VÍDEŇ – Úvahy o budoucnosti jsou dnes pro Evropana znepokojivé. Spojené státy jsou vojensky přeexponované, politicky polarizované a finančně zadlužené. Zdá se, že Evropská unie stojí na pokraji propasti a mnoho Neevropanů pokládá starý kontinent za vysloužilou mocnost, která sice stále dokáže dělat na svět dojem dobrým vychováním, ale nikoliv odvahou nebo ctižádostí.
Výzkumy veřejného mínění provedené v uplynulých třech letech po celém světě setrvale naznačují, že mnoho lidí se k Západu odvrací zády a místo toho vzhlíží k Číně – s nadějí, se strachem, případně s obojím – jakožto k zemi, která se přesouvá do centra dění. Jak praví starý vtip, optimisté se učí mluvit čínsky, pesimisté se učí zacházet s kalašnikovem.
Malá armáda expertů sice tvrdí, že by se vzestup Číny na vrchol moci neměl předpokládat a že tato země stojí na vratkých hospodářských, politických i demografických základech, avšak panuje všeobecný názor, že moc Číny roste. Mnozí lidé si kladou otázku, jak by globální Pax Sinica mohl vypadat: jak se bude celosvětový vliv Číny projevovat? A jak by se čínská hegemonie lišila od její americké varianty?
Obecně platí, že dnešní debatě o Číně dominují otázky týkající se ideologie, ekonomie, historie a vojenské moci. Když však porovnáme dnešní americký svět s možným čínským světem zítřka, spočívá nejmarkantnější kontrast v tom, jak Američané a Číňané vnímají svět za svými hranicemi.
Amerika je národ přistěhovalců, ale také je to národ lidí, kteří nikdy neemigrují. Není bez zajímavosti, že se Američanům žijícím mimo Spojené státy neříká emigranti, nýbrž „expati“ neboli vystěhovalci. Díky Americe získal svět představu o tom, co je to „tavicí kotel“ – jakási alchymistická nádoba, v níž se dobrovolně mísí rozmanité etnické a náboženské skupiny a společně vytvářejí novou, americkou identitu. A ačkoliv mohou kritikové tvrdit, že tento tavicí kotel je národní mýtus, přesto spolehlivě utvářel kolektivní představivost Ameriky.
Od sedmnáctého století, kdy se na kontinentu usídlili první Evropané, to lidi z celého světa táhne za americkým snem o lepší budoucnosti; lákavost Ameriky spočívá částečně i v její schopnosti proměňovat jiné lidi v Američany. Jak prohlásil jeden Rus, který dnes vyučuje na Oxfordské univerzitě: „Američanem se stát můžete, ale Angličanem nikdy.“ Není tedy překvapivé, že americká globální agenda proměňuje ostatní; Američané stanovují pravidla.
Project Syndicate is returning to Climate Week NYC with an even more expansive program. Join us live on September 22 as we welcome speakers from around the world at our studio in Manhattan to address critical dimensions of the climate debate.
Register Now
Naopak Číňané se nesnaží změnit svět, ale spíše se mu přizpůsobit. Vztahy mezi Čínou a jinými zeměmi se realizují prostřednictvím čínské diaspory a Číňané vnímají svět skrze svou zkušenost přistěhovalců.
Mimo Čínu dnes žije víc Číňanů než Francouzů ve Francii a tito zahraniční Číňané představují největší počet investorů v Číně. Před pouhými 20 lety dokonce Číňané žijící v zahraničí vytvořili přibližně stejně velké bohatství jako celá vnitřní populace Číny. Nejprve uspěla čínská diaspora a poté Čína samotná.
Jádrem čínské diaspory jsou přitom „čínské čtvrti“ – mnohdy izolované komunity roztroušené ve velkých městech po celém světě. Jak kdysi poznamenal politolog Lucien Pye, „Číňané vidí mezi sebou a ostatními tak nebetyčný rozdíl, že jim podvědomě připadá přirozené hovořit o občanech země, ve které žijí, jako o ,cizincích‘“.
Zatímco americký tavicí kotel proměňuje druhé, čínské čtvrti učí své obyvatele přizpůsobit se – těžit z pravidel a podnikání svých hostitelů, ale zůstávat v izolaci. Zatímco Američané nesou svou vlajku vysoko, Číňané tvrdě pracují na tom, aby byli neviditelní. Čínským komunitám na celém světě se daří být ve svých nových domovinách vlivné, aniž by kohokoliv ohrožovaly; být uzavřené a neprůhledné, aniž by vzbuzovaly hněv; být mostem do Číny, aniž by působily jako pátá kolona.
A protože je Čína založená na adaptaci, a nikoliv na transformaci, je nepravděpodobné, že by se svět dramaticky změnil, pokud by někdy tato země usedla za volant globálního vozítka. To ovšem neznamená, že Čína nebude využívat tohoto světa k vlastním cílům.
Amerika přinejmenším teoreticky preferuje, aby ostatní země sdílely její hodnoty a chovaly se po americku. Naopak Čína se může světa, v němž by se všichni chovali jako Číňané, pouze bát. V budoucnosti ovládané Čínou proto Číňané nebudou stanovovat pravidla; spíše se budou snažit vytěžit maximum možného z pravidel, která již existují.
To have unlimited access to our content including in-depth commentaries, book reviews, exclusive interviews, PS OnPoint and PS The Big Picture, please subscribe
After a decades-long love affair with laissez-faire policies, many governments – notably in developed countries – are increasingly seeking to shape their economies through tariffs, subsidies, public procurement, and more. But not all industrial policies are created equal, and understanding their nuances and limitations is critical to their success.
Too often, the press and voters treat abortion, and reproductive rights more broadly, as well as other “family” issues – like child tax credits, paid family leave policies and affordable childcare – as somehow different from economic issues. But they are not.
shows why abortion, childcare, and parental leave are not merely “family” issues.
VÍDEŇ – Úvahy o budoucnosti jsou dnes pro Evropana znepokojivé. Spojené státy jsou vojensky přeexponované, politicky polarizované a finančně zadlužené. Zdá se, že Evropská unie stojí na pokraji propasti a mnoho Neevropanů pokládá starý kontinent za vysloužilou mocnost, která sice stále dokáže dělat na svět dojem dobrým vychováním, ale nikoliv odvahou nebo ctižádostí.
Výzkumy veřejného mínění provedené v uplynulých třech letech po celém světě setrvale naznačují, že mnoho lidí se k Západu odvrací zády a místo toho vzhlíží k Číně – s nadějí, se strachem, případně s obojím – jakožto k zemi, která se přesouvá do centra dění. Jak praví starý vtip, optimisté se učí mluvit čínsky, pesimisté se učí zacházet s kalašnikovem.
Malá armáda expertů sice tvrdí, že by se vzestup Číny na vrchol moci neměl předpokládat a že tato země stojí na vratkých hospodářských, politických i demografických základech, avšak panuje všeobecný názor, že moc Číny roste. Mnozí lidé si kladou otázku, jak by globální Pax Sinica mohl vypadat: jak se bude celosvětový vliv Číny projevovat? A jak by se čínská hegemonie lišila od její americké varianty?
Obecně platí, že dnešní debatě o Číně dominují otázky týkající se ideologie, ekonomie, historie a vojenské moci. Když však porovnáme dnešní americký svět s možným čínským světem zítřka, spočívá nejmarkantnější kontrast v tom, jak Američané a Číňané vnímají svět za svými hranicemi.
Amerika je národ přistěhovalců, ale také je to národ lidí, kteří nikdy neemigrují. Není bez zajímavosti, že se Američanům žijícím mimo Spojené státy neříká emigranti, nýbrž „expati“ neboli vystěhovalci. Díky Americe získal svět představu o tom, co je to „tavicí kotel“ – jakási alchymistická nádoba, v níž se dobrovolně mísí rozmanité etnické a náboženské skupiny a společně vytvářejí novou, americkou identitu. A ačkoliv mohou kritikové tvrdit, že tento tavicí kotel je národní mýtus, přesto spolehlivě utvářel kolektivní představivost Ameriky.
Od sedmnáctého století, kdy se na kontinentu usídlili první Evropané, to lidi z celého světa táhne za americkým snem o lepší budoucnosti; lákavost Ameriky spočívá částečně i v její schopnosti proměňovat jiné lidi v Američany. Jak prohlásil jeden Rus, který dnes vyučuje na Oxfordské univerzitě: „Američanem se stát můžete, ale Angličanem nikdy.“ Není tedy překvapivé, že americká globální agenda proměňuje ostatní; Američané stanovují pravidla.
PS Events: Climate Week NYC 2024
Project Syndicate is returning to Climate Week NYC with an even more expansive program. Join us live on September 22 as we welcome speakers from around the world at our studio in Manhattan to address critical dimensions of the climate debate.
Register Now
Naopak Číňané se nesnaží změnit svět, ale spíše se mu přizpůsobit. Vztahy mezi Čínou a jinými zeměmi se realizují prostřednictvím čínské diaspory a Číňané vnímají svět skrze svou zkušenost přistěhovalců.
Mimo Čínu dnes žije víc Číňanů než Francouzů ve Francii a tito zahraniční Číňané představují největší počet investorů v Číně. Před pouhými 20 lety dokonce Číňané žijící v zahraničí vytvořili přibližně stejně velké bohatství jako celá vnitřní populace Číny. Nejprve uspěla čínská diaspora a poté Čína samotná.
Jádrem čínské diaspory jsou přitom „čínské čtvrti“ – mnohdy izolované komunity roztroušené ve velkých městech po celém světě. Jak kdysi poznamenal politolog Lucien Pye, „Číňané vidí mezi sebou a ostatními tak nebetyčný rozdíl, že jim podvědomě připadá přirozené hovořit o občanech země, ve které žijí, jako o ,cizincích‘“.
Zatímco americký tavicí kotel proměňuje druhé, čínské čtvrti učí své obyvatele přizpůsobit se – těžit z pravidel a podnikání svých hostitelů, ale zůstávat v izolaci. Zatímco Američané nesou svou vlajku vysoko, Číňané tvrdě pracují na tom, aby byli neviditelní. Čínským komunitám na celém světě se daří být ve svých nových domovinách vlivné, aniž by kohokoliv ohrožovaly; být uzavřené a neprůhledné, aniž by vzbuzovaly hněv; být mostem do Číny, aniž by působily jako pátá kolona.
A protože je Čína založená na adaptaci, a nikoliv na transformaci, je nepravděpodobné, že by se svět dramaticky změnil, pokud by někdy tato země usedla za volant globálního vozítka. To ovšem neznamená, že Čína nebude využívat tohoto světa k vlastním cílům.
Amerika přinejmenším teoreticky preferuje, aby ostatní země sdílely její hodnoty a chovaly se po americku. Naopak Čína se může světa, v němž by se všichni chovali jako Číňané, pouze bát. V budoucnosti ovládané Čínou proto Číňané nebudou stanovovat pravidla; spíše se budou snažit vytěžit maximum možného z pravidel, která již existují.