STANFORD – Těžkopádná snaha čínské vlády udržet pod kontrolou nedávnou volatilitu akciového trhu – zatím poslední krok zakazuje prodej nakrátko a prodeje velkými akcionáři – vážně poškodila její důvěryhodnost. Nezdary čínské politiky by však neměly být překvapením. Tamní politici zdaleka nejsou prvními, kteří špatně řídí finanční trhy, měny i obchod. Například mnohé evropské vlády utrpěly pokořující porážky, když počátkem 90. let bránily nesourodé měny.
Přesto zůstává čínská ekonomika zdrojem značné nejistoty. Ačkoliv mezi výkonem čínského akciového trhu a výkonem reálné ekonomiky země není úzká souvztažnost, značné zpomalení skutečně probíhá. Je to vážný důvod ke znepokojení, který zaměstnává ministerstva financí, centrální banky, obchodníky s akciemi i dovozce a vývozce z celého světa.
Čínská vláda věřila, že při přechodu od překotného dvouciferného hospodářského růstu živeného exportem a investicemi k setrvalému a vyváženému růstu, jehož základ bude tvořit domácí poptávka v čele se službami, dokáže zajistit měkké přistání. A opravdu uzákonila pár rozumných politik a reforem.
Rychlý růst však zastíral řadu problémů. Oficiální činitelé například ve snaze zajistit si povýšení splněním krátkodobých ekonomických cílů špatně alokovali zdroje; v základních průmyslových odvětvích, jako jsou ocelářství nebo výroba cementu, vznikly obrovské přebytečné kapacity a v účetních rozvahách bank a místních vlád se hromadily špatné úvěry.
Nikde nejsou problémy spojené s tímto přístupem viditelnější než na snaze o plánování urbanizace, která zahrnovala mimo jiné výstavbu velkých nových měst – vybavených moderní infrastrukturou a dostatkem bytů –, jež stále nejsou obydlená. Tato „města duchů“ v jistém smyslu připomínají Potěmkinovy vesnice v carském Rusku, vybudované s cílem vytvořit působivou iluzi pro projíždějící carevnu; čínská města duchů jsou ovšem skutečná a pravděpodobně měla mít i jiný účel než jen lahodit oku vedoucích představitelů země.
Když nyní hospodářský růst umdlévá – oficiální statistika odhaduje roční tempo růstu na 7%, avšak podle většiny pozorovatelů se reálná hodnota blíží spíše 5% (případně je ještě nižší) –, nelze už čínské problémy s řízením ignorovat. Ačkoliv tempo růstu Číny stále převyšuje všechny ekonomiky s několika málo výjimkami, rychlost zpomalení je závratná a jeho krátkodobou dynamiku lze přirovnat k situaci, kdy by se HDP ve Spojených státech nebo v Německu propadl z dvouprocentního růstu do tříprocentní kontrakce.
Access every new PS commentary, our entire On Point suite of subscriber-exclusive content – including Longer Reads, Insider Interviews, Big Picture/Big Question, and Say More – and the full PS archive.
Subscribe Now
Čína sužovaná vážnými ekonomickými problémy bude pravděpodobně zažívat značnou sociální a politickou nestabilitu. Protože hrozí, že zpomalení zbrzdí tvorbu pracovních míst a podkopá vyhlídky milionů lidí, kteří se každoročně stěhují do čínských velkoměst, aby tam hledali blahobytnější život, bude mít Komunistická strana Číny co dělat, aby udržela legitimitu svého politického monopolu. (Obecněji lze říci, že závažnost čínských problémů spolu s kolapsem Ruska a šedesátiprocentní inflací ve Venezuele nahlodala víru některých lidí, že státní kapitalismus může triumfovat nad tržními ekonomikami.)
Vzhledem k systémovému významu Číny pro globální ekonomiku by tamní nestabilita mohla představovat velká rizika, která dalece přesáhnou hranice země. Čína je největším zahraničním držitelem dluhopisů vydaných americkým ministerstvem financí, významným obchodním partnerem USA, Evropy, Latinské Ameriky i Austrálie a klíčovým zprostředkovatelem vnitroasijského obchodu, zčásti i kvůli rozsahu svého obchodu se zpracovatelským zbožím.
Svět má tedy v Číně vysoké sázky a čínské úřady čeká spousta práce. Vláda se musí vyrovnat s krátkodobými dopady zpomalení a současně dál zavádět reformy, jejichž cílem je usnadnění přechodu ekonomiky na nový růstový model a rozšíření role trhů. Zahraniční firmy hledají přístup ke stále početnější čínské střední třídě, která podle odhadu společnosti McKinsey Global Institute už dnes čítá přes 200 milionů lidí. To ovšem předpokládá stabilní podnikatelské prostředí včetně větší průhlednosti v oblasti vládního schvalovacího procesu a volnějších kapitálových kontrol.
S ohledem na tyto cíle zajistila nedávno čínská vláda mírnou devalvaci měny – zatím asi o 3%. Pravděpodobně je to příliš málo, než aby to mohlo výrazně změnit čínskou obchodní bilanci s Evropou nebo USA. Je to však signál posunu k tržněji orientovanému směnnému kurzu. Riziko, které musí brát investoři, manažeři a vládní představitelé v úvahu, spočívá v tom, že měnové trhy – nebo spíš vládou řízená měna, na niž plně působí tržní síly – často naberou příliš velkou dynamiku a „přestřelí“ základní hodnoty.
Čínská vláda sice ve snaze uklidnit trhy používá měnovou politiku, avšak reformy na mikroúrovni musí pokračovat. Čína musí ve všech oborech zavádět nové technologie a současně zlepšit vzdělání, výcvik a zdraví zaměstnanců. Kromě toho potřebuje urychlit snahu o zvýšení domácí spotřeby, která je – pokud ji vyjádříme jako podíl na HDP – mnohem nižší než v jiných zemích. To znamená snížit bezpříkladně vysokou míru úspor, jejichž velká část připadá na státní podniky. Mají-li soukromé firmy a domácnosti nahradit vládní investice v roli hlavních hnacích motorů hospodářského růstu, musí stát snížit svůj podíl ve velkých podnicích, umožnit, aby se větší část zisků vyplácela přímo akcionářům, a poskytnout větší část zisků ze svých zbývajících podílů občanům.
Odklon od nadměrné kontroly státu by měl také zahrnovat nahrazení cenových dotací a grantů poskytovaných „oblíbeným“ průmyslovým odvětvím cílenou podporou zaměstnanců s nízkými příjmy a vyššími investicemi do lidského kapitálu. Kromě toho musí Čína snížit administrativní libovůli a zavést rozumnou a předvídatelnou regulaci, která bude řešit otázku přirozených monopolů a externalit.
Na makroúrovni pak Čína potřebuje nově alokovat zodpovědnost a zdroje mezi různé úrovně vlády, aby využila jejich komparativní výhody při poskytování služeb a generování příjmů. A země také musí postupně snížit svou celkovou dluhovou zátěž, která dnes přesahuje 250% HDP.
Čínské rezervy v zahraniční měně, jejichž výše dosahuje 3,6 bilionu dolarů, mohou naštěstí fungovat jako nárazník proti nevyhnutelným ztrátám spojeným s řešením složitých přechodových problémů, které Čínu čekají. Čína se však také musí vyhnout návratu k větší státní kontrole ekonomiky – kterážto možnost se znovu vynořila během neobratné reakce úřadů na korekci cen akcií. Takový přístup je zapotřebí jednou provždy opustit, než napáchá další škody na čínském hledání dlouhodobé stability a prosperity.
To have unlimited access to our content including in-depth commentaries, book reviews, exclusive interviews, PS OnPoint and PS The Big Picture, please subscribe
The US retirement system is failing American workers. But after decades of pushing fake fixes – especially forcing people to work longer – US policymakers have an opportunity to make real progress in bolstering Americans' economic security in old age.
proposes a Grey New Deal that would boost economic security for all US workers in old age.
From a long list of criminal indictments to unfavorable voter demographics, there is plenty standing between presumptive GOP nominee Donald Trump and a second term in the White House. But a Trump victory in the November election remains a distinct possibility – and a cause for serious economic concern.
STANFORD – Těžkopádná snaha čínské vlády udržet pod kontrolou nedávnou volatilitu akciového trhu – zatím poslední krok zakazuje prodej nakrátko a prodeje velkými akcionáři – vážně poškodila její důvěryhodnost. Nezdary čínské politiky by však neměly být překvapením. Tamní politici zdaleka nejsou prvními, kteří špatně řídí finanční trhy, měny i obchod. Například mnohé evropské vlády utrpěly pokořující porážky, když počátkem 90. let bránily nesourodé měny.
Přesto zůstává čínská ekonomika zdrojem značné nejistoty. Ačkoliv mezi výkonem čínského akciového trhu a výkonem reálné ekonomiky země není úzká souvztažnost, značné zpomalení skutečně probíhá. Je to vážný důvod ke znepokojení, který zaměstnává ministerstva financí, centrální banky, obchodníky s akciemi i dovozce a vývozce z celého světa.
Čínská vláda věřila, že při přechodu od překotného dvouciferného hospodářského růstu živeného exportem a investicemi k setrvalému a vyváženému růstu, jehož základ bude tvořit domácí poptávka v čele se službami, dokáže zajistit měkké přistání. A opravdu uzákonila pár rozumných politik a reforem.
Rychlý růst však zastíral řadu problémů. Oficiální činitelé například ve snaze zajistit si povýšení splněním krátkodobých ekonomických cílů špatně alokovali zdroje; v základních průmyslových odvětvích, jako jsou ocelářství nebo výroba cementu, vznikly obrovské přebytečné kapacity a v účetních rozvahách bank a místních vlád se hromadily špatné úvěry.
Nikde nejsou problémy spojené s tímto přístupem viditelnější než na snaze o plánování urbanizace, která zahrnovala mimo jiné výstavbu velkých nových měst – vybavených moderní infrastrukturou a dostatkem bytů –, jež stále nejsou obydlená. Tato „města duchů“ v jistém smyslu připomínají Potěmkinovy vesnice v carském Rusku, vybudované s cílem vytvořit působivou iluzi pro projíždějící carevnu; čínská města duchů jsou ovšem skutečná a pravděpodobně měla mít i jiný účel než jen lahodit oku vedoucích představitelů země.
Když nyní hospodářský růst umdlévá – oficiální statistika odhaduje roční tempo růstu na 7%, avšak podle většiny pozorovatelů se reálná hodnota blíží spíše 5% (případně je ještě nižší) –, nelze už čínské problémy s řízením ignorovat. Ačkoliv tempo růstu Číny stále převyšuje všechny ekonomiky s několika málo výjimkami, rychlost zpomalení je závratná a jeho krátkodobou dynamiku lze přirovnat k situaci, kdy by se HDP ve Spojených státech nebo v Německu propadl z dvouprocentního růstu do tříprocentní kontrakce.
Subscribe to PS Digital
Access every new PS commentary, our entire On Point suite of subscriber-exclusive content – including Longer Reads, Insider Interviews, Big Picture/Big Question, and Say More – and the full PS archive.
Subscribe Now
Čína sužovaná vážnými ekonomickými problémy bude pravděpodobně zažívat značnou sociální a politickou nestabilitu. Protože hrozí, že zpomalení zbrzdí tvorbu pracovních míst a podkopá vyhlídky milionů lidí, kteří se každoročně stěhují do čínských velkoměst, aby tam hledali blahobytnější život, bude mít Komunistická strana Číny co dělat, aby udržela legitimitu svého politického monopolu. (Obecněji lze říci, že závažnost čínských problémů spolu s kolapsem Ruska a šedesátiprocentní inflací ve Venezuele nahlodala víru některých lidí, že státní kapitalismus může triumfovat nad tržními ekonomikami.)
Vzhledem k systémovému významu Číny pro globální ekonomiku by tamní nestabilita mohla představovat velká rizika, která dalece přesáhnou hranice země. Čína je největším zahraničním držitelem dluhopisů vydaných americkým ministerstvem financí, významným obchodním partnerem USA, Evropy, Latinské Ameriky i Austrálie a klíčovým zprostředkovatelem vnitroasijského obchodu, zčásti i kvůli rozsahu svého obchodu se zpracovatelským zbožím.
Svět má tedy v Číně vysoké sázky a čínské úřady čeká spousta práce. Vláda se musí vyrovnat s krátkodobými dopady zpomalení a současně dál zavádět reformy, jejichž cílem je usnadnění přechodu ekonomiky na nový růstový model a rozšíření role trhů. Zahraniční firmy hledají přístup ke stále početnější čínské střední třídě, která podle odhadu společnosti McKinsey Global Institute už dnes čítá přes 200 milionů lidí. To ovšem předpokládá stabilní podnikatelské prostředí včetně větší průhlednosti v oblasti vládního schvalovacího procesu a volnějších kapitálových kontrol.
S ohledem na tyto cíle zajistila nedávno čínská vláda mírnou devalvaci měny – zatím asi o 3%. Pravděpodobně je to příliš málo, než aby to mohlo výrazně změnit čínskou obchodní bilanci s Evropou nebo USA. Je to však signál posunu k tržněji orientovanému směnnému kurzu. Riziko, které musí brát investoři, manažeři a vládní představitelé v úvahu, spočívá v tom, že měnové trhy – nebo spíš vládou řízená měna, na niž plně působí tržní síly – často naberou příliš velkou dynamiku a „přestřelí“ základní hodnoty.
Čínská vláda sice ve snaze uklidnit trhy používá měnovou politiku, avšak reformy na mikroúrovni musí pokračovat. Čína musí ve všech oborech zavádět nové technologie a současně zlepšit vzdělání, výcvik a zdraví zaměstnanců. Kromě toho potřebuje urychlit snahu o zvýšení domácí spotřeby, která je – pokud ji vyjádříme jako podíl na HDP – mnohem nižší než v jiných zemích. To znamená snížit bezpříkladně vysokou míru úspor, jejichž velká část připadá na státní podniky. Mají-li soukromé firmy a domácnosti nahradit vládní investice v roli hlavních hnacích motorů hospodářského růstu, musí stát snížit svůj podíl ve velkých podnicích, umožnit, aby se větší část zisků vyplácela přímo akcionářům, a poskytnout větší část zisků ze svých zbývajících podílů občanům.
Odklon od nadměrné kontroly státu by měl také zahrnovat nahrazení cenových dotací a grantů poskytovaných „oblíbeným“ průmyslovým odvětvím cílenou podporou zaměstnanců s nízkými příjmy a vyššími investicemi do lidského kapitálu. Kromě toho musí Čína snížit administrativní libovůli a zavést rozumnou a předvídatelnou regulaci, která bude řešit otázku přirozených monopolů a externalit.
Na makroúrovni pak Čína potřebuje nově alokovat zodpovědnost a zdroje mezi různé úrovně vlády, aby využila jejich komparativní výhody při poskytování služeb a generování příjmů. A země také musí postupně snížit svou celkovou dluhovou zátěž, která dnes přesahuje 250% HDP.
Čínské rezervy v zahraniční měně, jejichž výše dosahuje 3,6 bilionu dolarů, mohou naštěstí fungovat jako nárazník proti nevyhnutelným ztrátám spojeným s řešením složitých přechodových problémů, které Čínu čekají. Čína se však také musí vyhnout návratu k větší státní kontrole ekonomiky – kterážto možnost se znovu vynořila během neobratné reakce úřadů na korekci cen akcií. Takový přístup je zapotřebí jednou provždy opustit, než napáchá další škody na čínském hledání dlouhodobé stability a prosperity.
Z angličtiny přeložil Jiří Kobělka.