PAŘÍŽ – Před 76 lety, v červnu 1933, se v Londýně uskutečnila Světová monetární a ekonomická konference, během níž se zástupci 66 zemí pokusili ukončit prohlubující se monetární chaos a obchodní války a vyvodit ponaučení z velké hospodářské krize. Po skončení konference přiznali vyjednavači neúspěch.

Druhého dubna 2009 nejvyšší světoví představitelé znovu zamíří do Londýna, aby našli řešení finanční a hospodářské krize, která je stejně strašlivá jako ta z roku 1929. Nemůžeme dopustit, aby se historie opakovala. Zvítězí-li kolektivní nečinnost, riskujeme návrat k politickému a ekonomickému strádání z 30. let, které vydláždilo cestu k ničivému světovému konfliktu.

Na oslabující ekonomiku i finanční nestabilitu nacházející se fakticky ve stavu nouze musíme samozřejmě reagovat. Proto byly stimulační balíky a finanční záchranné plány vůbec poprvé přijaty současně v Evropě, ve Spojených státech a v některých velkých asijských zemích.

Na schůzce ministrů financí států skupiny G-20 dne 14. března vyvinuly všechny naše země maximální úsilí o co nejrychlejší nápravu svých hospodářských mechanismů. Zvolené politiky se stát od státu liší, ale všechny země dávají přednost řešením, která se pro ně jeví jako nejvhodnější. Tváří v tvář úkolům, které na nás čekají, jsou všechny smělé i realistické.

Podobně jako její partneři zavedla také Francie významná stimulační opatření v podobě plánu ohlášeného loni v prosinci prezidentem Nicolasem Sarkozym, ale i veřejných investic a předčasné splátky vládního dluhu. Zohledníme-li rovněž posílení sociálních služeb a právní politiky od minulého měsíce, pak francouzský stimulační balík pro rok 2009 přesahuje celkem 2% HDP, přičemž objem výdajů přislíbených do budoucna se rovná výdajům v USA.

Dopad automatických stabilizátorů, které vládě umožňují mobilizovat v závislosti na ekonomických podmínkách více či méně fiskálních zdrojů, je navíc v západní Evropě silnější než ve většině anglosaských zemí. Přesto se makroekonomická situace Spojených států zdá horší než evropská v oblasti spotřeby, bankovnictví nebo i trhů zaměstnanosti a bydlení.

Sarkozy i americký prezident Barack Obama nicméně trvají na tom, že musíme jít dál. Ekonomický stimul bude účinně fungovat pouze za předpokladu obnovení důvěry. A důvěru lze obnovit pouze v případě úplné restrukturalizace finančního systému.

Očividně se potřebujeme zaměřit na jádro problému, což vyžaduje, abychom předefinovali základní principy tohoto systému. Bylo by kontraproduktivní, kdybychom se zaměřovali na léčbu příznaků a později si uvědomili, že bezpříkladně vysoké rozpočty strukturální politiky nejsou ekonomicky účinné ani politicky přijatelné.

Na washingtonském summitu loni v listopadu navrhla EU základní princip: všechny trhy, všechna území a všichni aktéři ohrožující globální finanční systém by se měli monitorovat. Tato zásada, na níž se všichni shodli, musí být vymáhána, i kdyby to znamenalo narušení starých zvyklostí a pohodlných příjmů. Zejména jsem přesvědčena, že musíme bedlivě sledovat aktéry na finančních trzích, jako jsou hedgeové fondy. Ačkoliv se totiž hedgeové fondy někdy podílejí na tržních transakcích padesáti procenty, nejsou registrovány a nepodléhají pravidlům transparentnosti. Tento stav není udržitelný.

Boj za transparentnost rovněž předpokládá, že budeme konfrontovat státy, které odmítají na globální úrovni spolupracovat ve finančních otázkách, bojovat proti praní špinavých peněz nebo bránit finančním rizikům. Nemůžeme vybudovat bezpečnější systém, pokud nezpřísníme globální požadavky a budeme tolerovat nedodržování pravidel. Francie spolu s Německem zamýšlejí vytvořit seznam nespolupracujících států a navrhnout systém odpovídajících sankcí.

Nové standardy auditu musí odrážet reorganizovanou finanční architekturu, která se bude zaměřovat na průhlednost. Cílem těchto standardů musí být oslabení dopadů finančního krachu, nikoliv jejich zesílení jako v případě současné krize.

Regulovány musí být i ratingové agentury, jejichž špatné fungování k této krizi přispělo. Požadujeme snadnou politiku: přísnější pravidla (zejména při boji proti střetům zájmů), konkrétní ratingovou stupnici pro složité produkty a pravidelné zveřejňování jejich výsledků. Evropa se po této cestě vydala, když během nedávného francouzského předsednictví připravila evropskou regulaci, která bude brzy přijata. Očekáváme, že všichni naši partneři učiní totéž.

Zodpovědnost se musí vrátit do srdce systému, který se utopil v rozmařilosti. Metody používané k odměňování tržních činitelů odrážely naše kolektivní chyby. Podlehli jsme krátkodobým pobídkám a vše jako by se spiklo a dotlačilo nás k podstupování nadměrných rizik. Musíme revidovat kompenzační plány a pozdržet výplaty bonusů do doby, kdy vejde ve známost dlouhodobá ziskovost investic určité firmy.

A konečně musíme vyjádřit solidaritu s rozvíjejícími se a chudými zeměmi. Tyto země jsou krizí oslabené a omezením finančních toků budou trpět jako první. Mezinárodní finanční instituce je musí mohutně podpořit a také mít prostředky potřebné k tomu, aby mohly předvídat globální nerovnováhy a předcházet krizím, místo aby reagovaly teprve ve chvíli, kdy se situace stane naléhavou.

Francie a její evropští partneři, zejména pak Německo, se kterým jsme úzce spolupracovali, předloží všechny tyto body na summitu G-20. Stejně jako je národní fiskální stimul méně účinný než koordinované úsilí, nemá v globalizovaném světě valný smysl ani posilování finančních regulací bez boje s laxností, která převažuje jinde.

Neměli bychom si nic namlouvat: všechny problémy spojené s touto krizí v nadcházejících dnech vyřešit nedokážeme. Musíme však dosáhnout několika cílů a vyslat jasné signály o skutečně kolektivních ambicích. Dějiny ukazují, jak riskantní je promarnit některé příležitosti. Druhého dubna budou Francie a Evropa připraveny.