PAŘÍŽ – V mnoha ohledech nebyla žádná doba pro novináře nebezpečnější než ta dnešní. Vzhledem k současně probíhajícím krizím, které ohrožují svobodu a trvalou udržitelnost médií, bude toto desetiletí rozhodující pro budoucnost povolání, jež je pro blaho společnosti klíčové. Jak by svět vypadal, kdyby neexistovali profesionální a etičtí novináři, kteří by přinášeli zprávy? Je docela znepokojivé, že tato otázka už není hypotetická.
Neméně důležitý zůstává i problém bezpečnosti reportérů. Třebaže se počet zabitých novinářů během pandemie COVID-19 snížil, hrozby pro jejich bezpečnost se nadále vyvíjejí a jsou na vzestupu. Zároveň jsou tyto hrozby jemněji odstíněné a hůř se proti nim bojuje.
Loni byl větší počet novinářů zabit v zemích, kde údajně vládne mír, než ve válečných zónách, a procento usmrcených reportérů, které si vzal někdo konkrétně na mušku, bylo vyšší než kdykoliv dříve. Mnohé z obětí pracovaly na odhalování korupce a na reportážích na jiná citlivá témata.
Před pouhými pár dny, 29. října, byl v mexickém Ciudad Juarez nedaleko amerických hranic zabit reportér Arturo Alba Medina. Byl to šestý novinář zavražděný v letošním roce v Mexiku, které zůstává nejvražednější zemí, kde nezuří válka.
Jen v uplynulém desetiletí bylo v souvislosti s výkonem povolání zabito na celém světě bezmála 1000 novinářů. Řada těchto případů nikdy nebyla řádně vyšetřena a drtivá většina pachatelů se nemusela ze svých činů zodpovídat. Je to převážně kvůli absenci účinných mechanismů, které by zajistily, aby bylo spravedlnosti učiněno zadost.
Letošní Mezinárodní den skoncování s beztrestností zločinů proti novinářům, který připadá na 2. listopad, je ideální příležitostí, abychom začali podnikat konkrétní kroky a nadobro s touto endemickou beztrestností skoncovali. Organizace spojených národů by měla jmenovat zvláštního vyslance pro bezpečnost novinářů s cílem vymáhat mezinárodní právo, a tím konečně snížit počet reportérů zabitých každoročně při výkonu povolání.
Kampaň organizace Reportéři bez hranic (RSF), jejímž cílem je vytvoření funkce zvláštního vyslance, získala v posledních letech obrovskou dynamiku, avšak stále zde přetrvává jedna překážka. Protože by byl takový člověk zástupcem generálního tajemníka OSN, neobejdeme se bez aktivní podpory samotného generálního tajemníka. A António Guterres zatím bohužel nesplnil slib, který učinil, když jsme se v roce 2017 měsíc po jeho uvedení do úřadu setkali: „Nějakou dobu to potrvá, ale udělám to,“ řekl mi.
Ze současného funkčního období dnes Guterresovi zbývá něco přes rok. To je víc než dost času na to, aby se zasadil o smysluplné kroky, které skoncují s beztrestností a ochrání novináře. Jmenování člena vlastního personálu kontaktní osobou v této záležitosti – což byl zatím jeho jediný konkrétní krok – nestačí.
Mandátem nového zvláštního vyslance by nebylo pouhé papírování, jehož výsledkem jsou jen další zprávy. Spíš by šlo o způsob, jak propojit relevantní stávající mechanismy, rezoluce a doporučení EU, a zajistit tak smysluplnou koordinaci a implementaci s cílem dosáhnout toho, aby za každý zločin spáchaný kdekoliv na světě na novinářích nesl někdo konkrétní zodpovědnost. Jmenování zvláštního vyslance by zajistilo, že dobré záměry povedou k reálným výsledkům.
Takový hmatatelný dopad je zoufale zapotřebí v mnoha případech, v nichž se RSF angažuje – včetně smrti saúdského komentátora Džamála Chášukdžího, jenž byl v roce 2018 zavražděn a rozčtvrcen na půdě saúdského konzulátu v Istanbulu. Řada případů se týká investigativních novinářů, například Daphne Caruanové-Galiziové, na kterou byl v roce 2017 spáchán atentát v podobě bomby umístěné v autě před jejím domem na Maltě; Jána Kuciaka zastřeleného v roce 2018 spolu se snoubenkou Martinou Kušnírovou v jejich domě na Slovensku; běloruského novináře Pavla Šeremetě, jehož v roce 2016 zabila v Kyjevě bomba v autě; nebo ghanského novináře Ahmeda Husseina-Sualeho, který byl v roce 2019 zastřelen třemi ranami, když jel v autě po Accře.
Existuje i mnoho dalších případů. Mladý nezávislý novinář Christopher Allen přišel v roce 2017 o život, když psal o občanském konfliktu v Jižním Súdánu, a Kirill Radtčenko, Alexandre Rasstorgouïev a Orhan Djemal byli v roce 2018 zavražděni během práce na dokumentu o ruských žoldácích působících ve Středoafrické republice.
Čeho je moc, toho je příliš. RSF volá po okamžitých konkrétních krocích, které ukončí násilí proti všem novinářům, ať už žijí a pracují kdekoliv. Vyzýváme generálního tajemníka OSN, aby podpořil vytvoření pozice zvláštního vyslance pro bezpečnost novinářů, a vyzýváme členské státy, aby umožnily a podpořily činnost tohoto klíčového mandátu. A konečně vyzýváme mezinárodní veřejnost – a lidi s rozhodovacími pravomocemi –, aby se připojili k naší kampani za skoncování s beztrestností zločinů proti novinářům jednou provždy.
Z angličtiny přeložil Jiří Kobělka
PAŘÍŽ – V mnoha ohledech nebyla žádná doba pro novináře nebezpečnější než ta dnešní. Vzhledem k současně probíhajícím krizím, které ohrožují svobodu a trvalou udržitelnost médií, bude toto desetiletí rozhodující pro budoucnost povolání, jež je pro blaho společnosti klíčové. Jak by svět vypadal, kdyby neexistovali profesionální a etičtí novináři, kteří by přinášeli zprávy? Je docela znepokojivé, že tato otázka už není hypotetická.
Neméně důležitý zůstává i problém bezpečnosti reportérů. Třebaže se počet zabitých novinářů během pandemie COVID-19 snížil, hrozby pro jejich bezpečnost se nadále vyvíjejí a jsou na vzestupu. Zároveň jsou tyto hrozby jemněji odstíněné a hůř se proti nim bojuje.
Loni byl větší počet novinářů zabit v zemích, kde údajně vládne mír, než ve válečných zónách, a procento usmrcených reportérů, které si vzal někdo konkrétně na mušku, bylo vyšší než kdykoliv dříve. Mnohé z obětí pracovaly na odhalování korupce a na reportážích na jiná citlivá témata.
Před pouhými pár dny, 29. října, byl v mexickém Ciudad Juarez nedaleko amerických hranic zabit reportér Arturo Alba Medina. Byl to šestý novinář zavražděný v letošním roce v Mexiku, které zůstává nejvražednější zemí, kde nezuří válka.
Jen v uplynulém desetiletí bylo v souvislosti s výkonem povolání zabito na celém světě bezmála 1000 novinářů. Řada těchto případů nikdy nebyla řádně vyšetřena a drtivá většina pachatelů se nemusela ze svých činů zodpovídat. Je to převážně kvůli absenci účinných mechanismů, které by zajistily, aby bylo spravedlnosti učiněno zadost.
Letošní Mezinárodní den skoncování s beztrestností zločinů proti novinářům, který připadá na 2. listopad, je ideální příležitostí, abychom začali podnikat konkrétní kroky a nadobro s touto endemickou beztrestností skoncovali. Organizace spojených národů by měla jmenovat zvláštního vyslance pro bezpečnost novinářů s cílem vymáhat mezinárodní právo, a tím konečně snížit počet reportérů zabitých každoročně při výkonu povolání.
SPRING SALE: Save 40% on all new Digital or Digital Plus subscriptions
Subscribe now to gain greater access to Project Syndicate – including every commentary and our entire On Point suite of subscriber-exclusive content – starting at just $49.99.
Subscribe Now
Kampaň organizace Reportéři bez hranic (RSF), jejímž cílem je vytvoření funkce zvláštního vyslance, získala v posledních letech obrovskou dynamiku, avšak stále zde přetrvává jedna překážka. Protože by byl takový člověk zástupcem generálního tajemníka OSN, neobejdeme se bez aktivní podpory samotného generálního tajemníka. A António Guterres zatím bohužel nesplnil slib, který učinil, když jsme se v roce 2017 měsíc po jeho uvedení do úřadu setkali: „Nějakou dobu to potrvá, ale udělám to,“ řekl mi.
Ze současného funkčního období dnes Guterresovi zbývá něco přes rok. To je víc než dost času na to, aby se zasadil o smysluplné kroky, které skoncují s beztrestností a ochrání novináře. Jmenování člena vlastního personálu kontaktní osobou v této záležitosti – což byl zatím jeho jediný konkrétní krok – nestačí.
Mandátem nového zvláštního vyslance by nebylo pouhé papírování, jehož výsledkem jsou jen další zprávy. Spíš by šlo o způsob, jak propojit relevantní stávající mechanismy, rezoluce a doporučení EU, a zajistit tak smysluplnou koordinaci a implementaci s cílem dosáhnout toho, aby za každý zločin spáchaný kdekoliv na světě na novinářích nesl někdo konkrétní zodpovědnost. Jmenování zvláštního vyslance by zajistilo, že dobré záměry povedou k reálným výsledkům.
Takový hmatatelný dopad je zoufale zapotřebí v mnoha případech, v nichž se RSF angažuje – včetně smrti saúdského komentátora Džamála Chášukdžího, jenž byl v roce 2018 zavražděn a rozčtvrcen na půdě saúdského konzulátu v Istanbulu. Řada případů se týká investigativních novinářů, například Daphne Caruanové-Galiziové, na kterou byl v roce 2017 spáchán atentát v podobě bomby umístěné v autě před jejím domem na Maltě; Jána Kuciaka zastřeleného v roce 2018 spolu se snoubenkou Martinou Kušnírovou v jejich domě na Slovensku; běloruského novináře Pavla Šeremetě, jehož v roce 2016 zabila v Kyjevě bomba v autě; nebo ghanského novináře Ahmeda Husseina-Sualeho, který byl v roce 2019 zastřelen třemi ranami, když jel v autě po Accře.
Existuje i mnoho dalších případů. Mladý nezávislý novinář Christopher Allen přišel v roce 2017 o život, když psal o občanském konfliktu v Jižním Súdánu, a Kirill Radtčenko, Alexandre Rasstorgouïev a Orhan Djemal byli v roce 2018 zavražděni během práce na dokumentu o ruských žoldácích působících ve Středoafrické republice.
Čeho je moc, toho je příliš. RSF volá po okamžitých konkrétních krocích, které ukončí násilí proti všem novinářům, ať už žijí a pracují kdekoliv. Vyzýváme generálního tajemníka OSN, aby podpořil vytvoření pozice zvláštního vyslance pro bezpečnost novinářů, a vyzýváme členské státy, aby umožnily a podpořily činnost tohoto klíčového mandátu. A konečně vyzýváme mezinárodní veřejnost – a lidi s rozhodovacími pravomocemi –, aby se připojili k naší kampani za skoncování s beztrestností zločinů proti novinářům jednou provždy.
Z angličtiny přeložil Jiří Kobělka