CAMBRIDGE: Indie se může v nastávajících letech stát tím největším překvapením ekonomického světa. Třebaže jedna miliarda indických obyvatel tvoří ne méně než jednu šestinu lidstva, a nehledě na skutečnost, že Indie představuje největší demokratickou zemi světa, neustále zůstává mimo zorná pole radarů většiny pozorovatelů světové ekonomiky. To se ale brzy může zásadně změnit, neboť Indie se dala do pohybu. Zůstane-li na cestě hospodářských reforem, stane se Indie během několika málo let jednou z nejrychleji rostoucích ekonomik světa a rovněž jednou z nejžádanějších lokalit, vyhledávanou všemi zahraničními investory. Je nejspíše pravděpodobné, že společně s ekonomickými úspěchy vzroste také celosvětový politický vliv Indie, že kterého bude dále profitovat jak demokracie, tak i globální ekonomika.

Současný nízký výkon Indie není nijak nesnadné pochopit. Při zrodu její nezávislosti před půl stoletím vyslal první ministerský předseda Indie, Džaváharlál Nehrú, zemi cestou protekcionismu a socialismu – tedy dvěma nejzhoubnějšími a sebezničujícími ekonomickými strategiemi moderní doby. Nicméně je třeba dodat, že zemi, která po desetiletí bojovala proti britskému imperialismu, se cesta kapitalismu, ani otevření se vůči zahraničním investorům, nijak nezamlouvala. A tak zatímco Indie učinila nesporné pokroky – v oblasti vědy, zemědělských technologií a demokratických institucí – zůstávalo hospodářství celá desetiletí pozadu za svým možným potenciálem. Ovšem jen co Indie v polovině osmdesátých let nastoupila kurs protržních reforem, vyhlídky se rapidně zlepšily. V roce 1991 se Indie rázně a rozhodně vydala směrem otevřeného obchodu a tržní liberalizace a tím definitivně rozbila okovy nefungující ekonomické strategie.

Během devadesátých let již nalezla Indie pevnou půdu pod nohama a stala se tržní ekonomikou plně se integrující do světového hospodářství. Vzhledem ke své chudobě, komplikovanosti a nesmírné velikosti (dokonce i všeobecné národní volby se musejí konat několik týdnů, aby byla stovkám miliónům voličů umožněna volba), byl postup tržních reforem jen pozvolný, ale rovněž neuvěřitelně odolný vůči různým šokům. Stará centralizovaná politická struktura, jenž byla kdysi vystavěna kolem Nehrúovy strany Indického národního kongresu, v polovině devadesátých let zkolabovala a uvolnila cestu následným slabým multistranickým vládám. Ovšem nesmírně důležité je to, že každá nová vláda souhlasila a podporovala s nastoupeným kursem globalizace a tržních reforem, a tak se nyní základní proreformní směr stal celonárodním konsensem skutečně všech velkých politických stran.

Dnešní vláda získala mocný mandát ve volbách loňského podzimu, jenž jí dává několik let na to, aby reformy řádně prohloubila a rozšířila. S takovým politickým mandátem má Indie velkou šanci na dramatický průlom a následný rychlý ekonomický růst. Je zde několik faktorů, které nyní pracují ve prospěch Indie:

1. rychlý populační růst se konečně zpomaluje (třebaže dosud ne dostatečně). Rostoucí podíl obyvatel bude nyní v pracovním věku, kdežto menší procento obyvatel budou tvořit děti. To by mělo podpořit indický příjem na hlavu;

2. staré společenské překážky, které dívkám a příslušníkům nižších kast bránily v získávání vzdělání, pod těžkým demokratizačním tlakem a hlasitým voláním po všeobecném vzdělání, konečně ustupují. To by mohlo přinést skutečně mimořádnou společenskou podporu rychlého hospodářského růstu a navýšení bohatství společnosti;

3. desetiletí investic do vědy a výzkumu technologií nyní nesou své plody v tvorbě mocné technologické základny moderního indického hospodářství. Třebaže značná část rolnické Indie stále zůstává zbídačena, nová dynamická městsky založená centra informačních technologií rostou jako houby po dešti skrznaskrz celou zemí. Indická města, jako je Bangalore, Chennai (bývalý Madras), Mumbai (bývalá Bombay) anebo Hyderabad se stávají místy exportů software i hardware, špičkou indického moderního hospodářství. Indický export počítačového software a hardware vyletěl z několika málo stovek miliónů dolarů před několika roky na dnešních skvělých zhruba 5 miliard, s výhlídkou na další růst až na 30 miliard či dokonce i více kolem roku 2005.

Tak, jako Čína prožívala svůj rozkvět v osmdesátých letech, mohla by Indie prožívat svoji konjunkturu v první dekádě nového století. Jestliže se celonárodní konsensus ohledně reforem udrží anebo i rozšíří, bylo by možné dosáhnout dvou velkých cílů. Indie by mohla prošít desetiletí „dvojnásobných příjmů“, ve kterém by se hrubý domácí produkt na obyvatele zdvojnásobil do roku 2010. To by ale vyžadovalo míru ročního hospodářského růstu příjmů na hlavu okolo 7%, tedy něco, co je v indických ekonomických podmínkách nyní dosažitelné. Za druhé, Indii by se mohlo poprvé ve své historii podařit vytvořit systém universální gramotnosti a vzdělání, což je další obrovské společenské zlepšení, které je rovněž realisticky na dosah.

Tato úkoly vyžadují mnoho tvrdé práce, jak ze strany vlády, tak i celé společnosti. A co je nejdůležitější, všechny důležité politické strany se musejí přihlásit ke konceptu všeobecného vzdělání, k závazku, který zde chyběl prakticky celá desetiletí. Vedle toho musí vláda vložit maximální úsilí na dokončení reforem. Příklad: navzdory nacionalistické rétorice vedené státními podniky a s nimi spojenými odborovými svazy, by měla vláda rozhodnout o tom, aby byl obrovský kolos telekomunikačních sítí privatizován, včetně zapojení zahraničních investorů do takového procesu. Jedině tak může Indie doufat, že se jí podaří vytvořit sítě optických vláken a telefonních linek, jež zemi katapultují do světa moderního informačního hospodářství.

Další ekonomická opatření budou rovně politicky nesmírně těžká, jako například odstranění subvencí v oblasti energií, které podkopávají celý rozpočet a ztěžují přístup nových investorů do venkovských oblastí. (Například farmářům byla slíbena levná elektřina na celé roky – tak levná, že soukromý sektor dodavatelů elektrické energie nemá žádné chuti k novým investicím.) Několik dalších oblastí reforem – finance, trh pracovních sil, zahraniční investice, daňová reforma – stále čeká na svoji realizaci. A dalším cílem by také mohlo být zvýšení vládních výdajů na výzkum a rozvoj, především v oblasti zdravotnictví, zemědělství, životního prostředí a informačních technologií.

Navzdory dlouhotrvajícím politickým překážkám, s nimiž některé z těchto reforem střetávaly, může být tento okamžik tím nejlepším a nejpříhodnějším pro zásadní politický průlom. Indie se cítí sama sebou jista, především díky vlastní rostoucí roli ve světě vyspělých technologií a také díky výhledu na desetiletí úspěšných reforem. Nová vláda získala svůj mandát ve volbách. Příznivé demografické ukazatele hrají úvahách politiků velkou roli. Jestliže se Indii nepodaří její průlom do světa úspěchu nyní, kdy potom? Měli bychom tedy pečlivě sledovat novou vládu, až bude v příštích týdnech překládat veřejnosti své nové rozpočtové a rozvojové politiky. Mohou to být pro Indii věru dobré zprávy, a stejně tak pro celý svět.