velmoc jako Izrael je těžké pochopit, že určitá skupina nebo národ si dovolí mít jiné priority než oni. Palestinci už ale během let prokázali, že jsou hrdý národ, který neustoupí jen proto, že druhá strana je vojensky nebo politicky mocnější.

Buď jak buď, Hamasu lze stěží vyčítat, že americkou kampaň za demokracii využívá k naplňování populárních cílů. Vždyť každý, kdo chce být znovuzvolen, musí učinit prioritu z potřeb svého vlastního národa a ne nutně z požadavků mezinárodního společenství. Volení představitelé se mohou začít zabývat vnějšími vyjednáváními až po vyřízení každodenních potíží, jimž čelí jejich národ.

Jasné je to, že Hamas a Palestinci chtějí ukončit osmatřicetiletou izraelskou okupaci a že podstrčit Palestincům tytéž plány, jež byly podsunuty OOP, se nezdaří. Jestliže Izrael a mezinárodní společenství myslí ukončení okupace opravdu vážně, Hamas bude spolupracovat.

Zatímco Hamas musí prokázat pružnost v reakcích na legitimní požadavky mezinárodní obce, povinností mezinárodního společenství je zajistit účinnou cestovní mapu vedoucí k míru. Jakmile budou Palestinci přesvědčeni, že je tu naděje na skutečný mír a nezávislost, budou na Hamas naléhat, aby podle toho jednal – nebo si zvolí stranu, která tak jednat bude.

Je zřejmé, že mezinárodnímu společenství dosud chyběla politická vůle nutit Izrael ke změně. Prozatím, než bude tato vůle nalezena, by svět měl dát Hamasu čas, aby se zabýval každodenními potřebami Palestinců. Až se možnost vážných jednání objeví, budoucí Hamas, který mezitím zlepší životy obyčejných Palestinců, bude s to vést jednání, jichž bude k dosažení historického kompromisu zapotřebí.