PAŘÍŽ – V těžkých hospodářských časech, jako je tento, by se jednomu principu měla přikládat stejná důležitost jako mediálně vděčným tématům vysokých deficitů a úsporných balíků. Tento princip lze vyjádřit pouhými několika slovy: „Všichni musí hrát podle pravidel.“

Globální finanční krize nám posloužila jako ukázka, že pro lidi, kteří podvádějí, dnes existuje jen malá tolerance. A země skupiny G-20 – s Francií (a Spojenými státy) coby hnacím motorem – už od počátku krize naléhají na lepší regulaci, řízení a zodpovědnost. Žádná bezpečná útočiště pro daňové úniky. Žádná bezpečná útočiště pro praní špinavých peněz a financování terorismu. A žádná bezpečná útočiště pro „shovívavou finanční regulaci“.

Tyto principy jsou zjevně tím, co by se podle lidí v rozvinutém světě mělo vymáhat. V obtížných dobách, jako je tato, na penězích záleží.

Pro rozvojový svět však má fráze „hrát podle pravidel“ ještě další rozměr. Tamní lidé chtějí vidět konec bezpečných útočišť, která umožňují zkorumpovaným představitelům krást veřejné prostředky a ukládat je v zahraničí. Proto bychom dodaly: žádná bezpečná útočiště pro příjmy z korupce.

Na straně daní evidentně došlo k pokroku. Například Francie vnutila svým bankám kromě mezinárodního standardu pro výměnu informací také značnou průhlednost a požadavek hlásit bankovní aktivity v daňových rájích.

Také další země daly najevo, že chtějí hrát vedoucí roli při potírání firem, které platí všimné a úplatky zahraničním činitelům. Navrácení miliard dolarů rozkradených zkorumpovanými vládci a představiteli v rozvojovém světě se však zatím ukazuje jako zdlouhavý proces.

Skupina Světové banky spolupracuje s Úřadem pro drogy a zločinnost Organizace spojených národů na iniciativě Navrácení ukradených aktiv (StAR), která se zaměřuje na zisky z korupce a pomáhá rozproudit aktivity s cílem vrátit ukořistěná aktiva právoplatným majitelům: lidem v postižené rozvojové zemi.

Francie, Velká Británie, Austrálie, Švédsko, Norsko i Švýcarsko tuto naléhavou agendu podporují a shodují se na tom, že beztrestnost tohoto typu globální zločinnosti nelze nadále tolerovat. Zneužívání veřejných pravomocí k osobnímu zisku je nepřijatelné.

Tato problematika daňových rájů, rozkradených fondů, úplatků a korupce představuje středobod naléhavé potřeby podpořit otevřenost a průhlednost finančních transakcí a zajistit zodpovědnost na globální úrovni. Nyní přišel čas nabrat dynamiku a zajistit trvalé výsledky.

Korupce – v jakékoliv podobě a za jakýchkoliv okolností – je rakovinou, která ochromuje rozvinuté i rozvojové ekonomiky. Podkopává hospodářský růst. Je zločinem, jenž má obzvláště škodlivé následky v rozvojovém světě.

Podle střízlivých odhadů je z rozvojových zemí každoročně odcizeno 20 až 40 miliard dolarů prostřednictvím úplatků, zpronevěry prostředků a korupčních praktik. Ztracené příležitosti jsou enormní. V rozvojovém světě by se za 20 miliard dolarů dalo financovat 48 000 kilometrů dvouproudových dlážděných silnic nebo celý rok poskytovat léčbu 120 milionům lidí nakažených HIV/AIDS.

Úspěch je možný. Švýcarsko vrátilo na Filipíny peníze bývalého prezidenta Ferdinanda Marcose ve výši 684 milionů dolarů a do Nigérie poslala 700 milionů dolarů generála Saniho Abachi. Ve spolupráci s dalšími státy pak vrátilo do Peru více než 180 milionů dolarů ukradených bývalým vládním činitelem Vladimirem Montesinosem.

Až se tedy vedoucí světoví představitelé sejdou v nadcházejících týdnech na summitu skupiny G-20 a dalších fórech, aby diskutovali o hospodářské krizi, stimulačních plánech, finanční regulaci a rozvoji, měl by nedílnou součástí multilaterální agendy zůstat i boj proti korupci. Ne všechny země skupiny G-20 však již ratifikovaly UNCAC – Úmluvu OSN proti korupci –, která poskytuje státům rámec pro přijetí vlastních zákonů, jež mají učinit přítrž využívání bezpečných útočišť zločinci okrádajícími rozvojový svět.

Skupina G-20 vyzvala k ráznější akci proti korupci. Nyní musíme jít ještě dál. Země, které úmluvu nepodepsaly, by to měly rychle učinit. A země, které ji podepsaly a ratifikovaly, ji nyní musí zavést do praxe.

Finanční instituce by také neměly obchodovat s „nekooperativními jurisdikcemi“ – tedy s oblastmi, které se těmito pravidly neřídí. Občanská společnost by pak měla vyzývat k akci a zodpovědnosti. Boj proti korupci je životně důležitý nejen proto, že je to správná věc, ale i proto, že neschopnost proti korupci bojovat má nepříznivý dopad na nás všechny.

Dnes žijeme v jiném světě, v němž jsou rozvojové země zásadním zdrojem růstu, ale i dovozci kapitálu, zboží a služeb z rozvinutých zemí. Když korupce bolí partnery s takovou mírou vlivu, pak bolí i vás.