NEW YORK – Mezivládní panel OSN pro změny klimatu (IPCC) vyvolal v květnu mediální rozruch novou zprávou o obnovitelné energii. Stejně jako v minulosti vydal IPCC nejprve krátký souhrn; veškeré údaje měl zveřejnit teprve později. Bylo tedy na mediálních masérech IPCC, aby novinářům odprezentovali žádoucí interpretaci.
První řádek tiskového prohlášení IPCC konstatoval: „Téměř 80% světové dodávky energie by se dalo do poloviny století zajistit z obnovitelných zdrojů, pokud by to podpořila správná a vstřícná veřejná politika.“ Mediální organizace z celého světa toto sdělení zopakovaly.
Minulý měsíc zveřejnil IPCC úplnou zprávu spolu s údaji, na nichž bylo toto úžasně optimistické tvrzení založeno. Teprve v tu chvíli vyšlo najevo, že se zmíněné konstatování opírá výlučně o nejoptimističtější ze 164 modelových scénářů, které badatelé zkoumali. Tento jediný scénář navíc vycházel z jediné studie, jako jejíž zdroj byla odhalena zpráva ekologické organizace Greenpeace. Autor této zprávy – kmenový člen Greenpeace – přitom patřil k čelním autorům IPCC.
Tvrzení se opíralo o předpoklad rozsáhlého snížení globální spotřeby energie. Vzhledem k počtu lidí, kteří v Číně a Indii vybředávají z chudoby, je to silně nevěrohodný scénář.
Když IPCC poprvé s tímto tvrzením vyrukoval, aktivisté bojující proti globálnímu oteplování i firmy podnikající v oblasti obnovitelné energie zajásali. „Tato zpráva jasně ukazuje, že obnovitelné technologie by mohly světu dodávat víc energie, než bude kdy potřebovat,“ chvástal se Steve Sawyer, generální tajemník Globální rady pro větrnou energii.
Takový typ chování – kdy aktivisté a energetické společnosti svorně tleskají čemukoliv, co zavání potřebou zvýšených dotací do alternativních energií – krásně vystihuje takzvaná „teorie pašeráků a baptistů“, známá z politiky.
Access every new PS commentary, our entire On Point suite of subscriber-exclusive content – including Longer Reads, Insider Interviews, Big Picture/Big Question, and Say More – and the full PS archive.
Subscribe Now
Tato teorie vznikla na základě zkušeností z jihu Spojených států, kde mnoho soudních okrsků nařizovalo uzavření prodejen o nedělích, aby tak bránilo prodeji alkoholu v tento den. Příslušnou regulaci podporovaly z morálních důvodů náboženské skupiny, ale kromě toho ji podporovali i pašeráci a pokoutní výrobci lihovin, protože měli v neděli celý trh jen pro sebe. Politici přebírali zbožnou rétoriku baptistů, a přitom v tichosti inkasovali příspěvky na kampaň od zločinců.
Dnešní „pašeráci klimatických změn“ se pochopitelně žádného nezákonného chování nedopouštějí. Vlastní zájmy energetických společností, výrobců biopaliv, pojišťoven, lobbistů a dalších protagonistů podporujících „zelenou“ politiku jsou však aspektem, který se často přehlíží.
„Teorie pašeráků a baptistů“ pomáhá vysvětlit i další události v politice globálního oteplování za posledních zhruba deset let. Například „kjótský protokol“ by býval stál biliony dolarů, ale při zastavování vzestupu globální teploty by dosáhl prakticky neznatelného rozdílu. Přesto aktivisté tvrdili, že existuje morální povinnost snižovat emise oxidu uhličitého, a přitom je povzbuzovaly firmy, které by z toho měly prospěch.
Během neblahého klimatického summitu v Kodani v prosinci 2009 bylo dánské hlavní město oblepené úlisnými plakáty, které naléhavě vybízely delegáty k uzavření smělé dohody – tyto plakáty zaplatila firma Vestas, největší světový výrobce větrných turbín.
Ropný magnát T. Boone Pickens, jenž slavně přeběhl k environmentalismu, vymyslel „plán“ (který pojmenoval po sobě) na zvýšení americké závislosti na obnovitelných zdrojích energie. Je nabíledni, že by tento muž zároveň patřil k významným investorům do firem podnikajících v oblasti větrné energie a zemního plynu, které by profitovaly z vládních dotací.
Tradiční energetičtí giganti jako BP a Shell bojují za svůj punc „zelenosti“, a přitom profitují na prodeji ropy nebo plynu namísto ekologicky „nepřátelského“ uhlí. Dokonce i americký elektrárenský gigant Duke Energy, který je velkým spotřebitelem uhlí, si vysloužil zelené body za prosazování amerického plánu emisních povolenek. Firma se však nakonec postavila proti legislativnímu návrhu na vytvoření takového systému, poněvadž neposkytoval dostatek bezplatných emisních povolenek pro uhelné společnosti.
Pochybná tvrzení pravověrných aktivistů dala vzniknout také průmyslu biopaliv (včetně podporujících lobbistů). Produkce biopaliv přitom pravděpodobně zvyšuje objem uhlíku v atmosféře kvůli rozsáhlému odlesňování, které vyžaduje, přičemž změna skladby pěstovaných plodin zvyšuje ceny potravin a přispívá ke globálnímu hladu. Environmentalisté to sice začali připouštět, ale když tento průmysl začínal, získal si obrovskou podporu aktivistů – a agrobyznys ani výrobci zelené energie dnes nemají jakýkoliv zájem na změně kurzu.
„Baptisté klimatických změn“ poskytují morální krytí, kterého mohou politici využívat k prosazování regulací, a také strašidelné historky, jichž zase mohou využívat média, aby přitáhly čtenáře nebo diváky. Firmy vidí příležitosti k dotacím financovaným daňovými poplatníky a k přesunu nevyhnutelného růstu nákladů na spotřebitele.
Tento souběh zájmů nás bohužel může tlačit k tomu, abychom se zaměřovali na neefektivní a drahé reakce na klimatické změny. Kdykoliv se opačné politické síly přitahují, jak se stalo v případě aktivistů a velkých firem v oblasti globálního oteplování, pak hrozí vysoké riziko, že veřejný zájem uvízne přesně uprostřed.
To have unlimited access to our content including in-depth commentaries, book reviews, exclusive interviews, PS OnPoint and PS The Big Picture, please subscribe
While scandals, culture wars, and threats to democracy dominate the headlines, the biggest issues in this super election year ultimately concern economic policies. After all, the rise of anti-democratic populist authoritarianism is itself the legacy of a misbegotten economic ideology.
considers what 40 years of anti-government, low-tax, deregulatory advocacy have wrought around the world.
Germany recently prohibited a Palestinian Congress from taking place in Berlin, arrested its Jewish supporters, and barred one of its organizers, Greece’s former finance minister, from entering the country. But the turn to repression is powerful evidence that the country’s pro-Israel political consensus is breaking down.
sees in his case an effort to enforce with repression a pro-Israel political consensus that is breaking down.
NEW YORK – Mezivládní panel OSN pro změny klimatu (IPCC) vyvolal v květnu mediální rozruch novou zprávou o obnovitelné energii. Stejně jako v minulosti vydal IPCC nejprve krátký souhrn; veškeré údaje měl zveřejnit teprve později. Bylo tedy na mediálních masérech IPCC, aby novinářům odprezentovali žádoucí interpretaci.
První řádek tiskového prohlášení IPCC konstatoval: „Téměř 80% světové dodávky energie by se dalo do poloviny století zajistit z obnovitelných zdrojů, pokud by to podpořila správná a vstřícná veřejná politika.“ Mediální organizace z celého světa toto sdělení zopakovaly.
Minulý měsíc zveřejnil IPCC úplnou zprávu spolu s údaji, na nichž bylo toto úžasně optimistické tvrzení založeno. Teprve v tu chvíli vyšlo najevo, že se zmíněné konstatování opírá výlučně o nejoptimističtější ze 164 modelových scénářů, které badatelé zkoumali. Tento jediný scénář navíc vycházel z jediné studie, jako jejíž zdroj byla odhalena zpráva ekologické organizace Greenpeace. Autor této zprávy – kmenový člen Greenpeace – přitom patřil k čelním autorům IPCC.
Tvrzení se opíralo o předpoklad rozsáhlého snížení globální spotřeby energie. Vzhledem k počtu lidí, kteří v Číně a Indii vybředávají z chudoby, je to silně nevěrohodný scénář.
Když IPCC poprvé s tímto tvrzením vyrukoval, aktivisté bojující proti globálnímu oteplování i firmy podnikající v oblasti obnovitelné energie zajásali. „Tato zpráva jasně ukazuje, že obnovitelné technologie by mohly světu dodávat víc energie, než bude kdy potřebovat,“ chvástal se Steve Sawyer, generální tajemník Globální rady pro větrnou energii.
Takový typ chování – kdy aktivisté a energetické společnosti svorně tleskají čemukoliv, co zavání potřebou zvýšených dotací do alternativních energií – krásně vystihuje takzvaná „teorie pašeráků a baptistů“, známá z politiky.
Subscribe to PS Digital
Access every new PS commentary, our entire On Point suite of subscriber-exclusive content – including Longer Reads, Insider Interviews, Big Picture/Big Question, and Say More – and the full PS archive.
Subscribe Now
Tato teorie vznikla na základě zkušeností z jihu Spojených států, kde mnoho soudních okrsků nařizovalo uzavření prodejen o nedělích, aby tak bránilo prodeji alkoholu v tento den. Příslušnou regulaci podporovaly z morálních důvodů náboženské skupiny, ale kromě toho ji podporovali i pašeráci a pokoutní výrobci lihovin, protože měli v neděli celý trh jen pro sebe. Politici přebírali zbožnou rétoriku baptistů, a přitom v tichosti inkasovali příspěvky na kampaň od zločinců.
Dnešní „pašeráci klimatických změn“ se pochopitelně žádného nezákonného chování nedopouštějí. Vlastní zájmy energetických společností, výrobců biopaliv, pojišťoven, lobbistů a dalších protagonistů podporujících „zelenou“ politiku jsou však aspektem, který se často přehlíží.
„Teorie pašeráků a baptistů“ pomáhá vysvětlit i další události v politice globálního oteplování za posledních zhruba deset let. Například „kjótský protokol“ by býval stál biliony dolarů, ale při zastavování vzestupu globální teploty by dosáhl prakticky neznatelného rozdílu. Přesto aktivisté tvrdili, že existuje morální povinnost snižovat emise oxidu uhličitého, a přitom je povzbuzovaly firmy, které by z toho měly prospěch.
Během neblahého klimatického summitu v Kodani v prosinci 2009 bylo dánské hlavní město oblepené úlisnými plakáty, které naléhavě vybízely delegáty k uzavření smělé dohody – tyto plakáty zaplatila firma Vestas, největší světový výrobce větrných turbín.
Ropný magnát T. Boone Pickens, jenž slavně přeběhl k environmentalismu, vymyslel „plán“ (který pojmenoval po sobě) na zvýšení americké závislosti na obnovitelných zdrojích energie. Je nabíledni, že by tento muž zároveň patřil k významným investorům do firem podnikajících v oblasti větrné energie a zemního plynu, které by profitovaly z vládních dotací.
Tradiční energetičtí giganti jako BP a Shell bojují za svůj punc „zelenosti“, a přitom profitují na prodeji ropy nebo plynu namísto ekologicky „nepřátelského“ uhlí. Dokonce i americký elektrárenský gigant Duke Energy, který je velkým spotřebitelem uhlí, si vysloužil zelené body za prosazování amerického plánu emisních povolenek. Firma se však nakonec postavila proti legislativnímu návrhu na vytvoření takového systému, poněvadž neposkytoval dostatek bezplatných emisních povolenek pro uhelné společnosti.
Pochybná tvrzení pravověrných aktivistů dala vzniknout také průmyslu biopaliv (včetně podporujících lobbistů). Produkce biopaliv přitom pravděpodobně zvyšuje objem uhlíku v atmosféře kvůli rozsáhlému odlesňování, které vyžaduje, přičemž změna skladby pěstovaných plodin zvyšuje ceny potravin a přispívá ke globálnímu hladu. Environmentalisté to sice začali připouštět, ale když tento průmysl začínal, získal si obrovskou podporu aktivistů – a agrobyznys ani výrobci zelené energie dnes nemají jakýkoliv zájem na změně kurzu.
Soukromé firmy jsou samozřejmě motivovány vlastními zájmy, což nemusí být nutně špatné. Až příliš často však slyšíme komentátory naznačovat, že když se v něčem Greenpeace shodne s velkými firmami, musí to být rozumné řešení. Firemní podpora drahých politik, jako je „kjótský protokol“ – který by v oblasti klimatických změn býval udělal jen velmi málo –, však ukazuje něco jiného.
„Baptisté klimatických změn“ poskytují morální krytí, kterého mohou politici využívat k prosazování regulací, a také strašidelné historky, jichž zase mohou využívat média, aby přitáhly čtenáře nebo diváky. Firmy vidí příležitosti k dotacím financovaným daňovými poplatníky a k přesunu nevyhnutelného růstu nákladů na spotřebitele.
Tento souběh zájmů nás bohužel může tlačit k tomu, abychom se zaměřovali na neefektivní a drahé reakce na klimatické změny. Kdykoliv se opačné politické síly přitahují, jak se stalo v případě aktivistů a velkých firem v oblasti globálního oteplování, pak hrozí vysoké riziko, že veřejný zájem uvízne přesně uprostřed.