Bezproblémový přechod na novou evropskou měnu vedl k důležitému zamyslení nad hlavními cíli evropské měnové unie. Už od konce 80. let, kdy tento proces začal, přetrvávají dva názory. Podle prvního se měnová unie snaží jen o konsolidaci jednotného vnitřního trhu zboží a služeb; podle druhého je pak euro mechanismem politického přibližování a sjednocování. Tyto dva motivy jsou nicméně druhotné; fyzický příchod eura totiž znovu otevřel staré rozpory mezi jeho ekonomickými a politickými aspekty a do jisté míry rovněž mezi těmi zeměmi evropské patnáctky, které dnes eurem platí, a těmi, které zůstaly u svých původních měn.

Ekonomický dopad eura by se neměl brát na lehkou váhu. K největsímu kroku směrem k měnové unii sice doslo, když se národní měny staly pod-součástí eura, ale také faktický příchod euro bankovek a mincí samozřejmě přinásí dalsí výhody. Průhlednost maloobchodních cen oživí konkurenci. Cenové a inflační prognózy se teď budou čím dál více řídit společným tempem inflace - které společná měnová politika udržuje na nízké a stabilní úrovni -, a nikoli nevyzpytatelnými a rozbíhavými národními cenami. Lze očekávat rovněž prohlubující se finanční integraci. A občané Evropy si konečně také zřejměji uvědomí nezvratnost evropské měnové unifikace.

Posílí vsak zavrsení měnového sjednocení evropský politický svazek? Jasnějsí obrázek si uděláme, pokud řádně rozlisíme mezi otázkami týkajícími se měnové unie a sirsími politickými tématy.

Rámec společné měnové politiky, vyjednaný v Maastrichtu, se soustřeďuje na střednědobou cenovou politiku, kterou má zajisťovat Evropský systém centrálních bank, tzv. Eurosystem, který je pokud možno co nejméně závislý na národních a evropských politických orgánech. Prvky, jež by tento rámec mohly nějakým způsobem narusit, byly řeseny zaměřením se na tři možné zdroje tření:

§ Odchylky v rámci národních rozpočtových politikách. Ty byly vytěsněny vyssími mezemi rozpočtových deficitů, zpracovanými později v Paktu stability a růstu;

§ Povinnost zasáhnout na obranu konkrétní úrovně eura na vnějsích měnových trzích. Pravděpodobnost, že by taková povinnost nastala, byla značně snížena, když se pravomoc navrhovat tyto povinnosti dostala do rukou Eurosystemu, který samozřejmě musí sledovat předevsím své interní cíle a bude se stavět s nechutí k veskerým vnějsím povinnostem.

§ Bedlivý a starostlivý dohled nad finančními institucemi, což by v době krize mohlo vést k velkým likvidním injekcím. Tato stránka byla přenechána národním regulátorům.

Navzdory jasným úkolům a odpovědnostem Eurosystemu jsou v tomto rámci přesto chybná místa. Cyklický propad eurozóny od počátku roku 2001, slabé postavení eura na vnějsích trzích a pokračující potíže s harmonizací rámce pro finanční trhy (který vyvolává spory ohledně vzájemné legislativní kontrole institucí EU) - to vse jsou důvody tvrdit, že uplatňovat prorůstovou politiku a zároveň bojovat s inflací je nesmírně obtížné. Pokroku ve vsech oblastech lze dosáhnout pouze pokračující koordinací pravomocí členských států EU; ovsem tak si to Maastrichtská dohoda nepředstavovala. O nápravu by se měl pokusit dalsí krok Evropské unie: větsí politická jednota, ačkoli v užsím smyslu.

Srovnatelně slabsí ekonomický výkon eurooblasti dosud nikdo nijak neřesil. Ve srovnání se Spojenými státy od roku 1995 produktivita evropského průmyslu klesala, později posílila. Směry evropské makroekonomické a monetární politiky jsou bohužel už dané. V posledních pěti letech sice vznikla celá řada srovnávacích metod a strukturálním změnám se přikládá stále větsí význam, propast mezi slovy a činy se vsak nijak nezúžila. Doufejme, že nadcházející evropský summit v Barceloně vevane Evropě vítr do plachet. Soustředit se na strukturální otázky usnadňuje alespoň to, že zmizely rozdílnosti v rámci Eurolandu.

Dokáže euro přispět k užsí politické jednotě i mimo potřebu měnové politiky? Významnějsí vedlejsí účinky nebyly nikdy věrohodně prokazatelné. Někteří vidí souvislosti v posledních krocích v oblasti společné politiky, např. pokud jde o evropský zatykač, ale není to přílis realistické. Zásadní politická témata nacházejí podporu podle svých předností.

Vně eurozóny - ve Velké Británii, Svédsku a Dánsku - působivě hladkému nástupu eura zatleskali. Veřejné mínění o členství v měnové unii se nejjasněji posunulo ve Svédsku, kde slábnoucí koruna motivuje obyvatele k obratu v postoji vůči euru. V reakci na tento vývoj pak premiér Person navrhl změnu plánovaného referenda o členství v eurozóně na rok 2003, tj. až po parlamentních volbách letos v září.

Avsak Svédové nejsou jediní, kdo přehodnocují svůj zdrženlivý postoj k euru. Podle průzkumů veřejného mínění se po příchodu eura do maloobchodu snížila také tradiční nevraživost Norů vůči euru a britská vláda utvrdila své občany v tom, že hodlá zhodnotit možné členství Británie v eurozóně do poloviny roku 2003.

Kromě toho, že Svédsko a Velká Británie budou muset splnit dalsí kritéria Maastrichtské dohody (což nejspís splní), budou také muset přesvědčit své obyvatele a partnery v eurozóně, že dokáží spravovat ekonomiku i bez vlastní národní měny, a vyjednat vstupní kurz své měny. Pokud se jim vse podaří, euro bude v těchto zemích moci být zavedeno nejdříve v roce 2006, pochopitelně za předpokladu pozitivního výsledku referend v roce 2003.

V Dánsku, mé vlasti, o hospodářskou připravenost nejde. Dánstí voliči už větsinu výhod eura znají, neboť posledních patnáct let má dánská koruna neměnný kurz vůči německé marce (tedy teď vůči euru). V referendu ze září předloňského roku voliči euro odmítli, avsak předevsím proto, že jeho podporovatelé nebyli s to vysvětlit lidem rozdíl mezi touto zvlástní dánskou měnovou politikou a plnou účastí v eurozóně. Dánsko tedy možná bude hlasovat jako poslední, ale platit eurem by mohlo nejdříve.

Přes odlisnou startovací pozici mají Svédsko, Dánsko a Británie jednu věc společnou: zde euro vidí jako hermetickou střechu nad společným trhem, ne jako schůdky k užsí unii. Čím více se mluví o tomto druhém pohledu, tím více se ony stahují zpátky. Strukturální překážky růstu chtějí tyto země řesit proto, že jsou to samy o sobě významné cíle, ne vsak proto, že proto, že jsou významným krokem na cestě k federalismu. Takže ti nadsenci, kteří euro spojují s politickou jednotou a unií, své věci moc dobrou službu nedělají, když výměnou za přijetí eura dávají vsanc veřejnou podporu.