Není nic nového pod sluncem, že vojensko-politické okupace a mezinárodní dohled v zemi nejsou tím, co by národ, který je okupován či podroben dohledu, vítal. Na chvíli to lidé překousnou, někdy s porozuměním pro nezbytnost ztráty suverenity, již musí snášet. Jejich tolerance ale nevyhnutelně opadá - a to rychle.

Nedávno jsem v Bukurešti diskutoval o dozorčí úloze Organizace pro bezpečnost a spolupráci v Evropě (OBSE) v mé vlasti, Albánii, s expertem z tohoto orgánu. Byl překvapen, když se dověděl, že počet zaměstnanců OBSE v Albánii se vyrovná počtu všech pracovníků vídeňského ústředí OBSE.

Samotný rozsah činnosti OBSE v Albánii mi starosti nedělá. Znepokojivé je ale zdání trvalosti její mise. Na kom vlastně je, aby rozhodl, kdy mise OBSE v Albánii skončí?

Tato otázka je samozřejmě širší než otázka přítomnosti OBSE v Albánii. Jestliže správci OSN ovládají Kosovo i Bosnu celé roky po skončení tamních zuřivých válek a jestliže se hovoří o tom, že americkou okupaci Iráku nahradí mise OSN, kdy má potom mezinárodní správa skončit a dozor nad zemí přejít zpět do rukou jejích občanů?

Aby nebylo pochyb: OBSE sehrála při stabilizaci Albánie kladnou úlohu. Její přítomnost napříč zemí roku 1997 napomohla udržet jednotu Albánie ve chvíli blízké občanské válce.

Rok 1997 je ale dávno pryč a Albánie se dramaticky proměnila. Její demokracie je zabezpečena a hospodářství se zotavuje. Přesto se navzdory těmto dalekosáhlým změnám dynamika přítomnosti OBSE nijak nepohnula. OBSE skutečně stále strká nos i prsty prakticky do všech aspektů albánského politického života.

Potíž s takto dotěrným dohledem tkví v tom, že když mezinárodní orgán nabízí a prosazuje svá vlastní řešení, jsou potlačovány politické problémy vyvolávající nejsilnější vášně - například sestavování voličských seznamů. Potlačování ale problémy nezažene, nechává je pouze se podebírat. Albánské problémy v tuto chvíli vyžadují domácí, albánské kompromisy.

Přepokládám, že u většiny problémů zažívá Kosovo a Bosna kvůli tamní okupaci stejné vedlejší účinky. Otupující podoba mezinárodního dohledu, která nabízí jen úředně nařízený či vynucený smír, ochromuje domácí politický rozvoj. Ještě silněji než v Albánii jsou lidem upírány příležitosti osvojit si zvyklosti kompromisů, bez nichž nemůže demokratická politika fungovat.

OBSE, toužící prosadit své politické přístupy, se v Albánii místo rozvíjení a upevňování našich nedospělých demokratických institucí často snaží je obejít nebo přebít. To brzdí politickou stabilizaci a demokratickou konsolidaci země. U mnoha záležitostí lze skutečně postřehnout stíny staré imperiální strategie ,,rozděl a panuj", když OBSE štve jednu albánskou instituci nebo politickou stranu proti jiné.

Samozřejmě, přítomnost OBSE v Albánii má politickou podporu velké části místního voličstva. Do roku 2000 měla vláda sice větší sklon spoléhat na rady OBSE, ale i dnes se snaží posilovat svou pozici tvrzením, že s OBSE a její misí vychází lépe než kdykoli předtím. Když loni jeden z albánských ministrů nadnesl otázku trvání mise OBSE, opozice si pospíšila s obranou organizace.

Nicméně existuje plíživé poznání, že OBSE se příliš těsně zapojuje do určování vítězů a poražených v albánské politice - poznání opírající se o obecnější otázky ohledně suverenity. Brzdí přítomnost OBSE nezávislost a hospodářskou vitalitu země tím, že vytváří dojem protektorátu, země neschopné z vlastní vůle uzavírat mezinárodní dohody a vstupovat do vlivných mezinárodních uskupení? Je přítomnost OBSE, a nikoliv albánská vláda příčinou, proč země nadále zůstává tím, čím tak dlouho byla, totiž královstvím poustevníků?

Nepřipisuji přítomnosti OBSE v Albánii žádné zlovolné ani temné záměry, tedy pokud za temnou nepovažujeme ochablost. Avšak říci, že orgán myslí věc dobře, a říci, že skutečně koná dobro, jsou dvě odlišné věci. Nejhorší je, že z úřednické podstaty OBSE plyne, že organizace nikdy nebude mít motivaci k odchodu, protože prvním úkolem byrokracie je zachovat sebe samu.

Pochopitelně, že efektivní mise OBSE, omezená na Tiranu a složená z expertů, jež země stále potřebuje, by byla užitečná. Albánie už ale nepotřebuje, aby byl personál OBSE rozeset po celé zemi a monitoroval všechny aspekty politického života. Skutečnost je taková, že OBSE už dosáhla svých cílů. Je čas sklidit potlesk a vrátit se domů do Vídně. Jde o ponaučení, jež by ostatní mezinárodní okupační agentury měly mít na paměti.