7

Pomoc funguje

NEW YORK – Kritikové zahraniční pomoci se mýlí. Stále vydatnější příval dat ukazuje, že úmrtnost v mnoha chudých zemích prudce klesá a že v tom klíčovou roli hrají programy zajištění zdravotní péče podporované ze zahraniční pomoci. Pomoc funguje; zachraňuje životy.

Jedna z nejnovějších studií, kterou vypracovali Gabriel Demombynes a Sofia Trommlerová, ukazuje, že novorozenecká úmrtnost (počet úmrtí dětí mladších jednoho roku) v Keni v posledních letech prudce klesá. Značnou část tohoto poklesu přitom studie připisuje mohutnému zvýšení počtu protimalarických síťových lůžek. Tato zjištění se shodují s významnou studií úmrtnosti na malárii, jejímž autorem je Chris Murray a další a která rovněž odhalila významný a rychlý pokles úmrtí způsobených malárií po roce 2004 v subsaharské Africe jako důsledek opatření na kontrolu malárie, podporovaných ze zahraniční pomoci.

Vraťme se o dvanáct let zpátky. V roce 2000 se Afrika potýkala se třemi velkými epidemiemi. AIDS zabíjel více než dva miliony lidí ročně a rychle se šířil. Počet případů malárie se také zvyšoval kvůli rostoucí rezistenci tohoto parazita vůči tehdejším standardním lékům. A na vzestupu byla i tuberkulóza, částečně v důsledku epidemie AIDS a částečně kvůli nástupu rezistentního kmene TBC. Kromě toho umíraly statisíce žen ročně při porodu, protože neměly přístup k bezpečnému porodu na klinice nebo v nemocnici ani k akutní lékařské pomoci, když to bylo zapotřebí.

Tyto vzájemně provázané krize podnítily akci. Členské země Organizace spojených národů přijaly v září 2000 takzvané rozvojové cíle tisíciletí (MDG). Tři z osmi MDG – snížení počtu úmrtí dětí, snížení počtu úmrtí matek a potírání epidemických nemocí – se přitom zaměřují přímo na zdraví.

Také Světová zdravotnická organizace zveřejnila velkou výzvu k navýšení rozvojové pomoci v oblasti zdravotnictví. A vedoucí afričtí představitelé pod vedením tehdejšího nigerijského prezidenta Oluseguna Obasanja si předsevzali, že budou bojovat s epidemiemi na kontinentu. Nigérie hostila dva přelomové summity – o malárii v roce 2000 a o AIDS v roce 2001 –, které zapůsobily jako rozhodující pobídka k akci.

Na druhém z těchto summitů vyzval tehdejší generální tajemník OSN Kofi Annan k vytvoření Globálního fondu pro boj proti AIDS, TBC a malárii. Globální fond zahájil činnost v roce 2002 a sloužil k financování programů prevence, léčby a péče u tří zmíněných nemocí. Státy s vysokými příjmy navíc konečně souhlasily, že sníží své pohledávky vůči silně zadluženým chudým zemím, což těmto zemím umožnilo utrácet víc peněz na zdravotnictví a méně peněz na ochromující splátky věřitelům.

Také Spojené státy podnikly určité kroky, když přijaly dva významné programy – jeden pro boj proti AIDS a druhý pro boj s malárií. Miléniový projekt OSN doporučil v roce 2005 konkrétní způsoby, jak rozšířit primární zdravotní péči v nejchudších zemích, kdy státy s vysokými příjmy pomáhaly hradit náklady, které nejchudší země nedokázaly platit samy. Valné shromáždění OSN podpořilo mnohá doporučení projektu a ta se pak v bezpočtu nízkopříjmových zemí realizovala.

V důsledku celého tohoto úsilí se objem dárcovské pomoci skutečně začal prudce zvyšovat. V roce 1995 činila celková hodnota pomoci určené na zdravotnictví zhruba 7.9 miliard dolarů. Tento nedostatečný objem pak pomaličku vzrostl až na 10,5 miliard v roce 2000. Do roku 2005 ovšem roční objem pomoci určené na zdravotnictví vyskočil o dalších 5,9 miliard a do roku 2010 se celková částka zvýšila ještě o 10,5 miliard, takže v posledně zmíněném roce dosáhla 26,9 miliard dolarů.

Rozšířené financování umožnilo realizaci velkých kampaní proti AIDS, TBC i malárii, dále významnou podporu bezpečných porodů a rozšíření vakcinace včetně téměř úplného vymýcení obrny. V oblasti veřejného zdraví bylo vyvinuto a zavedeno mnoho novátorských metod. V zemích s vysokými příjmy žije miliarda lidí a celkový objem pomoci v roce 2010 činil přibližně 27 dolarů na osobu v dárcovských zemích – pro tyto lidi je to skromná částka, která však nejchudším lidem na světě dokáže zachránit život.

Úspěchy v oblasti veřejného zdravotnictví lze dnes vidět na mnoha frontách. V roce 1990 zemřelo přibližně 12 milionů dětí do pěti let věku. Do roku 2010 se toto číslo snížilo na zhruba 7,6 milionu – stále je to příliš mnoho, ale rozhodně jde o historické zlepšení. Počet úmrtí afrických dětí na malárii klesl ze zhruba milionového maxima v roce 2004 na přibližně 700 000 v roce 2010 a počet úmrtí těhotných žen v letech 1990 až 2010 celosvětově klesl téměř o polovinu, z odhadovaných 543 000 na 287 000.

Dalších 10-15 miliard dolarů každoroční pomoci (tzn. navýšení zhruba o 10-15 dolarů na osobu ve vysokopříjmovém světě, přičemž celková pomoc by v takovém případě dosáhla kolem 40 miliard dolarů ročně) by v nadcházejících letech umožnilo ještě větší pokrok. MDG v oblasti veřejného zdraví by se pak daly splnit i v mnoha nejchudších zemí světa.

Bohužel se v uplynulém desetiletí – a vlastně dodnes – na každém kroku vyskytovali skeptikové, kteří sborově argumentovali proti potřebné pomoci. Opakovaně tvrdili, že pomoc nefunguje, že se fondy jednoduše vyplýtvají, že protimalarická síťová lůžka nelze rozdávat chudým, protože ti je nebudou používat, že chudí lidé nebudou řádně užívat léky proti AIDS a tak dále a tak dále. Jejich útoky byly a jsou neúnavné (sám jsem si jich hezkých pár užil).

Odpůrci pomoci nejsou pouze pomýlení. Jejich halasná nevraživost stále ohrožuje financování, které je zapotřebí ke splnění úkolu: ke snížení dětské a mateřské úmrtnosti na takovou úroveň, aby byly v nejchudších zemích splněny do roku 2015 rozvojové cíle tisíciletí, a k následnému pokračování v činnosti tak dlouho, aby měli nakonec přístup k základním zdravotnickým službám všichni lidé všude na světě.

Deset let výrazného zlepšování výsledků zdravotní péče usvědčilo skeptiky z omylu. Pomoc určená pro zdravotnictví pomáhá – a to skvěle – při záchraně a zlepšování životů. Pokračujme v podpoře těchto životně důležitých programů, které podporují důstojnost a blaho všech lidí na planetě.

Z angličtiny přeložil Jiří Kobělka.