NEW YORK – Značná soustředěnost na sporné prezidentské volby v Afghánistánu je pochopitelná. K ukončení tamního násilí bude zapotřebí vlády disponující legitimitou a schopností vypořádat se s hlubinnými prameny tálibánského povstání.

Dosažení úspěchu v Afghánistánu – definovaného jako udržitelný demokratický režim schopný potlačit politické násilí, zabránit znovuvytvoření základny teroristů s globálním dosahem a ztlumit povstání financované z narkotik a ohrožující sousední země – však vyžaduje důkladnější harmonizaci politik světových mocností, které mají na výsledku zájem.

Poslední dobou se mnoho pozornosti soustředilo na to, jak mohou alianční, afghánské a pákistánské bezpečnostní jednotky spolupracovat, aby porazily povstání a předešly proměně země v opětovné útočiště teroristů. Několik posledních let podtrhlo neschopnost NATO v Afghánistánu zajistit udržitelná politická, ekonomická a bezpečnostní zlepšení bez mezinárodní spolupráce, zejména s Čínou a Ruskem.

Představitelé Šanghajské organizace spolupráce (ŠOS), jejímiž dominantními členy jsou Čína a Rusko, obchod s narkotiky z Afghánistánu už léta označují za významné regionální nebezpečí. NATO by těchto obav mělo využít a prověřit potenciál spolupráce ohledně afghánských bezpečnostních záležitostí. Je nezbytné zajistit si dodatečnou pomoc Číny a Ruska, která doplní nynější podporu ze strany středoasijských členů ŠOS a pozorovatelů ŠOS, Pákistánu a Indie.

Afghánistán je pro ŠOS oblastí zásadního zájmu. Jeho členové velice rádi afghánské vládě pomohou postavit se proti regionálnímu obchodu s narkotiky a proti terorismu. Prezident Hamíd Karzáí je už od roku 2004 pravidelným hostem summitů ŠOS a tuto organizaci vyzval, aby boj proti obchodování s omamnými látkami učinila svou prioritou. Členové organizace založili pracovní skupinu ŠOS-Afghánistán, aby si zajistili koordinační mechanismus pro značný počet iniciativ ŠOS, které se týkají Afghánistánu.

Jedinečné postavení, které si Afghánistán získal, dále potvrdilo svolání zvláštní konference pod záštitou ŠOS v březnu 2009. Vlády ŠOS a Afghánistánu přijaly společné prohlášení, kterým vyjádřily podporu snahám Mezinárodních sil bezpečnostní pomoci (ISAF) pod vedením NATO, jejichž cílem je potlačovat regionální obchod s omamnými látkami.

Členské státy ŠOS sice neprojevily zájem přispět do ISAF svými jednotkami, ale jejich deklarace povzbudila „ostatní země… k účasti v kolektivních snahách“ bojovat proti regionálnímu terorismu a „ke zvážení účasti v přepravě nevojenských nákladů pro potřeby ISAF“. Několik členů ŠOS už pomáhá zemím NATO dodávat do Afghánistánu zásoby, přičemž Rusko umožňuje Spojeným státům přes své hranice přepravovat do střední Asie a dále do Afghánistánu vojenský materiál.

Tuto spolupráci by bylo vhodné rozšířit, protože Čína a Rusko, snad více než jiné země, sdílejí se Západem v Afghánistánu společné zájmy. Z Afghánistánu vede skrze střední Asii do Ruska a do Evropy významná drogová stezka. Laxní režim na ruských hranicích s bývalými sovětskými republikami střední Asie nahrává pašování narkotik a jiného kontrabandu. Tálibán a obzvláště al-Káida také využívají svého postavení v Afghánistánu k podpoře dalších eurasijských teroristických hnutí, zejména Islámského hnutí Uzbekistánu a jeho rozličných výhonků.

Čína sice podél „severní cesty“, po níž afghánské omamné látky tradičně pronikají do střední Asie a do Evropy, neleží, ale od roku 2005 se rozvíjejí nové sítě přepravující nezákonné drogy z Afghánistánu přes Pákistán a střední Asii do Číny. Kromě toho se čínští představitelé nadále obávají vazeb mezi Tálibánem a islámskými extremistickými skupinami, které se zasazují za nezávislost neklidné čínské provincie Sin-ťiang.

Čína se navíc v Afghánistánu stala významným ekonomickým aktérem. Podle údajů čínské vlády se loni čínské společnosti v Afghánistánu podílely na 33 projektech. V květnu 2008 Čína získala v Afghánistánu významný ekonomický zájem, když čínské firmy vyhrály kontrakt v hodnotě 3,5 miliardy dolarů na rozvoj obřího afghánského naleziště mědi v Ajnaku. Kontrakt zahrnuje i výstavbu elektrárny a železničního spojení dolů s Čínou a Pákistánem. To představuje největší projekt přímé zahraniční investice v dějinách Afghánistánu a vytváří stovky pracovních míst.

Čínští podnikatelé se přesto zdráhají v Afghánistánu investovat kvůli tamnímu rozšířenému násilí. Od roku 2004 při povstaleckých útocích zahynulo 11 čínských pracovníků. Čínští investoři by pravděpodobně v Afghánistánu velice rádi nakoupili další přírodní zdroje, kdyby se zlepšila bezpečnostní situace. Severní Afghánistán má například neprobádané zásoby ropy a zemního plynu, které by mohly přispět k uspokojení energetických potřeb Číny.

Jelikož členské státy ŠOS prohlásily, že nejsou ochotné poskytnout ISAF pod vedením NATO bojové jednotky, užší spolupráce by se zpočátku měla koncentrovat na revitalizaci afghánského hospodářství a zajišťování alternativních zdrojů obživy pro ty, kdo se podílejí na produkci narkotik. Dlouhodobá ekonomická životaschopnost Afghánistánu závisí na rozvoji kvalitnější dopravy, komunikací a dalších sítí, aby se země lépe integrovala do regionální ekonomiky.

Čína a Rusko by mohly Afghánistánu poskytovat hospodářskou pomoc a zajišťovat investice a vytvářet více projektů, které Afghánistánu přinesou zoufale potřebná pracovní místa a příjmy. Afghánské síly a síly NATO by zase mohly na ochranu těchto projektů vyčlenit jednotky, ideálně s určitou čínskou a ruskou finanční výpomocí, aby se otupily námitky, že západní vojáci umírají proto, aby se obohatily cizí firmy. Svou užitečnost by také mohly prokázat úzké čínské vazby na Pákistán a pomoci evropským a americkým snahám udržet pákistánské ozbrojené a výzvědné služby jednotné v boji proti Tálibánu.

Přitom by všichni tito mezinárodní aktéři mohli přispívat k financování a výcviku afghánské armády a národní policie. Ekonomický a bezpečnostní pokrok, jejž zahraniční spojenci mohou jen pomoci nastartovat, nakonec budou muset udržet právě samotní Afghánci.