Chudé, na ropu bohaté Rusko. Usilovně se snaží, aby ostatní brali vážně jeho předsednictví v elitní Skupině osmi (G8), kde na něj vyšla řada. Prezident Vladimir Putin, snad v naději na povznesení rozhovorů na prezidentském summitu, který proběhne v červenci v Sankt Peterburgu, předložil ambiciózní agendu. Má v plánu zavést své kolegy do učených konverzací o vzdělávání, infekčních nemocech a – aby se ujistil, že si nikdo nezdřímne – o „energetické bezpečnosti“.

Co Putin za své úsilí získal? Nic moc. Bushova administrativa, vedená viceprezidentem Dickem Cheneym (avšak s výslovným souhlasem jeho šéfa), nedávno Rusko obvinila z upadání do jeho starých způsobů „říše zla“. Putin palbu opětoval a vykreslil Spojené státy jako „soudruha vlka“, připraveného vrhnout se na každý národ, který zůstane nechráněný. Zdá se, že roste napětí ohledně toho, jak se Bush a Putin pozdraví, až se v Sankt Petersburgu setkají.

Evropané, co se jich týče, stále ještě propadají hysterii kvůli tomu, jak se připletli do plynové rozmíšky mezi Ruskem a Ukrajinou, která na začátku letošního roku na několik dní zaškrtila přítok do jejich plynovodů. Diskutovat s Ruskem o „energetické bezpečnosti“ považují za totéž jako si o vodní bezpečnosti rozprávět se soudruhem krokodýlem.

Samozřejmě, lidé, kteří chtějí být skutečně nepřívětiví, poukáží na absurditu ruského členství v klubu sdružujícím obrovské ekonomiky USA, Německa, Japonska, Anglie, Francie a Itálie a (menším dílem) Kanady. Proč nedostal křeslo u stolu místo Putina čínský prezident Chu Ťin-tchao, když ekonomika jeho země je druhá největší na světě (měřeno světovými cenami)? Konec konců, i se všemi svými energetickými zdroji, ba i při dnešních závratných cenách ropy a plynu, je ruský národní důchod co do velikosti srovnatelný s větším okolím Los Angeles.

Možná že Putin potřebuje přestat trpět vší touto kritikou a přejít do útoku. Mohl by začít tím, že všechny své domýšlivé demokratické protějšky upozorní, že je dnes v Rusku zřejmě populárnější než kdokoli z nich ve své vlasti. Možná že by vlastně hned zítra mohl zvítězit ve férových volbách (tedy ne že by riskoval a pokoušel se to někdy ověřit). Nemnoho ostatních by mohlo s vážnou tváří prohlásit totéž.

Jistěže, Putinovy úspěchy posledních let při hubení všeho, co připomínalo svobodný tisk – a když svobodný tisk „zahubí“ bývalý člen KGB, nejde jen o slovní hříčku –, napomohly k umlčení otevřené opozice. Přesto se Putin zdá být opravdu oblíbený mezi veřejností, která touží po vůdci, který jejich zemi ukotví, aniž by ji poslal ke dnu.

Putin může rovněž prohlásit, že fiskální postavení Ruska je mnohem silnější než pozice ostatních členů G8. Ano, prospívá mu, že se Sibiř proměnila v obří ropný vrt, z něhož většinu peněz odsává vláda. Venezuelský prezident Hugo Chávez také prozatím drží účetnictví své země v rovnováze.

Abychom však byli spravedliví, ropa není všechno. Většina ekonomů prosazuje, aby bohaté země nahradily své spletité a zastaralé daňové zákoníky jednoduchou nízkou rovnou daní, a smutní nad faktem, že to zatím vyzkoušelo tak málo zemí. Putin ovšem takovou politiku zavedl už před několika lety a výsledky lze označit za zázračné.

Pochopitelně, některými dalšími ruskými přístupy k řešení rozpočtových problémů mohou být ostatní lídři G8 okouzleni už méně. Většina zemí G8 se zdá neschopná dosáhnout politického konsenzu potřebného k provedení nezbytných opatření, jako je zvýšení důchodového věku nebo výrazné seškrtání indexace dávek vůči inflaci. Rusko se naopak svých penzistů v zásadě zřeklo a nechalo inflaci rozleptat hodnotu jejich příjmů.

Vskutku, mnoho starších lidí ve venkovských oblastech Ruska je nuceno samozásobitelsky se živit pěstováním brambor na drobných políčcích, která je vláda nechává obdělávat. Tedy za předpokladu, že vůbec přežijí: od pádu Berlínské zdi se v Rusku průměrná délka života u mužů propadla ze 65 let na zhruba 60 let. Přibývá důkazů, že přední příčinou úmrtí je stres z transformace, který má ještě silnější dopady než velcí zabijáci v postkomunistickém Rusku, jako je alkohol, vraždy a AIDS. Měl by tedy Putin svým kolegům říct, že by mezigenerační účty ve svých zemích také mohli vyrovnat tím, že vyhladoví starší spoluobčany?

Putin by se tedy asi neměl snažit výsledky své země přespříliš protlačovat. Nejlepším plánem by snad mohlo být nechat vodku téct plným proudem a doufat v sérii úsměvů na aranžovaných fotografiích. Buď jak buď, až Putin svým hostům sdělí, jak mohou Rusku připlatit za zvýšení své „energetické bezpečnosti“, mohl by se nakonec dočkat respektu, po němž tak prahne.