CAMBRIDGE – Stanovit prezidentu Baracku Obamovi priority se jistě pokusí mnoho lidí, avšak jeden zampnbsp;nich na něj bezpochyby bude mít značný vliv. George W. Bush po sobě zanechal nezáviděníhodný odkaz: hospodářskou krizi, dvě války, boj proti terorismu a problémy po celém Blízkém východě i jinde. Nepodaří-li se je Obamovi úspěšně uhasit, spálí tyto požáry jeho politický kapitál, ovšem pokud prezident nebude dělat nic jiného než sampnbsp;nimi bojovat, bezděky tím převezme Bushovy priority. Nový prezident se tedy musí vyrovnat sampnbsp;minulostí a současně narýsovat novou budoucnost.

Hlavním bodem Obamovy agendy bude hospodářská krize, kde se protínají jeho domácí a mezinárodní priority. Bude muset stimulovat ekonomiku, vyhnout se protekcionistickým tlakům doma a zároveň se postavit do čela restrukturalizace globálního finančního systému. Spolupráce sampnbsp;ostatními bude nezbytností. Skutečnost, že Bush svolal vampnbsp;listopadu schůzku představitelů skupiny G-20, je užitečným precedentem kampnbsp;překročení rámce G-8 a zapojení rozvíjejících se ekonomik, jako jsou Čína, Indie a Brazílie.

Na druhém místě musí figurovat dvě války, které Amerika vampnbsp;současnosti vede. Obama postavil kampaň na slibu, že do poloviny roku 2010 stáhne zampnbsp;Iráku americké bojové prapory (nikoliv však jednotky zapojené do výcviku a boje proti terorismu). Bushova administrativa a irácká vláda nyní podepsaly dohodu o stažení jednotek do konce roku 2011. Účinnost tohoto harmonogramu bude záviset na vývoji událostí vampnbsp;Iráku, včetně politických kompromisů uvnitř země a dialogu sampnbsp;iráckými sousedy, avšak alespoň byl vytyčen jasný směr.

Afghánistán se zdá složitější vzhledem kampnbsp;posilování Talibanu s pomocí různých pákistánských skupin. Obama požádal o další jednotky Organizace spojených národů a NATO, které by měly stabilizovat situaci, avšak příliš mnoho zahraničních vojáků pouze zesílí afghánské nacionalistické reakce. Zampnbsp;tohoto problému se nemůžeme jednoduše prostřílet ven. Důležitými složkami jakéhokoliv řešení budou intenzivnější výcvik afghánské armády i policie a politický dialog uvnitř země a se sousedy.

Třetí prioritou bude to, co Bush zavádějícím způsobem nazýval „globální válkou sampnbsp;terorismem“. Obamova administrativa bude muset vést boj proti al-Káidě, ale měla by se zbavit válečnické rétoriky. Vyhlašovat válku taktice nedává valný smysl a zkušenosti ukázaly, že tato terminologie pouze posiluje výklad, o jehož šíření se snaží bin Ládin – proto se dnes Velká Británie této frázi vyhýbá. Úspěšná strategie proti al-Káidě bude vyžadovat těsnou zpravodajskou spolupráci sampnbsp;dalšími zeměmi a politiku, která si získá podporu hlavního proudu muslimského veřejného mínění.

Čtvrtou skupinu naléhavých priorit představuje Blízký východ. Írán už obohatil dostatek uranu, aby mohl vyrobit (v principu) jednu jadernou bombu. Nicméně stále zbývá čas na diplomatickou iniciativu, která bude zahrnovat Evropu, Rusko a Čínu. Vzhledem kampnbsp;nepřitažlivosti volby mezi preventivním útokem na Írán a umožněním, aby íránské jaderné zbraně destabilizovaly oblast Perského zálivu, se Obama zavázal kampnbsp;širokému diplomatickému dialogu sampnbsp;Íránem bez předběžných podmínek, které svazovaly ruce Bushovi.

Úspěšné diplomatické úsilí však bude vyžadovat nápravu vztahů sampnbsp;Ruskem. Vysoko na seznamu blízkovýchodních priorit bude figurovat také udržení a prohloubení Bushovy snahy dospět kampnbsp;řešení izraelsko-palestinské otázky na bázi existence dvou států a povzbuzení rodícího se dialogu mezi Izraelem a Sýrií.

Závažné otázky vyvstanou také vampnbsp;Africe, Latinské Americe a Asii a vztahy sampnbsp;těmito oblastmi budou získávat na významu. Naštěstí se žádná zampnbsp;nich nestala vampnbsp;nedávné předvolební kampani politickým fotbalovým míčem. Vampnbsp;politice vůči Asii je Bushův odkaz sampnbsp;výjimkou Severní Koreje lepší, neboť zanechává dobré vztahy sampnbsp;klíčovými zeměmi: Japonskem, Čínou a Indií.

„Bushova doktrína“ preventivní války a nucené demokratizace byla spolu sampnbsp;unilateralistickým stylem založena na pomýlené analýze moci vampnbsp;dnešním světě. Paradoxem americké moci je skutečnost, že nejsilnější země od dob starého Říma nemůže dosáhnout svých cílů jednáním na vlastní pěst.

Obamovo zvolení značně přispělo kampnbsp;obnovení americké „měkké“ síly, ale nově zvolený prezident na něj bude muset navázat politikou, která kombinuje tvrdou a měkkou sílu vampnbsp;chytrou strategii na způsob té, jež přinesla vítězství ve studené válce. Demokracie se lépe podporuje měkkou přitažlivostí než tvrdým vnucováním, což si žádá čas a trpělivost.

Zde by měl jít Obama příkladem a pamatovat na Reaganovu historickou moudrost o Americe jako „zářícím městě na kopci“. Uzavření zajateckého tábora vampnbsp;zátoce Guantánamo na Kubě by takový signál vyslalo. Vampnbsp;současné době je Bushovo volání po demokracii vnímáno jako imperiální prosazování amerických institucí. Nepotřebujeme tolik wilsonovské rétoriky o zabezpečení světa pro demokracii, pokud ji nezkombinujeme sampnbsp;výzvami Johna F. Kennedyho, abychom „učinili svět bezpečným pro rozmanitost“.

„Liberálně-realistická“ politika by měla usilovat o dlouhodobý vývoj světového řádu a uvědomovat si zodpovědnost nejsilnější země mezinárodní soustavy za tvorbu globálních veřejných statků – věcí, které lidé a vlády po celém světě chtějí, ale nemohou jich jiným způsobem docílit –, stejně jako to vampnbsp;devatenáctém století dělala Velká Británie. Spojené státy by měly obdobným způsobem prosazovat otevřenou mezinárodní ekonomiku a společné statky (moře, vesmír, internet), zprostředkovávat řešení mezinárodních sporů dříve, než se vyhrotí, a rozvíjet mezinárodní pravidla a instituce. Důležitým začátkem budou i včasné signály, že se USA postaví do čela řešení globálních klimatických změn.

USA se mohou stát chytrou mocností tím, že znovu začnou investovat do globálních veřejných statků. To zahrnuje podporu mezinárodních institucí, ztotožnění se Ameriky s procesem mezinárodního rozvoje, podporu veřejného zdraví, posílení kulturní výměny, udržování otevřené ekonomiky a seriózní řešení otázky klimatických změn. Obamovou nejdůležitější prioritou však musí být prokázání, že Americe jde opět spíše o vývoz naděje než o vývoz strachu.