Zprávám o vlnách tsunami, které sotva před měsícem zdevastovaly jihovýchodní Asii, zcela pochopitelně dominovaly příběhy o smrti, utrpení a fyzickém zničení infrastruktury. Člověk však nebyl sám, kdo pocítil jejich dopad. Postiženy byly rovněž ekosystémy a další živočišné druhy.

Fotografie a videozáběry, které zveřejnily sdělovací prostředky, zachycovaly stromy smetené vlnami a promočenou krajinu. Další zprávy se zmiňovaly o divokých zvířatech, která destrukci unikla, neboť jim jakýsi instinkt napověděl, aby se před příchodem vln tsunami uchýlila do vyšších poloh. Plný rozsah ekologického dopadu tsunami však stále zůstává nedostatečně mediálně popsaný, a to navzdory jeho zjevné důležitosti pro obnovu postižených oblastí i celkový stav těch, kdo katastrofu přežili.

Zkušenosti z předchozích vln tsunami a dalších velkých povodní naznačují, že ekologické škody, které tyto jevy napáchají, mají spojitost s průnikem slané vody do vody podzemní a s mizením či přemisťováním pláží. Tsunami mohou učinit malé a nízko položené ostrovy neobyvatelnými. Vegetace v rozsáhlých nížinných pásech může utrpět značné škody, neboť nad ostatními rostlinnými druhy převládnou mangrovy a traviny odolné vůči slané vodě. V případě vzácných živočišných druhů se specifickými reprodukčními lokalitami, jako jsou mořské želvy, pak mohou účinky tsunami znamenat i vyhynutí.

Avšak zatímco škody na životním prostředí na souši jsou viditelné, zpustošení mořského prostředí zůstává skryto. Je očividné, že když do korálových útesů narazí mimořádně silné vlny, některé korály se odlomí. To je však poměrně malý problém. Povrch korálu je vysoce citlivý a nyní bude vystaven značnému poškození od všemožných naplavenin a trosek unášených zpět vodou ustupující ze zatopené souše.

Materiál unášený ze souše zpět do moře současně obsahuje živiny a stopové prvky, které způsobují rozmnožení planktonu, jímž se živí další mořští živočichové. Místy, ale někdy i v obrovském měřítku vyvolávají rázové vlny velké sesuvy sedimentů na příkrých podmořských svazích, jako jsou pevninské šelfy.

Blíže u pobřeží se mnohé přírodní ekosystémy, zejména pak korálové útesy a mangrovy, chovají jako přirozené tlumiče nárazu a vlnolamy. Během posledních několika desetiletí se tyto ekosystémy ve většině zemí kolem Indického oceánu poškodily a zmenšily. Škody napáchané tsunami tak byly daleko ničivější, než kdyby tyto ekosystémy byly zůstaly nedotčené.

Divoké fauně a flóře se možná bude dařit lépe než fyzickému prostředí. To platí zejména o stavech ryb, které byly následkem rybolovu ve velkém měřítku zdecimovány. Pouze na Srí Lance zahynulo více než 13 000 rybářů a dalších 5 000 jich bylo evakuováno, přičemž 80% rybářských lodí se ztratilo nebo bylo silně poškozeno. Na thajském pobřeží bylo podle Organizace OSN pro výživu a zemědělství zničeno 4 500 rybářských plavidel, což ohrozilo zdroj obživy pro 120 000 lidí v tamních rybářských vesničkách.

Situace na Sumatře je obdobně chmurná a ještě horší je možná na Maledivách, Lakadivách, Andamanech a Nikobarech, kde se neztratili pouze rybáři a jejich lodě, ale zničeny byly i přístavy. Podél pobřeží indických států Ándhrapradéš a Tamilnádu zaniklo přibližně 30% rybolovných kapacit. Těžké škody na rybářském průmyslu hlásí rovněž Mosambik, Somálsko a Tanzanie na africké straně Indického oceánu.

Tak velké ztráty rybolovných kapacit budou mít při všech dalekosáhlých negativních společensko-ekonomických důsledcích na postiženou lidskou populaci významný a převážně příznivý dopad na stavy ryb. Důvod je prostý: jelikož je dnes většina rybí populace tvrdě zasažena nadměrným rybolovem, bude menší počet rybářů znamenat více ryb. Dalším faktorem, který stavům ryb prospěje, je nábožensky motivovaná váhavost obyvatel některých oblastí konzumovat mořské ryby, neboť ty se podle jejich chápání živily lidskými mrtvolami odplavenými na moře.

Zaměřovat se na tyto ekologické důsledky ve světle obrovských ztrát na životech a lidského utrpení může působit krutě či bezcitně. Stejně jako se však svět pokouší na lidskou tragédii v jihovýchodní Asii civilizovaně reagovat, musí se také postavit čelem k pokořující amorálnosti přírody, a pochopit tak ekologické dopady, jež budou formovat životy lidí, kteří katastrofu přežili, i jejich potomků.