NEW YORK – Meze rozhovorů, jež vede vyjednavač Organizace spojených národů Ibrahim Gambari pendlující mezi barmskými vládnoucími generály a zadržovanou opoziční vůdkyní Aun Schan Su Ťij, tvoří tři neoblomné fakty. Zaprvé, navzdory hrdinnému vedení ze strany buddhistického duchovenstva a prodemokratické obce, bezmála 50 let ničivé vojenské vlády a taktiky teroru barmský lid vyčerpalo a bude pro něj tedy zřejmě těžké svůj vzdor zachovat, neobjeví-li se zřetelné roztržky mezi vládnoucími generály nebo všeobecné dezerce mezi běžnými vojáky.

Zadruhé, barmští generálové vědí, že stojí před neúprosnou volbou: buď udržet vládu, nebo riskovat věznění, exil a případně smrt. Ze svého pohledu nemají prakticky na vybranou než držet se u moci za každou cenu.

Konečně, dokud bude barmským vůdcům poskytovat politickou, finanční a vojenskou podporu Čína, jakákoli smysluplná změna bude téměř nemožná. Neusoudí-li Čína, že legitimnější vláda v Barmě jí může přinést víc než současný nekompetentní vojenský režim, může se stát jen málo.

Rozhodnutí Číny znemožnit Radě bezpečnosti OSN odsouzení barmského režimu za útok na buddhistické mnichy a jiné mírové protestující podtrhuje její letitou politickou podporu junty. Letos v lednu Čína společně s Ruskem vetovaly rezoluci Rady bezpečnosti, která odsuzovala stav lidských práv v Barmě a vyzývala tamní vládu, aby zastavila útoky na etnické menšiny, propustila politické vězně a zahájila přechod k národnímu usmíření a demokracii. Čína také už léta blokuje smysluplné sankce vůči Barmě.

Čínské hospodářské vazby na barmské vládce jsou strategicky významné pro obě strany. Roční bilaterální obchod odhadovaný na 1,1 miliard dolarů, což je vzhledem k celkovému barmskému HDP ve výši 9,6 miliard dolarů obrovské číslo, je pro barmskou vládu záchranným lanem. Čína je také největším vojenským dodavatelem Barmy.

Ropovod v hodnotě dvou miliard dolarů, který chce Čína vybudovat z barmského jižního pobřeží do čínské provincie Jün-nan, zase umožní Číně snáze a bezpečněji dopravovat ropu ze Středního východu do svých jižních provincií. Až bude ropovod dokončen, Čína díky němu bude méně ovlivnitelná zahraničním vojenským tlakem v případě, že by došlo k mezinárodnímu konfliktu.

Čína tedy v Barmě hraje o hodně a navíc má značné obavy z toho, jak by budoucí vláda „národního usmíření“ mohla reagovat na historii čínské spoluviny za činy zkorumpovaných vojenských vládců.

Nemělo by se zapomínat, že Amerika a její spojenci, kteří během studené války čelili strategickým obavám podobného typu, v zemích jako Zair, Chile a Indonésie také podporovali odporné a represivní režimy. Amerika a Západ si však v rozhodujících okamžicích uvědomily, že doba se změnila natolik, že tito diktátoři přežili svou užitečnost. Krutovládci jako Ferdinand Marcos na Filipínách a Čon Tu-hwan v Koreji tak byli odvrženi, protože cena za podporu jejich opovrženíhodných režimů začala převyšovat přínosy.

V dnešním internetovém věku cena za čínskou podporu pro barmské generály rychle roste. Tak jako v Dárfúru, kde domnělá čínská podpora súdánské vlády vyústila v ostrou kritiku a výhrůžky, že olympiáda v roce 2008 bude ocejchována jako „genocidní hry“, čínská pomoc poskytovaná barmským generálům by mohla vyvolat podobné problémy, zejména pokud poroste počet mrtvých. Vskutku, olympijský bojkot bude pravděpodobnější, obletí-li svět výjevy zavražděných a týraných buddhistických mnichů. Navíc do jižní Číny čím dál větší měrou pronikají barmské potíže s veřejným zdravím a obchodem s lidmi.

Přestože Čína před barmskou vládou vyjádřila neurčité znepokojení nad krizí, navzdory svému mimořádnému a jedinečnému vlivu nepodnikla žádné kroky, které by mohly smysluplně postihnout kalkulace režimu.

Aby Čínu povzbudilo k převzetí vůdčí úlohy při napomáhání národnímu usmíření v Barmě, mezinárodní společenství musí Čínu přesvědčit, že nátlak na reformu a změnu může být oboustranně výhodnou věcí. Mezinárodní společenství musí dát jasně najevo, že čínským zájmům se během přechodu k otevřenější společnosti v Barmě dostane ochrany a že nějakou podobu projektu výstavby ropovodu podpoří každý nový režim.

Poněvadž Čína soupeří s Indií o přístup k barmským přírodním zdrojům, bude třeba do úsilí o vytvoření tlaku na barmský režim aktivně zapojit i Indii. Tento proces by mohlo účinně koordinovat Sdružení národů jihovýchodní Asie (ASEAN). V prohlášení vydaném 27. září ministři zahraničí zemí ASEAN vyjádřili překvapivou míru odsouzení tvrdého zásahu v Barmě. Mohli by sehrát zásadní vůdčí úlohu v procesu zahrnujícím barmské aktéry, Čínu, Indii, Evropskou unii, Rusko a Spojené státy, jenž by mohl sestavit cestovní mapu změny v Barmě.

Takový mezinárodní proces jednoduše nemůže probíhat bez Číny. Cesta do Barmy vede přes Peking.