Wednesday, October 1, 2014
7

Pomoc funguje

NEW YORK – Kritikové zahraniční pomoci se mýlí. Stále vydatnější příval dat ukazuje, že úmrtnost v mnoha chudých zemích prudce klesá a že v tom klíčovou roli hrají programy zajištění zdravotní péče podporované ze zahraniční pomoci. Pomoc funguje; zachraňuje životy.

Jedna z nejnovějších studií, kterou vypracovali Gabriel Demombynes a Sofia Trommlerová, ukazuje, že novorozenecká úmrtnost (počet úmrtí dětí mladších jednoho roku) v Keni v posledních letech prudce klesá. Značnou část tohoto poklesu přitom studie připisuje mohutnému zvýšení počtu protimalarických síťových lůžek. Tato zjištění se shodují s významnou studií úmrtnosti na malárii, jejímž autorem je Chris Murray a další a která rovněž odhalila významný a rychlý pokles úmrtí způsobených malárií po roce 2004 v subsaharské Africe jako důsledek opatření na kontrolu malárie, podporovaných ze zahraniční pomoci.

Vraťme se o dvanáct let zpátky. V roce 2000 se Afrika potýkala se třemi velkými epidemiemi. AIDS zabíjel více než dva miliony lidí ročně a rychle se šířil. Počet případů malárie se také zvyšoval kvůli rostoucí rezistenci tohoto parazita vůči tehdejším standardním lékům. A na vzestupu byla i tuberkulóza, částečně v důsledku epidemie AIDS a částečně kvůli nástupu rezistentního kmene TBC. Kromě toho umíraly statisíce žen ročně při porodu, protože neměly přístup k bezpečnému porodu na klinice nebo v nemocnici ani k akutní lékařské pomoci, když to bylo zapotřebí.

Tyto vzájemně provázané krize podnítily akci. Členské země Organizace spojených národů přijaly v září 2000 takzvané rozvojové cíle tisíciletí (MDG). Tři z osmi MDG – snížení počtu úmrtí dětí, snížení počtu úmrtí matek a potírání epidemických nemocí – se přitom zaměřují přímo na zdraví.

Také Světová zdravotnická organizace zveřejnila velkou výzvu k navýšení rozvojové pomoci v oblasti zdravotnictví. A vedoucí afričtí představitelé pod vedením tehdejšího nigerijského prezidenta Oluseguna Obasanja si předsevzali, že budou bojovat s epidemiemi na kontinentu. Nigérie hostila dva přelomové summity – o malárii v roce 2000 a o AIDS v roce 2001 –, které zapůsobily jako rozhodující pobídka k akci.

Na druhém z těchto summitů vyzval tehdejší generální tajemník OSN Kofi Annan k vytvoření Globálního fondu pro boj proti AIDS, TBC a malárii. Globální fond zahájil činnost v roce 2002 a sloužil k financování programů prevence, léčby a péče u tří zmíněných nemocí. Státy s vysokými příjmy navíc konečně souhlasily, že sníží své pohledávky vůči silně zadluženým chudým zemím, což těmto zemím umožnilo utrácet víc peněz na zdravotnictví a méně peněz na ochromující splátky věřitelům.

Také Spojené státy podnikly určité kroky, když přijaly dva významné programy – jeden pro boj proti AIDS a druhý pro boj s malárií. Miléniový projekt OSN doporučil v roce 2005 konkrétní způsoby, jak rozšířit primární zdravotní péči v nejchudších zemích, kdy státy s vysokými příjmy pomáhaly hradit náklady, které nejchudší země nedokázaly platit samy. Valné shromáždění OSN podpořilo mnohá doporučení projektu a ta se pak v bezpočtu nízkopříjmových zemí realizovala.

V důsledku celého tohoto úsilí se objem dárcovské pomoci skutečně začal prudce zvyšovat. V roce 1995 činila celková hodnota pomoci určené na zdravotnictví zhruba 7.9 miliard dolarů. Tento nedostatečný objem pak pomaličku vzrostl až na 10,5 miliard v roce 2000. Do roku 2005 ovšem roční objem pomoci určené na zdravotnictví vyskočil o dalších 5,9 miliard a do roku 2010 se celková částka zvýšila ještě o 10,5 miliard, takže v posledně zmíněném roce dosáhla 26,9 miliard dolarů.

Rozšířené financování umožnilo realizaci velkých kampaní proti AIDS, TBC i malárii, dále významnou podporu bezpečných porodů a rozšíření vakcinace včetně téměř úplného vymýcení obrny. V oblasti veřejného zdraví bylo vyvinuto a zavedeno mnoho novátorských metod. V zemích s vysokými příjmy žije miliarda lidí a celkový objem pomoci v roce 2010 činil přibližně 27 dolarů na osobu v dárcovských zemích – pro tyto lidi je to skromná částka, která však nejchudším lidem na světě dokáže zachránit život.

Úspěchy v oblasti veřejného zdravotnictví lze dnes vidět na mnoha frontách. V roce 1990 zemřelo přibližně 12 milionů dětí do pěti let věku. Do roku 2010 se toto číslo snížilo na zhruba 7,6 milionu – stále je to příliš mnoho, ale rozhodně jde o historické zlepšení. Počet úmrtí afrických dětí na malárii klesl ze zhruba milionového maxima v roce 2004 na přibližně 700 000 v roce 2010 a počet úmrtí těhotných žen v letech 1990 až 2010 celosvětově klesl téměř o polovinu, z odhadovaných 543 000 na 287 000.

Dalších 10-15 miliard dolarů každoroční pomoci (tzn. navýšení zhruba o 10-15 dolarů na osobu ve vysokopříjmovém světě, přičemž celková pomoc by v takovém případě dosáhla kolem 40 miliard dolarů ročně) by v nadcházejících letech umožnilo ještě větší pokrok. MDG v oblasti veřejného zdraví by se pak daly splnit i v mnoha nejchudších zemí světa.

Bohužel se v uplynulém desetiletí – a vlastně dodnes – na každém kroku vyskytovali skeptikové, kteří sborově argumentovali proti potřebné pomoci. Opakovaně tvrdili, že pomoc nefunguje, že se fondy jednoduše vyplýtvají, že protimalarická síťová lůžka nelze rozdávat chudým, protože ti je nebudou používat, že chudí lidé nebudou řádně užívat léky proti AIDS a tak dále a tak dále. Jejich útoky byly a jsou neúnavné (sám jsem si jich hezkých pár užil).

Odpůrci pomoci nejsou pouze pomýlení. Jejich halasná nevraživost stále ohrožuje financování, které je zapotřebí ke splnění úkolu: ke snížení dětské a mateřské úmrtnosti na takovou úroveň, aby byly v nejchudších zemích splněny do roku 2015 rozvojové cíle tisíciletí, a k následnému pokračování v činnosti tak dlouho, aby měli nakonec přístup k základním zdravotnickým službám všichni lidé všude na světě.

Deset let výrazného zlepšování výsledků zdravotní péče usvědčilo skeptiky z omylu. Pomoc určená pro zdravotnictví pomáhá – a to skvěle – při záchraně a zlepšování životů. Pokračujme v podpoře těchto životně důležitých programů, které podporují důstojnost a blaho všech lidí na planetě.

Z angličtiny přeložil Jiří Kobělka.

Hide Comments Hide Comments Read Comments (7)

Please login or register to post a comment

  1. CommentedNirmalan Dhas

    A NEW DYNAMIC FOR AID
    by Nirmalan Dhas on Thursday, January 5, 2012 at 4:12am ·



    The Context

    The world we live in is not the world into which we were born. It is a hotter world where floods, fires, tsunami, earthquakes and other sudden and unannounced disasters are increasing in their frequency. It is a world in which these sudden disasters cause billions of dollars worth of damage that take years to re build and draw heavily on already scarce resources.

    The world we live in is a world challenged by Rapid Resource Depletion (RRD), Pollution and Global Climate Change (P&GCC), Global Monetary Collapse (GMC) and the increasing incredibility of the Growth Model of Development (GMD) and the very nature of aid has to change in response to these hitherto ignored phenomena.

    Our models of aid are old and outdated and do not meet the requirements of the world we live in today and the one we are likely to make for ourselves tomorrow…



    Humanitarian Aid

    Humanitarian Aid was never designed to respond to the kind of disasters that we have faced in recent times and will likely face more frequently in the future. Humanitarian aid has always been emotionally driven and this emotional drive rests on the understanding that disasters are random un related events to the occurrence of which we contribute nothing and whose victims are in effect the victims of misfortune and therefore worthy of the sympathetic assistance of those who have not thus been afflicted. But today we are all afflicted by these four dynamics that have arisen out of our own greed based and desire driven actions over the last two centuries or so and there is no one who stands un affected and in a position to sympathize with us and help us.

    We have to prepare to help ourselves and so humanitarian aid must be transformed into a component that responds to emergencies within a larger process that is consciously engineered to engage the disasters that appear to lie ahead and mitigate their impact with the clear and conscious objective of ensuring the survival of as many human individuals as possible so that the human species itself may survive and regenerate itself.

    The human species cannot however survive or regenerate itself without ensuring the survival of its environment and its regeneration as well as ensure the survival of life on Earth, as we know it. The survival of the human species, the survival of life as we know it on Earth and the survival of the planetary environment, cannot be looked at separately but as a single indivisible whole.



    Development Aid

    This would render our growth model of development both destructive and dangerous so that our development aid would then have to be a holistic process that devotes the bulk of energy and resources to environmental repair and regeneration while channeling a significant quantum into research into new less dangerous technologies and into the designing of new ways to live, new habitats, new relations with food and nutrition, new ways of enhancing human health and wellness, new attitudes to death and new ways by which human knowledge can be passed down generations.

    Initially and for a very long time to come, a large amount of development aid will have to be devoted to disaster forecasting and warning systems, community training in disaster mitigation, the preparation of responses to likely disasters and the maintenance of stockpiles of food water and medicines as well as the training of communities in new ways of living and relating to each other for survival.



    Aid re-conceptualized

    As you can see, within this context aid ceases to be aid and becomes instead a vital component of the emerging model of development. It ceases to be a "one third of one percent" effort and instead it becomes the central force of the drive to ensure the survival of the human species and it is generated not by emotion but by clear and calm perceptions of what has occurred and what lies ahead of us and how we may respond with the objective of ensuring the survival of our human species.

    The understanding of this need for change is what we must bequeath the young of our species. We must ensure that the wisdom we have gathered through the eons of evolution of our species in the course of which so much energy has been expended and so many resources consumed must be handed over to them. Wisdom must become the mark of youth so that our young may survive the turbulence ahead.

    We have perhaps clumsily and perhaps crudely and perhaps blindly and perhaps unthinkingly clawed our way along the evolutionary pathways we were able to perceive until today at least some of us are able to perceive the price we have paid and the price we may be called upon to yet pay and who know that the extinction of the human species within whom such a high level of autonomy has been evolved, and life as we know it on earth and earths planetary environment which generates and sustains such life, cannot be permitted.



    The new developmental mission

    Life as we know it on earth can survive to continue its evolution through and beyond human being and to spread throughout the universe. It is up to us to ensure that it is facilitated in its attempts to survive and realize its potential to do so.

    Our context now demands much more than the Millennium Development Goals. It demands that we concentrate our every effort on the survival of our species and the survival of all that its survival requires.

  2. CommentedOliver R

    Although you cite many impressive figures to do with falling child mortality and fewer deaths of women during childbirth, to a certain extent the gains will surely be harder to maintain in the future. In a sense the development you describe must be the result of plucking low hanging fruit. For example mosquito nets can be manufactured and distributed fairly cheaply let yield large immediate falls in cases of malaria. However the only way that developing countries can truly become developed countries and sustain the gains made so far is with effective governance and the right economic and social policies in place. These vital factors are sadly lacking in many poor areas of the world. Hence although aid definately helps, it cannot act as a substitute for good governance.

  3. CommentedJosué Machaca

    Completamente de acuerdo, por todos lados he escuchado que la ayuda es ineficiente. Esto despeja mis dudas.

  4. Commentedsandesh kotte

    I agree with Prof.Sachs argument that aid works but it is also true that in some situations/conditions it does not worked as well...Research shows both positive and negative outcomes of aid..But this does not favor giving up aid..What's important is,to go after some particular characteristics/political factors which determine the outcome of aid process...after all we are talking about life and death here..so i don't think it gives us other choice than how to work aid..

  5. CommentedBob Quiggin

    The point behind Prof Sachs's piece is that aid has worked. It has worked not only in his illustrated area of health care, but in emergency food supplies, food security, education, infrastructure, water and sanitation, training, capacity building and more. Given limitless space he could have detailed all these. And yes, aid dollars have to be spent effectively. But the contention he is battling is the simple claim that 'Aid does not work'.

    That claim is not only wrong, it is often promoted selfishly and endangers the lives of the most vulnerable and the security of us all.

    NB. My views are my own and do not necessarily reflect those of my employer.

  6. CommentedMoctar Aboubacar

    I almost agree with the title, but not with professor Sachs' choice of content. Two points to illustrate this:

    1. The title reads: "Aid Works" but the last paragraph reads "aid for health care works". What is being discussed is not all of aid, but aid to health care, and specifically aid to health care to reach MDGs. This is fine if it worked as an in-depth example illustrating a larger point, but I am unsure to what extent the argument on effectiveness applies in all other development contexts.
    Health care is relatively 'simple' in that it has a fixed logic and obvious end goal: 'diseases are detrimental to humanity, therefore they must be eradicated'. But not all issues in development have this basic normative line. Debates on democracy are far from over, and there is no consensus on an end goal to economic development (growth or redistribution?). Given this, the solution that aid brings is not always found in the aid money, as the health care example in this article by and large illustrates.

    2. Aid is not necessarily aid money, and I wish professor Sachs made this distinction much clearer. Professor Sachs' argument would be much stronger if he included more examples of effective aid that cannot be put into dollar amount (the UN Millennium Project is one good example cited). One wouldn't tell by reading the article that policy planning, strategy, creative problem solving and knowledge sharing can all be forms of aid.

    There is much to be said for how effective aid money to certain projects and in certain areas can be. But putting the emphasis on the quantitative side of things, while useful, can be distracting.
    With last year's Busan High Level Forum on Aid Effectiveness and with the upcoming Rio+20 summit, the logic is not, as professor Sachs suggests 'Aid works. So are we giving enough money?'.
    Rather, the logic is 'Aid _can_ work. How effective is it? What is the future of cooperation for development?'

  7. CommentedLara Gautier

    Unfortunately, appart from studies on malaria, Professor Sachs does not provide any evidence that decline in mortality in developing countries is actually due to increased funding and aid by rich countries... Who can prove that the good news (evidence should also be found: e.g. when we notice that immunization coverage in several districts exceeds 100%, we should seriously question data reliability...) can not be explained more generally by an improvement of basic hygiene & sanitation and economic development of these countries (which assign an increasing share of national budgets to health)?

    In addition, the Health MDGs are far from being met by 2015 and most experts in international health acknowledge this unfortunate perspective. Dr. Margaret Chan herself expressed some concerns during the last WHA which ended a few days ago...

Featured