AMMÁN – Před pojmy „Blízký východ“ nebo „arabský svět“ dávám stále častěji přednost zkratce WANA, která označuje západní Asii a severní Afriku. Ať už se však rozhodneme nazývat tento region jakkoliv, hrozí nebezpečí, že globální ekonomická krize poslouží vládám i jiným institucím v oblasti jako téměř dokonalá záminka k pokračování v „byznysu jako obvykle“, zatímco ve skutečnosti je zapotřebí hlasitý budíček.

Globální ekonomická krize jen pomohla zamaskovat chronické strukturální nerovnováhy v regionu. Téměř všechny ekonomiky WANA charakterizuje přehnaná závislost na zahraniční pomoci a ropných příjmech. Není přehnané tvrdit, že tyto země v jistém smyslu přežívají na přístrojích. Problém, jak je této závislosti zbavit, se zdá být nepřekonatelný.

V zemích WANA totiž zavládla „holandská nemoc“ a rentiérský duch, které postihly ropné i neropné státy a zasáhly vše od peněz zasílaných lidmi pracujícími v zahraničí přes finanční investiční toky z ropných zemí (zejména do nemovitostí) a bublinami na akciových trzích až po zahraniční pomoc. Vedlejším příznakem tohoto jevu je prohloubení příjmových nerovností, a to jak uvnitř zemí WANA, tak i mezi nimi.

Politologové nám říkají, že rentiérské ekonomiky neboli ekonomiky závislé na ropě a zahraniční pomoci podněcují chamtivost a křivdy. Jistě, ropné příjmy v konečném důsledku oslabují státní instituce a toto vyprázdnění státu často vyvolává rostoucí nespokojenost.

V neropné ekonomice je hlavním motorem bohatství práce. V rentiérské ekonomice však obrovské příjmy z ropy nebo vnějších finančních transferů od práce odrazují. Vazba mezi bohatstvím a prací se zpřetrhá, což platí pro většinu průmyslových a zemědělských činností. Sociální a politická mobilita začnou být extrémně omezené a společnosti se mění z výrobních na spotřební. To pomáhá vysvětlit vysokou míru nezaměstnanosti v arabském světě.

Podle údajů Světové banky zaznamenal region Blízkého východu a severní Afriky (MENA) v posledních 25 letech minulého století, kdy byly ceny ropy nízké, pětadvacetiprocentní pokles příjmů na obyvatele. V tomto desetiletí se růst HDP díky rekordně vysokým cenám ropy prudce zvýšil. Nedávná studie Indické skupiny strategické prozíravosti s názvem Náklady konfliktu na Blízkém východě naznačila, že uplynulých 20 let konfliktu přišlo země WANA přibližně na 12 bilionů dolarů.

Snaha získat neoprávněné výhody má tendenci vést k selháním v podobě urputného politického souboje o získání krátkodobého přístupu k příjmům a požitkům namísto soutěžení o otázku, jak by mohla vypadat politika sloužící dlouhodobému veřejnému zájmu. Politika chamtivosti a křivd nahrazuje prozíravější politický proces.

Jaké jsou tedy možné politické přístupy? Absence moderní průmyslové základny snižuje schopnost ekonomik WANA vstřebávat přebytek vytvářený ropnými příjmy. V důsledku toho založilo mnoho zemí takzvané suverénní fondy, které investují přebytky na mezinárodních trzích. Manažeři těchto fondů si právem stěžují, že v regionu je nedostatek příležitostí k investicím do zemědělství a výroby. Otázka zní, jak zvýšit absorpční schopnost regionu a vybudovat v něm moderní průmyslovou základnu.

Podmínkou jakékoliv efektivní změny je posun politické orientace z národní na regionální úroveň. K tomu, aby tento posun získal konkrétní obrysy, je zapotřebí nových nástrojů, jako jsou Regionální stabilizační fond, Vodní a energetické společenství, regionální sociální soudržnost a regionální průmyslová politika. Bez regionálního zaměření státy WANA riskují, že náměsíčně „vpochodují“ do konfliktu a výraznějšího hospodářského poklesu.

Prostředky určené „potřebným zemím“ možná nikdy nedosáhnou k nejpotřebnějším jedincům, jako jsou vnitřní vysídlenci nebo lidé bez státní příslušnosti, poněvadž za ně nikdo nepřijímá zodpovědnost. Jak to lze napravit?

Před třemi lety přemýšlela Komise pro právní posílení chudých, jakými cestami lze posílit „dolní miliardu“ lidí prostřednictvím rozšíření a prohloubení možností, díky nimž by mohli sami vybřednout z chudoby. Ve své loňské zprávě s názvem Jak zajistit, aby zákon fungoval pro každého komise tvrdí, že právní posílení nespočívá v pomoci, nýbrž v politice a institucionálních reformách rozšiřujících právní příležitosti a ochranu chudých. Je to příklad metodologie, která je naléhavě zapotřebí k zahájení posunu v paradigmatu WANA.

Státy WANA promeškaly první průmyslovou revoluci založenou na uhlí a parním stroji a poté i druhou průmyslovou revoluci založenou na ropě a spalovacím motoru. Dobré na tom je, že vzhledem k absenci moderní průmyslové základny nemusí WANA na rozdíl od rozvinutých ekonomik zachraňovat churavějící průmyslové sektory. Zapotřebí je však politika, která umožní, aby se WANA připojila ke třetí průmyslové revoluci – k postuhlíkové ekonomice charakterizované obnovitelnou energií a dobíjecím automobilem na palivové články.