STANFORD – Úspěšní političtí kandidáti se snaží zavést do praxe návrhy, s nimiž kandidovali. Ve Spojených státech měli prezident Barack Obama a demokraté, kteří ovládli Sněmovnu reprezentantů i „obstrukcímvzdorný“ Senát, v roce 2009 moc udělat prakticky cokoliv, co si přáli – a tak to i udělali.

Obama a jeho spojenci v Kongresu schválili osmisetmiliardový „stimulační“ návrh zákona, který byl nabitý programy šitými na míru klíčovým voličským skupinám demokratů, jako jsou ekologové a státní zaměstnanci, přijali rozsáhlou a značně nepopulární reformu zdravotnictví (o jejíž ústavnosti rozhodne letos Nejvyšší soud), prosadili obrovské nové regulace v širokých sektorech ekonomiky, zavedli průmyslovou politiku, která zajišťuje některým firmám selektivní zvláštní zacházení, začali si půjčovat a utrácet v míře, jež byla vyšší pouze za druhé světové války, a centralizovali moc ve Washingtonu (a v rámci federální vlády pak v exekutivních částech a regulačních agenturách).

Poslední volby, po nichž následovala tak prudká změna politického směřování, se odehrály v roce 1980, kdy prezident Ronald Reagan přebudoval daně, výdaje i regulace a podpořil kurz Federálního rezervního systému zaměřený na snižování inflace. Volby v letech 1988, 1992 a 2000 byly sice také docela významné, avšak z nich vyplývající politické posuny nebyly ani zdaleka tak velké jako v letech 1980 a 2008.

V roce 2010 se země proti tomuto úprku Obamy a demokratů doleva vzbouřila formou historických vítězství republikánů v kongresových volbách. Od té doby cítí mnoho republikánů hluboké zklamání, že Sněmovna reprezentantů nedokázala zvrátit velkou část Obamovy agendy. Americký politický systém je však nastavený tak, že je mnohem těžší něčeho dosáhnout než něco blokovat. Není snadné vykonat spoustu práce, když ovládáte jen jednu polovinu jedné třetiny federální vlády.

Z voleb v roce 2012 se postupně stává referendum o Obamově politice a výkonu. Ekonomika se pomalu zlepšuje, ale zůstává ve špatném stavu – v zemi je vysoká nezaměstnanost a z trhu práce zmizely miliony lidí. Očekává se, že si republikáni udrží kontrolu ve sněmovně a opět získají většinu v Senátu.

Bývalý guvernér státu Massachusetts Mitt Romney, který je zatím v čele potenciálních republikánských kandidátů pro listopadové prezidentské volby, a také další kandidáti této strany si přejí méně utrácení, významné reformy vládních programů, nižší daně, rozšíření obchodu a menší a cílenější regulace, než jaké prosazuje Obama.

Například Romney má podrobný ekonomický program skládající se z 59 bodů, včetně stropu na federální výdaje ve výši 20% HDP, což by si vyžádalo redukce podobné těm z 80. a 90. let. Ostatní republikánští kandidáti mají v agendě ještě agresivnější snižování daní a omezování velikosti a záběru vlády. Kandidát, který nakonec získá nominaci, by se zachoval moudře, kdyby do své kampaně začlenil nejlepší myšlenky a špičkové lidi svých protikandidátů.

Volební vítězství republikána v prezidentských volbách by v kombinaci s republikánskou kontrolou Sněmovny reprezentantů a Senátu pravděpodobně vedlo ke značnému omezování, rušení a nahrazování mnoha Obamových iniciativ, ke snaze o reformu daní a nárokových dávek a k opatřením s cílem zavést větší fiskální disciplínu. Vysoko na Romneyho agendě figuruje snížení firemní daně z příjmu z 35% na 25%, což je průměrná úroveň v OECD (ostatní republikánští kandidáti by ji snížili ještě víc), kterýžto krok by napravil velkou konkurenční nevýhodu pro globální podnikání amerických nadnárodních společností.

Republikánské vítězství by také s největší pravděpodobností vedlo k velkému tlaku na otevření mnohem většího počtu projektů energetického průzkumu ve Spojených státech, které Obama uložil k ledu. Romney slibuje tvrdší vyjednávání o obchodu a měnových otázkách s Čínou, ale obecně je u něj mnohem pravděpodobnější, že bude prosazovat nové obchodní dohody, než u Obamovy administrativy opírající se o podporu voličů z řad zaměstnanců. Pokud si však demokraté udrží kontrolu nad Senátem, bude se to realizovat mnohem obtížněji. Prezident-republikán by také jmenoval nové osobnosti na mnoho klíčových politických pozic, od Federálního rezervního systému přes ministerstvo financí až po regulační agentury.

Bude-li Obama opětovně zvolen a republikáni ovládnou sněmovnu i Senát, stane se prezidentova legislativní agenda v podstatě nedoručitelným dopisem a Obama stráví přinejmenším následující dva roky vyjednáváním o její reformě a ústupcích. Při tomto scénáři by se politické těžiště uvnitř Republikánské strany přesunulo k předsedovi sněmovny Johnu Boehnerovi, předsedovi sněmovního rozpočtového výboru Paulu Ryanovi, vůdci republikánské většiny ve sněmovně Eriku Cantorovi a dalším klíčovým poslancům, jako jsou David Camp, Kevin Brady a Kevin McCarthy, plus k několika senátorům.

V takovém případě by se Obama zachoval chytře, kdyby se přesunul do středu (jak to učinil Bill Clinton, když demokraté v roce 1994 ztratili kontrolu nad Kongresem) a spolupracoval s republikány v Kongresu na koncepci rozumných reforem daní a dávek. To se však zdá nepravděpodobné: po mohutné porážce demokratů v roce 2010 se Obama vychýlil ještě více nalevo a začal prosazovat populističtější agendu.

Bez ohledu na výsledek letošních prezidentských a kongresových voleb si několik republikánských guvernérů pravděpodobně udělá zvučné jméno na celostátní úrovni. Všichni tito politici – patří sem například Mitch Daniels z Indiany, Chris Christie z New Jersey, Bob McDonnell z Virginie nebo bývalý floridský guvernér Jeb Bush – odmítli usilovat o republikánskou prezidentskou nominaci, ale pokud Obama v listopadu vyhraje, ocitnou se v užším okruhu kandidátů pro rok 2016.

Soudce Nejvyššího soudu Louis Brandeis označil ve slavném výroku jednotlivé státy za „laboratoře“: měla by se jim ponechat volná ruka k experimentování a k tomu, aby se navzájem učily, čí politika funguje. Například Clinton a republikánský Kongres založili přelomovou sociální reformu z roku 1996 na politikách, které původně zavedl guvernér Wisconsinu Tommy Thompson a poté úspěšně napodobil starosta New Yorku Rudy Giuliani, což byli oba proreformně založení republikáni. Současná skladba republikánských guvernérů nabízí podobně novátorská řešení na státní úrovni jako modely pro celou zemi – například v oblasti výdajů, dluhů či nefinancovaných důchodových a zdravotnických závazků.

Rozpolcená vláda a svárlivá předvolební kampaň budou pravděpodobně až do listopadu bránit jakýmkoliv zásadním politickým krokům. Po volbách se však daně, výdaje, obchodní politika, federalismus, regulace i obrana vydají odlišným směrem (nakolik odlišným, to závisí na tom, kdo vyhraje), což bude mít významné důsledky pro fiskální pozici Spojených států, vnější rovnováhu a mnoho dalších věcí včetně vztahů USA se zbytkem světa.