Vliv Íránu na Středním východě sílí nejen kvůli příležitostem, jež vytvořila frustrace americké moci v Iráku, ale také kvůli diplomatické ochraně, jíž se mu dostává od Číny a ještě významněji od Ruska. Teď když je prezident Putin na cestě po Středním východě, aby v regionu procvičil diplomatické svaly Ruska, nastává vhodný okamžik k posouzení vlivu jeho země v oblasti.
Ohánějíc se hrozbou svého veta v Radě bezpečnosti, Rusko věnovalo značnou část uplynulých dvou let osekávání navrhovaného seznamu sankcí, jež mohly být uvaleny na Írán za to, že ohledně svého jaderného programu odmítá dodržovat závazky vůči Mezinárodní agentuře pro atomovou energii. Sankce, jež Rada bezpečnosti přijala, jsou proto natolik vlažné, že budou jen stěží účinné.
Rusko vnímá své vztahy s Íránem jako prostředek posílení svého vlivu v diplomacii na širším Středním východě, kde se Spojeným státům od konce studené války dařilo Kreml od vlivu odstavovat. Další egoistickou metou Ruska je vyjmout ze sankcí projekt jaderného reaktoru v Búšehru, který pro Írán buduje (uveden do provozu má být ještě letos), a odvrátit finanční sevření Íránu prosazované OSN, jež by mohlo ohrozit zisky, které Rusko s nadějemi očekává z poskytování jaderného paliva pro tento reaktor.
Ruský prezident Vladimír Putin prohlašuje, že Írán, na rozdíl od Severní Koreje, nevyhnal jaderné inspektory MAAE, neodstoupil od Smlouvy o nešíření jaderných zbraní (NPT) ani neprovedl test atomové zbraně, takže si zaslouží vlídné zacházení. Nebude-li však Írán nucen zvažovat skutečnou cenu svých nukleárních plánů, bude mít sotva důvod pomýšlet na ukončení obohacování uranu a manipulací s plutoniem (obojí je použitelné k přípravě jaderného paliva, ale i zneužitelné k výrobě bomby), což USA i Evropská unie stanovily jako podmínku konání seriózních jednání.
Rusko s Íránem mohutně obchoduje, což je další důvod jeho ostražitosti vůči sankcím proti této zemi. Amerika ale už nějaký čas naléhá na zahraniční banky, aby potlačovaly své obchodní styky s Íránem. Minulý měsíc přidala na seznam těch, na něž se provalilo, že napomáhají íránskému zbrojnímu programu, pět společností (čtyři v Číně a jednu v USA, ale zastupující čínskou skupinu), jimž tak bylo zakázáno obchodovat s americkými společnostmi. V Moskvě sílí obava, že administrativa USA teď sleduje ruské společnosti s podobnými vazbami na Írán a jeho jaderné ambice.
Ruská politika, založená na bezprostředním peněžním zisku a naději na diplomatický vliv, je nebezpečně krátkozraká. (Ukrajina se rozhodla na výstavbě reaktoru v Búšehru se nepodílet.) Jsou-li oprávněná podezření, že se Írán vskrytu učí, jak sestavit a odpálit jaderné zařízení a jak vytvarovat konus rakety, aby unesla hlavici s náloží (přičemž veřejně vyvíjí dalekonosné střely schopné jadernou nálož nést), pak jakmile úplně ovládne obohacování uranu, bude brzy nachystán se v libovolnou chvíli s krátkou ohlašovací dobou vymanit z mezí NPT. Rusko oslabováním diplomacie zavádí svět na nebezpečnější území.
Access every new PS commentary, our entire On Point suite of subscriber-exclusive content – including Longer Reads, Insider Interviews, Big Picture/Big Question, and Say More – and the full PS archive.
Subscribe Now
To je dvojnásob krátkozraké, neboť jaderně vyzbrojený Írán na ruských hranicích není v ruském národním zájmu, zejména vzhledem k tomu, že 20 milionů muslimských občanů samotného Ruska se čím dál větší měrou radikalizuje. Ba ruské muslimské obyvatelstvo je jedinou složkou ruské populace, která se rozrůstá, což znamená, že v nadcházejících desetiletích muslimové budou čím dál významnějším faktorem ruské domácí politiky. Skutečnost, že Írán je často považován za prvořadého podporovatele čečenských separatistů rovněž vypovídá o opravdové krátkozrakosti ruské politiky.
Ve svém úsilí upevnit si velmocenskou prestiž je však dnes Rusko, zdá se, ochotné své dlouhodobé bezpečnostní zájmy v regionu obětovat okamžitému diplomatickému zadostiučinění. A nejedná tak jen s ohledem na Írán. Současným velkým otazníkem nad Turkmenistánem je to, zda vakuum po smrti Saparmurata Nijazova neboli Turkmenbašiho umožní islámskému extremismu prosáknout ze sousedního Íránu a Afghánistánu. Avšak jediné, s čím si Rusko podle všeho dělá starosti, je to, aby nástupnický režim, ať už se objeví jakýkoli, poslouchal Kreml na slovo.
Rusko má Turkmenistán v područí už dlouho. Většina plynu z Turkmenistánu se vyváží skrze ruskou soustavu plynovodů. Gazprom, ruský státní obr, nakupuje plyn za relativně nízké ceny a pak jej distribuuje v Rusku nebo se ziskem prodává jinde v Evropě.
Izrael, stejně jako Turecko a USA, musí doufat, že noví vládci Turkmenistánu budou usilovat o diverzifikaci distribuce plynu tím, že přijmou projekt na výstavbu plynovodu pod Kaspickým mořem. Diverzifikace je ovšem zapotřebí také v politice země, neboť jediná opozice, která má v zemi nějakou sílu, je znepokojivě islámsky fundamentalistická.
Rusko má za sebou staletí vlivu na Středním východě a ve střední Asii, jejíž velká část bývala součástí ruské a sovětské říše. Mohlo by v regionu sloužit jako významná síla prosazující změny k lepšímu, přestane-li usilovat o krátkodobé zvýhodnění a začne jednat ve vlastních dlouhodobých zájmech, jimž nejvíce prospěje prosperující Írán bez atomových zbraní a mnohem otevřenější Turkmenistán.
To have unlimited access to our content including in-depth commentaries, book reviews, exclusive interviews, PS OnPoint and PS The Big Picture, please subscribe
The US retirement system is failing American workers. But after decades of pushing fake fixes – especially forcing people to work longer – US policymakers have an opportunity to make real progress in bolstering Americans' economic security in old age.
proposes a Grey New Deal that would boost economic security for all US workers in old age.
From a long list of criminal indictments to unfavorable voter demographics, there is plenty standing between presumptive GOP nominee Donald Trump and a second term in the White House. But a Trump victory in the November election remains a distinct possibility – and a cause for serious economic concern.
Vliv Íránu na Středním východě sílí nejen kvůli příležitostem, jež vytvořila frustrace americké moci v Iráku, ale také kvůli diplomatické ochraně, jíž se mu dostává od Číny a ještě významněji od Ruska. Teď když je prezident Putin na cestě po Středním východě, aby v regionu procvičil diplomatické svaly Ruska, nastává vhodný okamžik k posouzení vlivu jeho země v oblasti.
Ohánějíc se hrozbou svého veta v Radě bezpečnosti, Rusko věnovalo značnou část uplynulých dvou let osekávání navrhovaného seznamu sankcí, jež mohly být uvaleny na Írán za to, že ohledně svého jaderného programu odmítá dodržovat závazky vůči Mezinárodní agentuře pro atomovou energii. Sankce, jež Rada bezpečnosti přijala, jsou proto natolik vlažné, že budou jen stěží účinné.
Rusko vnímá své vztahy s Íránem jako prostředek posílení svého vlivu v diplomacii na širším Středním východě, kde se Spojeným státům od konce studené války dařilo Kreml od vlivu odstavovat. Další egoistickou metou Ruska je vyjmout ze sankcí projekt jaderného reaktoru v Búšehru, který pro Írán buduje (uveden do provozu má být ještě letos), a odvrátit finanční sevření Íránu prosazované OSN, jež by mohlo ohrozit zisky, které Rusko s nadějemi očekává z poskytování jaderného paliva pro tento reaktor.
Ruský prezident Vladimír Putin prohlašuje, že Írán, na rozdíl od Severní Koreje, nevyhnal jaderné inspektory MAAE, neodstoupil od Smlouvy o nešíření jaderných zbraní (NPT) ani neprovedl test atomové zbraně, takže si zaslouží vlídné zacházení. Nebude-li však Írán nucen zvažovat skutečnou cenu svých nukleárních plánů, bude mít sotva důvod pomýšlet na ukončení obohacování uranu a manipulací s plutoniem (obojí je použitelné k přípravě jaderného paliva, ale i zneužitelné k výrobě bomby), což USA i Evropská unie stanovily jako podmínku konání seriózních jednání.
Rusko s Íránem mohutně obchoduje, což je další důvod jeho ostražitosti vůči sankcím proti této zemi. Amerika ale už nějaký čas naléhá na zahraniční banky, aby potlačovaly své obchodní styky s Íránem. Minulý měsíc přidala na seznam těch, na něž se provalilo, že napomáhají íránskému zbrojnímu programu, pět společností (čtyři v Číně a jednu v USA, ale zastupující čínskou skupinu), jimž tak bylo zakázáno obchodovat s americkými společnostmi. V Moskvě sílí obava, že administrativa USA teď sleduje ruské společnosti s podobnými vazbami na Írán a jeho jaderné ambice.
Ruská politika, založená na bezprostředním peněžním zisku a naději na diplomatický vliv, je nebezpečně krátkozraká. (Ukrajina se rozhodla na výstavbě reaktoru v Búšehru se nepodílet.) Jsou-li oprávněná podezření, že se Írán vskrytu učí, jak sestavit a odpálit jaderné zařízení a jak vytvarovat konus rakety, aby unesla hlavici s náloží (přičemž veřejně vyvíjí dalekonosné střely schopné jadernou nálož nést), pak jakmile úplně ovládne obohacování uranu, bude brzy nachystán se v libovolnou chvíli s krátkou ohlašovací dobou vymanit z mezí NPT. Rusko oslabováním diplomacie zavádí svět na nebezpečnější území.
Subscribe to PS Digital
Access every new PS commentary, our entire On Point suite of subscriber-exclusive content – including Longer Reads, Insider Interviews, Big Picture/Big Question, and Say More – and the full PS archive.
Subscribe Now
To je dvojnásob krátkozraké, neboť jaderně vyzbrojený Írán na ruských hranicích není v ruském národním zájmu, zejména vzhledem k tomu, že 20 milionů muslimských občanů samotného Ruska se čím dál větší měrou radikalizuje. Ba ruské muslimské obyvatelstvo je jedinou složkou ruské populace, která se rozrůstá, což znamená, že v nadcházejících desetiletích muslimové budou čím dál významnějším faktorem ruské domácí politiky. Skutečnost, že Írán je často považován za prvořadého podporovatele čečenských separatistů rovněž vypovídá o opravdové krátkozrakosti ruské politiky.
Ve svém úsilí upevnit si velmocenskou prestiž je však dnes Rusko, zdá se, ochotné své dlouhodobé bezpečnostní zájmy v regionu obětovat okamžitému diplomatickému zadostiučinění. A nejedná tak jen s ohledem na Írán. Současným velkým otazníkem nad Turkmenistánem je to, zda vakuum po smrti Saparmurata Nijazova neboli Turkmenbašiho umožní islámskému extremismu prosáknout ze sousedního Íránu a Afghánistánu. Avšak jediné, s čím si Rusko podle všeho dělá starosti, je to, aby nástupnický režim, ať už se objeví jakýkoli, poslouchal Kreml na slovo.
Rusko má Turkmenistán v područí už dlouho. Většina plynu z Turkmenistánu se vyváží skrze ruskou soustavu plynovodů. Gazprom, ruský státní obr, nakupuje plyn za relativně nízké ceny a pak jej distribuuje v Rusku nebo se ziskem prodává jinde v Evropě.
Izrael, stejně jako Turecko a USA, musí doufat, že noví vládci Turkmenistánu budou usilovat o diverzifikaci distribuce plynu tím, že přijmou projekt na výstavbu plynovodu pod Kaspickým mořem. Diverzifikace je ovšem zapotřebí také v politice země, neboť jediná opozice, která má v zemi nějakou sílu, je znepokojivě islámsky fundamentalistická.
Rusko má za sebou staletí vlivu na Středním východě a ve střední Asii, jejíž velká část bývala součástí ruské a sovětské říše. Mohlo by v regionu sloužit jako významná síla prosazující změny k lepšímu, přestane-li usilovat o krátkodobé zvýhodnění a začne jednat ve vlastních dlouhodobých zájmech, jimž nejvíce prospěje prosperující Írán bez atomových zbraní a mnohem otevřenější Turkmenistán.