Když započalo sjednocování Evropy, panoval názor, že „stále těsnější unie“ vytvoří společenství, které ochrání Evropany před politickým vydíráním. Nyní vidíme – přestože zrušení zbrojního embarga bude díky tlaku USA a čínské agresivitě odloženo –, že Evropská unie se stala pouhým nástrojem korupce, když Francie a Čína koncipují společné akční plány.

Tato strategie je prostá a bezcitná. Největší diktatura na světě se chystá rozdrtit a okupovat první čínskou demokracii v dějinách – Tchaj-wan. Aby toho dosáhla, potřebuje Čínská lidová republika mnohem důmyslnější zbraně, než jakými dnes disponuje.

Spojené státy takové zbraně do Číny přirozeně nevyvážejí. Místo toho se USA snaží odradit čínské vládce od rozpoutání vojenského útoku na tchajwanské demokraty. Pokud však EU někdy začne Číně nabízet rozsáhlý export výkonných a útočných zbrojních systémů, pak bude vojenská síla Lidově osvobozenecké armády schopna porazit obranné složky Tchaj-wanu. Více než 600 raket, které jsou již v pevninské Číně rozmístěny, je namířeno na města a vojenské základny na ostrově.

Hrozba je to spíše zdánlivá než reálná – zatím. Rusko v současné době prodává do Číny určité zbraně, ale vyhýbá se exportu svých nejdokonalejších systémů, jelikož Kreml vidí v Číně potenciální hrozbu do budoucna. Pokud však státy EU začnou soupeřit o podíl na čínském trhu, pak by se Rusové mohli brzy ocitnout v pokušení prodat komunistickému režimu v Pekingu i své nejlepší zbraně.

Nový vojenský potenciál Číny ve spojení se severokorejskou krizí pravděpodobně přinutí půltucet zemí v oblasti k obnově svých ozbrojených složek. Pokud by tedy unie měla někdy rozhodnout, že zruší embargo na vývoz zbraní do Číny, mohla by tím pomoci rozdmýchat ve východní Asii závody ve zbrojení.

Jak se Číně a Francii podařilo ošálit EU tak, aby si myslela, že by se podobného podniku měla někdy zúčastnit? Když vláda Jacquese Chiraka rozhodla, že vyloží na stůl svou hospodářskou spolupráci s Čínou, staly se zbraně významnou složkou této strategie. A stejně jako bezcitný premiér Jacques Chirac prodal Saddámu Husajnovi v sedmdesátých letech jaderný reaktor, nechává se dnešní prezident Chirac zlákat k obchodování s další agresivní diktaturou.

Zbytek je už otázka ekonomického vydírání. Francouzští diplomaté samozřejmě informovali Čínu o zdráhavosti dalších evropských zemí zrušit zbrojní embargo, které bylo uvaleno po masakru na náměstí Tchien-an-men v roce 1989. Čína poté jednoduše pohrozila, že opustí nebo nikdy neuzavře obchodní jednání s těmito členskými státy EU.

Před Němci Číňané pravděpodobně mumlají něco o Siemensu a Volkswagenu. Před Holanďany se jejich šuškání nejspíš týká Philipsu. Tuto mocenskou hru uvnitř EU Čína uskutečňuje prostřednictvím svých francouzských přátel, a tudíž ví, které vlády je zapotřebí „srovnat do latě“. Ve Švédsku pravděpodobně stačilo zašeptat slova „Ericsson“ a „Volvo“, aby premiér Göran Persson pochopil, co je pro jeho zemi z obchodního hlediska v sázce.

Který evropský stát se ostatně odváží vystavit riziku čínskou zakázku v hodnotě několika miliard eur?

Příznačné je, že žádná členská země EU nezmínila mezi argumenty pro neobnovení vývozu zbraní Tchaj-wan. Místo toho EU hovoří o „kodexu chování“ (což pravděpodobně příliš mnoho neznamená, ale zní to hezky) a o „volném obchodu“ (další okouzlující eufemismus pro vývoz zbraní do diktatur).

Toto mlčení vysílá ohavný signál. EU totiž fakticky Číně sděluje: „Tchajwanská otázka se nás netýká.“ Pokud a až unie embargo zruší, odmítne tím Evropa přijmout zodpovědnost za katastrofu, která se možná blíží. Jako obvykle tak zůstává na Americe, aby chránila svobodný stát, jenž by jinak mohl být zničen.

Porovnejme tuto situaci s dramatem před 60 lety. Tehdy to byly americké jednotky a zbraně, které osvobodily západní Evropu od nacismu. Nyní to možná budou evropské zbraně v rukou Číňanů, které budou namířeny proti americkým jednotkám bránícím demokracii s 23 miliony obyvatel (což se rovná počtu obyvatel všech severských zemí).

Jak řekl kalifornský demokratický kongresman Tom Lantos, kroky ke zrušení embarga na vývoz zbraní do Číny jasně ukazují, že EU „ztratila morální kompas“. Lantos toho o morálních kompasech hodně ví: jako chlapce ho v Budapešti zachránil před nacistickou deportací do Osvětimi Raoul Wallenberg.

Wallenberg byl Švéd. Švédsko však dnes ukazuje, že i ono postrádá politickou morálku. Několik mých přátel z poslaneckého klubu Konzervativní strany se již dlouho angažuje v podpoře svobodného Tchaj-wanu. V průběhu posledních deseti let jsme uspořádali skandinávské konference o Tchaj-wanu v kodaňském, osloském i stockholmském parlamentu.

Stačil však jediný telefonát premiéra Perssona, aby se lídr Konzervativní strany Fredrik Reinfeldt začal chovat povolně. Persson zjistil, že se mu ve švédském parlamentu nedostává většiny potřebné ke zrušení zbrojního embarga vůči Číně. Zřejmě tedy zašeptal do Reinfeldtova ucha slovo „Ericsson“ a dosáhl kýženého výsledku. Reinfeldt se stal prvním vůdcem Konzervativní strany ve švédských dějinách, který podpořil vývoz zbraní do země s komunistickou diktaturou.

Reinfeldt však podobně jako Jacques Chirac na něco zapomněl. Liberálně smýšlející lidé se mohou docela dobře rozhodnout, že v příštích volbách nevymění pouze jednoho cynického premiéra za jiného. Mohou dát přednost čisté volbě.