MOSKVA: Pro většinu Rusů je srpen měsícem dač. Srpen je ale v Rusku stále častěji také měsícem změn ve státě. Takovým měsícem byl srpen roku 1991, kdy došlo k pokusu o puč proti mé vládě. Byl to nezdařený pokus, ale Rusko nenávratně změnil. Letos se v srpnu rovněž (poněkud tišeji) zabýváme přezkoumáváním výkonné moci v Rusku a také pokračující snahou napravit mnohé chyby, jichž se dopustila vláda prezidenta Jelcina po srpnu roku 1991.

Bezhlavá aplikace tržních pravidel na snad všechny stránky žití a bytí společnosti, pravidel, jež prosazoval malý kruh lidí v Jelcinově vládě, posléze ustoupila vyrovnanějším pokusům o reformu země. Ostatně v červenci dali voliči velmi zřetelně najevo své levicové tíhnutí. Prezidentu Putinovi to pochopitelně neušlo.

Na jeho popud byl několika komisím přidělen úkol, provést rozbor významných reforem a směrů, jimiž by se teď Rusko mělo vydat. Díky tomu se do politického rozhodování mohly dostat do té doby přehlížené názory. Jedna z Putinových komisí například pozitivním směrem přepracovala restrukturalizaci společnosti UES, monopolního dodavatele elektrické energie, kterou prosazoval Anatolij Čubajs, bývalý ekonomický guru Borise Jelcina. Dobrá informovanost o stavu společnosti se dále pozitivně podepsala na vzniku nového zákoníku práce, na bytové a důchodové reformě a na zkvalitnění vzdělávacího systému země.

Vladimir Putin tyto změny podporoval. Jeho kroky odrážejí jeho poznání, že společenské podmínky se zhoršují. Není třeba dodávat, že kýžené výsledky není zatím vidět. Jejich příchod bude záviset stejnou měrou na přístupu veřejnosti i na psané politice. Důležitý je na tomto místě Putinův realismus, neboť jeho politika si dokáže získat většinu obyvatel. Za prezidenta Jelcina se veřejným míněním o reformách pohrdalo.

Ruská sjednocená sociálnědemokratická strana (ROSDP) – kterou jsem pomáhal zakládat – je jednou ze sil, která směřování prezidenta Putina podporuje. Soudíme, že kupříkladu ve školství jsou stávající podmínky vůčihledě neústavní. Článek 43 Ústavy Ruské federace totiž poskytuje vládní záruku přístupu k bezplatnému vzdělání pro všechny bez rozdílu a k bezplatnému vyššímu vzdělání pro ty, kteří úspěšně vykonají výběrové přijímací zkoušky.

Avšak navzdory těmto zárukám nemá školství peníze, kam oko dohlédne. Zbídačený školský systém brzy Rusko připraví o jeho tradiční vysoce intelektuální úspěchy. Aby došlo k nápravě, je nutný zvýšený přísun státních financí do školství. Plat učitele se musí zvýšit nejméně dvojnásobně; vždyť učitelský plat dosahuje sotva poloviny toho, co vydělají (mizerně placení) dělníci v průmyslu. Je třeba investovat také do nových učebnic, map, televizorů, počítačů a technické výbavy, má-li ruské školství udržet krok se světem, neřkuli světové standardy předčít.

Peněz není nazbyt ani ve zdravotnictví, kde je komercializace státních a městských nemocnic dalším příkladem protiústavního vývoje – článek 41 ruské ústavy totiž zaručuje bezplatnou zdravotní péči. Většina lidí se však už k bezplatné lékařské péči nedostane. Vzhledem k upadajícímu zdraví národa je dopad odříznutí lidí od zdravotní péče – protože za ni nemohou zaplatit – doslova katastrofální, zvláště pro starší generaci.

Sociální demokraté, například v mé straně, jsou zastánci sociálního státu. A přestože prezidenta Putina v zásadě podporujeme, netajili jsme se kritikou vůči novému zákoníku práce. Jistě, je třeba brát v úvahu potřeby trhu, ale pracovní zákon nelze psát jen z pohledu zájmů zaměstnavatelů. Lidské zájmy musí být ochraňovány nade vše; a pokud nejsou, ze sociální a ekonomické nestability se nikdy nedostaneme. Pokud vláda chce rozvinout sociální partnerství se svými občany, musí začít u zákona, který bude toto přání odrážet.

Pokud jde o bydlení a reformu infrastruktury, například elektrické energie, oficiální politika se bohužel o tyto problémy nijak zvlášť nestará. Ale proč by lidé museli platit za manažerskou neschopnost? Mítinky naší strany v Moskvě, Petrohradě, Pskově a několika oblastech Sibiře ukázaly, že pokud služby fungují, jak mají, k plýtvání plynem, elektřinou ani vodou nedochází. Zvyšování cen, jež má pokrýt proplýtvanou energii, je tedy zbytečné. Při prozíravém hospodaření se náklady na bydlení a veřejné služby výrazně snižují. Podle současného návrhu reformy dojde pouze ke vzniku nových soukromých monopolů, jejichž zkrocení bude mnohem obtížnější než v případě starých státních struktur.

U pramene všech neúspěchů uplynulého desetiletí je skutečnost, že po většinu těchto let reformátoři nemysleli na ty, jejichž životy chtěli reformovat. Nikdy se nezabývali dopadem svých reforem na každodenní život. Jenže společenský smír nemůže existovat, pokud se následkem reforem výdaje obyvatel zvýší o více než polovinu, zatímco jejich mzdy pouze o čtvrtinu. Takový přístup plodí nestabilitu, jak jsme možná až často viděli za vlády prezidenta Jelcina. O výsledcích navrhovaných reforem se musí mluvit na veřejnosti a s veřejností ještě dříve, než se z návrhů stanou zákony. Pak už totiž bude pozdě je měnit.

Všichni, kdo si demokratických svobod, společenské spravedlnosti a lidského blaha cení více než prázdných slov – kdo si jich cení jako esence ruských hodnot –, musí podporovat Putinovo úsilí přestavět čestně naši zemi pro všechny. Ale i prezident musí hrát svou roli a hodnotit lidi ve svém okolí a jejich oddanost jeho vizím. Neměl by lidi hodnotit jen podle toho, jak podporují jeho osobu, ale i podle toho, jak propagují jeho myšlenky.

Pak bude politika prezidenta Vladimira Putina realistická a společensky životaschopná a přispěje k tomu, aby národní zájmy byly chovány v úctě a dále udržovány. Letos v srpnu, deset let po rozpadu Sovětského svazu, mají Rusové konečně šanci konsolidovat svou společnost na konstruktivních cílech. Po deseti promarněných letech si nemůžeme dovolit tuto příležitost pustit z rukou.