Je možné ztratit lásku k vlasti? Tak jako mnozí další Američané se už dva roky soustředěně věnuji dokumentaci, odhalování a zdůrazňování zločinnosti Bushovy administrativy a toho, jak znásilňuje ústavu a právní řád – dění, které se doma často zlehčuje. Byla jsem si jistá, že až se Američané dozví, co se jejich jménem páchá, zareagují se zděšením a pobouřením.

Bushova vláda se před třemi měsíci stále držela svého ďábelského refrénu: „Nikoho nemučíme.“ Teď organizace Lékaři za lidská práva vydala zprávu dokládající traumata lidí zadržovaných Američany a i zkoušky na detektoru lži potvrzují, že byli mučeni. Na veřejnost unikla zpráva Červeného kříže: mučení a válečné zločiny. Na pultech se právě objevilo skandální odhalení The Dark Side (Odvrácená strana) od Jane Mayerové, kniha opřená o důkladný výzkum: mučení, naplánované a řízené shora. List The Washington Post předložil čtenářům skutečný videozáznam hrubého výslechu nezletilého Kanaďana Omara Khadra, zachyceného, jak s krvácejícími ranami na břiše pláče a doznává se svým věznitelům.

Pravda vyplula na povrch a je volně dostupná. Amerika ale stále podřimuje, trápí se svými kily a lelkuje v nákupních centrech.

Myslela jsem si, že po tak rozsáhlém odhalení budou před Kongresem bdít tisíce Američanů, že náboženští vůdci budou prosit Boha o odpuštění a že se objeví všelidová vlna odporu, podobná protiotrokářskému hnutí devatenáctého století. Abych parafrázovala Abrahama Lincolna, není-li nepřijatelné mučení, tak už není nepřijatelné nic.

A přece se nic takového neděje. V amerických kostelech ani synagogách žádná krize nepropukla a nikdo z křesťanských ani židovských vůdců nevolá po spravedlnosti ve jménu Ježíše, umučeného politického vězně, či Jahva, který žádá spravedlnost. Příslušníka mezináboženského hnutí jsem se ptala proč. Odpověděl: „Kostelům hlavního proudu to nevadí, protože jsou republikánské. A synagogám to nevadí, protože za mřížemi jsou Arabové.“

Právě tehdy jsem zjistila, že v současnosti nedokážu milovat svou vlast. Co je mi po osudu takovýchto lidí? Jestliže toto jsou pocity Američanů, jestliže právě takoví jsme, svou Ústavu ani Listinu práv si nezasloužíme.

Zamezit zjevnému týrání se nepodařilo ani vychvalovanému americkému soudnímu systému. Federální soud rozhodl, že systém vojenských tribunálů – inkvizičních soudů, kde se proti obviněným používají důkazy vzešlé z mučení – může pokračovat. Jiný soud nedávno rozhodl, že prezident smí kohokoli a kdekoli označit za „nepřátelského bojovníka“ a neomezeně zadržovat.

Američané kolaborují se zločineckým režimem. Stali jsme se státem mimo zákon – zřetelným a aktuálním nebezpečím pro mezinárodní právo a globální stabilitu – mezi civilizovanými zeměmi, jež jsou našimi spojenci. Právem jsme se ocitli na kanadském seznamu lotrovských států využívajících mučení.

Evropa je stále ještě rozradostněná z nedávné návštěvy Baracka Obamy. Mnozí Američané též doufají, že Obamovo vítězství v listopadu tuto noční můru zaplaší. Není ale namístě podléhat iluzím. I když Obama vyhraje, může být nesmírně oslabeným prezidentem. Bushova vláda vytvořila nadnárodní aparát bezpráví, který on sám, bez globální intervence, nedokáže ani potlačit, ani ovládat.

Soukromé bezpečnostní firmy – například Blackwater – budou působit i nadále, aniž by byly odpovědné prezidentovi či Kongresu, a jak samy tvrdí, aniž by byly vázané mezinárodními úmluvami. Zbrojaři a telekomunikační branže s ohledem na svůj nový trh globálního sledování a na miliardy, o než se při udržování nafouklé „války proti teroru“ hraje, nasadí na ochranu svých zájmů štědře placenou armádu lobbistů.

Navíc bude-li Obama zvolen, bude omezován svou vlastní Demokratickou stranou. Americké politické strany mají jen málo společného s disciplinovanými organizacemi, jaké známe z parlamentních demokracií v Evropě i jinde. Demokraté v Kongresu navíc budou po listopadu ještě rozštěpenější, jestliže konzervativní členové strany, jak mnozí lidé očekávají, porazí úřadující republikánské kongresmany, poškozené spojitostí s Bushem.

Ovšemže, někteří demokraté nedávno ve věci zneužití moci Bushovou vládou zahájili v Kongresu slyšení. Vzhledem k téměř nulovému zájmu v médiích ale bohužel vzniká jen slabý tlak na rozšíření oficiálního vyšetřování a prosazení opravdové zodpovědnosti.

Zatímco snahy zdola nezabírají, peníze stále dělají své. Potřebujeme cílené vládní sankce vůči USA ze strany civilizovaných zemí, včetně mezinárodního stažení kapitálu. Mnohé studie dokládají, že spojování investic s reformou v oblasti demokracie a lidských práv se v rozvojovém světě osvědčilo. Není důvod se domnívat, že proti světové supervelmoci tento postup nemůže uspět.

Potřebujeme rovněž mezinárodně koordinovanou strategii soudního stíhání válečných zločinců na špici velení i v jeho nižších patrech – jednotlivé země musí vznést obvinění, tak jako to už učinila Itálie a Francie. Přestože Spojené státy nejsou signatářem statutu, na jehož základě byl ustaven Mezinárodní trestní soud, představují porušení společného článku 3 Ženevských konvencí válečné zločiny, za něž lze před soud postavit kohokoli – třeba i prezidenta USA – ve kterékoli z ostatních 193 zemí, jež se konvencí účastní. Dopadat tyto zločince může celý svět.

Amerika mimo zákon představuje celosvětový problém, který zbytek mezinárodního společenství ohrožuje. Jestliže tomuto režimu prochází opovrhování mezinárodním právem, co zabrání příští vládě – anebo této vládě, pokračující podle svého tajného nástupnického plánu pro nouzové případy –, aby nezašla dál a nezaměřila se na své politické oponenty doma i v zahraničí?

My Američané jsme buď natolik neschopní, anebo nemocní, že si v současnosti nedokážeme sami pomoci. Tak jako drogově závislí anebo mentálně postižení lidé odmítající léčbu potřebujeme, aby zakročili naši přátelé. Vzpomeňte si tedy na nás v našich světlejších okamžicích a jednejte tak, abyste nás – a svět – ochránili před námi samotnými.

Možná že se mi pak podaří znovu nalézt svou lásku k vlasti.