Naše politické systémy a globální politika jsou z velké části nepřipravené na skutečné výzvy dnešního světa. Globální hospodářský růst a narůstající populace vyvíjejí bezprecedentní tlaky na fyzické životní prostředí a tyto tlaky dále vyvolávají bezprecedentní výzvy pro naše společnosti. Přesto o těchto trendech nemají politici z velké části ani ponětí. Vlády nejsou organizované k jejich řešení. S krizemi, jejichž podstata je v zásadě ekologická, se vypořádáváme prostřednictvím zastaralých strategií války a diplomacie.
Uvažme například situaci v súdánském Dárfúru. Tento děsivý konflikt se řeší prostřednictvím výhrůžek vojenskou silou, sankcemi a obecně jazykem války a mírotvorby. Avšak nepochybným původem konfliktu je krajní chudoba regionu, kterou v 80. letech 20. století katastrofálně zhoršilo sucho, jež v podstatě trvá dodnes. Zdá se, že dlouhodobá změna klimatu vede k menšímu množství srážek nejen v Súdánu, ale také ve značené části Afriky jižně od Sahary – v oblasti, kde život závisí na dešti a sucho znamená smrt.
Dárfúr uvízl ve smrtelné pasti vyvolané suchem, ale zatím nikdo nepovažoval za vhodné se k dárfúrské krizi postavit z perspektivy dlouhodobého rozvoje, nikoliv z perspektivy války. Víc než vojenskou strategii potřebuje Dárfúr strategii vodohospodářskou. Tamních sedm milionů obyvatel nemůže přežít bez nového přístupu, který jim dá šanci pěstovat plodiny a napojit zvířata. A přece se všechny hovory v Organizaci spojených národů týkají sankcí a armád, aniž by byla na dohled cesta k míru.
V mnoha částech světa se zásadní překážkou hospodářského rozvoje stává namáhání vody. Krizový nedostatek vody v Gaze je příčinou nemocí a utrpení mezi Palestinci a jde o významný zdroj fundamentálních pnutí mezi Palestinou a Izraelem. Znovu ovšem platí, že za bombardování a ničení se v regionu utrácejí miliardy dolarů, zatímco s narůstající krizí dostupnosti vody se nedělá téměř nic.
Čína a Indie budou v nadcházejících letech také čelit vodohospodářským krizím, potenciálně s příšernými důsledky. Ekonomický vzestup těchto dvou obrů začal před 40 lety s příchodem vyšší zemědělské produkce a s koncem hladovění. Avšak část zvýšení zemědělské výroby zajistily miliony studní, jež byly vyhloubeny kvůli čerpání zásob podzemní vody k zavlažování. Hladina podzemní vody v současnosti nebezpečným tempem klesá, neboť se tato voda odčerpává mnohem vyšší rychlostí, než jakou ji doplňují deště.
Navíc kromě struktury srážek změna klimatu narušuje i tok řek, neboť kvůli globálnímu oteplování mizejí ledovce, které zajišťují obrovské množství vody pro zavlažování a domácnosti. Sněhová pokrývka na horách taje během roku dřív, takže říční voda je méně dostupná během letních vegetačních období. Ze všech těchto důvodů Indie a Čína zažívají vážné krize nedostatku vody, které pravděpodobně v budoucnu zesílí.
Access every new PS commentary, our entire On Point suite of subscriber-exclusive content – including Longer Reads, Insider Interviews, Big Picture/Big Question, and Say More – and the full PS archive.
Subscribe Now
Spojené státy také čelí rizikům. Středozápadní a jihozápadní státy zažívají delší období sucha, které reálně může být důsledkem dlouhodobého oteplování, a farmářské státy silně závisejí na vodě z obrovského podzemního rezervoáru, jenž se nadměrným odčerpáváním ztenčuje.
Tak jako tlaky na dodávky ropy a plynu vyhnaly nahoru ceny energií, tlaky na životní prostředí teď mohou v mnoha částech světa posouvat výš ceny potravin a vody. Vzhledem k vlnám horka, suchům a dalším letošním klimatickým stresům napříč USA, Evropou, Austrálií a dalšími místy teď na nejvyšší úrovně za celá desetiletí prudce stoupají ceny pšenice. Environmentální tlaky tak v současnosti zasahují rozhodující faktor – postihují příjmy a živobytí lidí po celém světě.
S přibýváním populací, hospodářským růstem a změnou klimatu budeme čelit sílícím obdobím sucha, hurikánům a tajfunům, mohutným obdobám El Niña, namáhání vody, vlnám horka, vymírání druhů a tak dále. „Okrajové“ otázky životního prostředí a klimatu se stanou obtížnými a strategickými problémy jedenadvacátého století. Naše vlády ani globální politika však neprojevují téměř žádné uznání této základní pravdy. Lidé, kteří hovoří o hladu a ekologických krizích, jsou považování za pošetilé „moralisty“, v protikladu ke střízlivým „realistům“, již se věnují válce a míru. To je nesmysl. Tito takzvaní realisté pouze nechápou příčiny tlaků a napětí, jež vedou k narůstajícímu počtu krizí po celém světě.
Všechny naše vlády by měly zřídit ministerstva udržitelného rozvoje, plně zaměřená na řízení vazeb mezi změnami životního prostředí a lidským blahobytem. Ministři zemědělství se sami nedokáží vypořádat s nedostatky vody, jimž budou čelit farmáři. Ministři zdravotnictví nebudou schopni řešit vzestup infekčních nemocí způsobený globálním oteplováním. Ministři životního prostředí nedokáží řešit tlaky vyvíjené na moře a lesy ani důsledky přibývajících extrémních projevů počasí, jako byl loňský hurikán Katrina nebo letošní tajfun Saomai – v Číně nejhorší za několik desítek let. Nové silné ministerstvo by mělo být pověřeno koordinováním reakcí na změnu klimatu, namáhání vodních zdrojů a další krize ekosystémů.
Na globální úrovni by si světové vlády konečně měly uvědomit, že úmluvy o klimatu, životním prostředí a biodiverzitě, jež všechny v posledních letech podepsaly, jsou pro světovou bezpečnost přinejmenším stejně důležité jako všechny válečné zóny a krizová ohniska, kterým se věnují titulní stránky novin, rozpočtové zdroje i pozornost. Zaostřením zájmu na zásadní výzvy udržitelného rozvoje by naše vlády mohly snadněji ukončit současné krize (třeba v Dárfúru) a předejít mnoha dalším krizím do budoucna.
To have unlimited access to our content including in-depth commentaries, book reviews, exclusive interviews, PS OnPoint and PS The Big Picture, please subscribe
The US retirement system is failing American workers. But after decades of pushing fake fixes – especially forcing people to work longer – US policymakers have an opportunity to make real progress in bolstering Americans' economic security in old age.
proposes a Grey New Deal that would boost economic security for all US workers in old age.
From a long list of criminal indictments to unfavorable voter demographics, there is plenty standing between presumptive GOP nominee Donald Trump and a second term in the White House. But a Trump victory in the November election remains a distinct possibility – and a cause for serious economic concern.
Naše politické systémy a globální politika jsou z velké části nepřipravené na skutečné výzvy dnešního světa. Globální hospodářský růst a narůstající populace vyvíjejí bezprecedentní tlaky na fyzické životní prostředí a tyto tlaky dále vyvolávají bezprecedentní výzvy pro naše společnosti. Přesto o těchto trendech nemají politici z velké části ani ponětí. Vlády nejsou organizované k jejich řešení. S krizemi, jejichž podstata je v zásadě ekologická, se vypořádáváme prostřednictvím zastaralých strategií války a diplomacie.
Uvažme například situaci v súdánském Dárfúru. Tento děsivý konflikt se řeší prostřednictvím výhrůžek vojenskou silou, sankcemi a obecně jazykem války a mírotvorby. Avšak nepochybným původem konfliktu je krajní chudoba regionu, kterou v 80. letech 20. století katastrofálně zhoršilo sucho, jež v podstatě trvá dodnes. Zdá se, že dlouhodobá změna klimatu vede k menšímu množství srážek nejen v Súdánu, ale také ve značené části Afriky jižně od Sahary – v oblasti, kde život závisí na dešti a sucho znamená smrt.
Dárfúr uvízl ve smrtelné pasti vyvolané suchem, ale zatím nikdo nepovažoval za vhodné se k dárfúrské krizi postavit z perspektivy dlouhodobého rozvoje, nikoliv z perspektivy války. Víc než vojenskou strategii potřebuje Dárfúr strategii vodohospodářskou. Tamních sedm milionů obyvatel nemůže přežít bez nového přístupu, který jim dá šanci pěstovat plodiny a napojit zvířata. A přece se všechny hovory v Organizaci spojených národů týkají sankcí a armád, aniž by byla na dohled cesta k míru.
V mnoha částech světa se zásadní překážkou hospodářského rozvoje stává namáhání vody. Krizový nedostatek vody v Gaze je příčinou nemocí a utrpení mezi Palestinci a jde o významný zdroj fundamentálních pnutí mezi Palestinou a Izraelem. Znovu ovšem platí, že za bombardování a ničení se v regionu utrácejí miliardy dolarů, zatímco s narůstající krizí dostupnosti vody se nedělá téměř nic.
Čína a Indie budou v nadcházejících letech také čelit vodohospodářským krizím, potenciálně s příšernými důsledky. Ekonomický vzestup těchto dvou obrů začal před 40 lety s příchodem vyšší zemědělské produkce a s koncem hladovění. Avšak část zvýšení zemědělské výroby zajistily miliony studní, jež byly vyhloubeny kvůli čerpání zásob podzemní vody k zavlažování. Hladina podzemní vody v současnosti nebezpečným tempem klesá, neboť se tato voda odčerpává mnohem vyšší rychlostí, než jakou ji doplňují deště.
Navíc kromě struktury srážek změna klimatu narušuje i tok řek, neboť kvůli globálnímu oteplování mizejí ledovce, které zajišťují obrovské množství vody pro zavlažování a domácnosti. Sněhová pokrývka na horách taje během roku dřív, takže říční voda je méně dostupná během letních vegetačních období. Ze všech těchto důvodů Indie a Čína zažívají vážné krize nedostatku vody, které pravděpodobně v budoucnu zesílí.
Subscribe to PS Digital
Access every new PS commentary, our entire On Point suite of subscriber-exclusive content – including Longer Reads, Insider Interviews, Big Picture/Big Question, and Say More – and the full PS archive.
Subscribe Now
Spojené státy také čelí rizikům. Středozápadní a jihozápadní státy zažívají delší období sucha, které reálně může být důsledkem dlouhodobého oteplování, a farmářské státy silně závisejí na vodě z obrovského podzemního rezervoáru, jenž se nadměrným odčerpáváním ztenčuje.
Tak jako tlaky na dodávky ropy a plynu vyhnaly nahoru ceny energií, tlaky na životní prostředí teď mohou v mnoha částech světa posouvat výš ceny potravin a vody. Vzhledem k vlnám horka, suchům a dalším letošním klimatickým stresům napříč USA, Evropou, Austrálií a dalšími místy teď na nejvyšší úrovně za celá desetiletí prudce stoupají ceny pšenice. Environmentální tlaky tak v současnosti zasahují rozhodující faktor – postihují příjmy a živobytí lidí po celém světě.
S přibýváním populací, hospodářským růstem a změnou klimatu budeme čelit sílícím obdobím sucha, hurikánům a tajfunům, mohutným obdobám El Niña, namáhání vody, vlnám horka, vymírání druhů a tak dále. „Okrajové“ otázky životního prostředí a klimatu se stanou obtížnými a strategickými problémy jedenadvacátého století. Naše vlády ani globální politika však neprojevují téměř žádné uznání této základní pravdy. Lidé, kteří hovoří o hladu a ekologických krizích, jsou považování za pošetilé „moralisty“, v protikladu ke střízlivým „realistům“, již se věnují válce a míru. To je nesmysl. Tito takzvaní realisté pouze nechápou příčiny tlaků a napětí, jež vedou k narůstajícímu počtu krizí po celém světě.
Všechny naše vlády by měly zřídit ministerstva udržitelného rozvoje, plně zaměřená na řízení vazeb mezi změnami životního prostředí a lidským blahobytem. Ministři zemědělství se sami nedokáží vypořádat s nedostatky vody, jimž budou čelit farmáři. Ministři zdravotnictví nebudou schopni řešit vzestup infekčních nemocí způsobený globálním oteplováním. Ministři životního prostředí nedokáží řešit tlaky vyvíjené na moře a lesy ani důsledky přibývajících extrémních projevů počasí, jako byl loňský hurikán Katrina nebo letošní tajfun Saomai – v Číně nejhorší za několik desítek let. Nové silné ministerstvo by mělo být pověřeno koordinováním reakcí na změnu klimatu, namáhání vodních zdrojů a další krize ekosystémů.
Na globální úrovni by si světové vlády konečně měly uvědomit, že úmluvy o klimatu, životním prostředí a biodiverzitě, jež všechny v posledních letech podepsaly, jsou pro světovou bezpečnost přinejmenším stejně důležité jako všechny válečné zóny a krizová ohniska, kterým se věnují titulní stránky novin, rozpočtové zdroje i pozornost. Zaostřením zájmu na zásadní výzvy udržitelného rozvoje by naše vlády mohly snadněji ukončit současné krize (třeba v Dárfúru) a předejít mnoha dalším krizím do budoucna.