MNICHOV – Spojené státy sklouzávají do recese a globální hospodářský boom dospěl ke konci. Byl nezvykle dlouhý a trvalý, neboť růst dosahoval po čtyři roky zhruba 5% – tak setrvalé období hospodářské dynamiky nezažil svět zhruba od roku 1970.

Nejzřetelnějším signálem končícího boomu je předpověď MMF, podle níž dosáhne růst v USA v roce 2008 hodnoty 1,5%. To se možná nejeví jako recese, avšak marginálně kladná projekce fondu odráží převážně růstový přesah z roku 2007, k němuž samotný rok 2008 prakticky ničím nepřispěje. Odpovídá to třem po sobě jdoucím čtvrtletím s nulovým růstem v letošním roce.

Mnozí lidé argumentují tím, že recese v USA již svět nepostihne, protože v roli motoru světové ekonomiky nahradila Ameriku Čína. Omyl. Čína sice rychle roste, ale její ekonomická síla zůstává nevelká. Zatímco USA přispívají ke světovému HDP 28 procenty, Čína představuje pouhých 5%. Celá Asie od Turecka po Čínu pak přispívá 24 procenty, což je méně než samotné USA.

Někdy v budoucnu už svět nedostane rýmu, kdykoliv USA kýchnou, avšak tento den je ještě velmi daleko. Jednadvacet procent čínského vývozu a 23% vývozu EU do nečlenských zemí směřuje do USA. Propad v USA s sebou tudíž stáhne i svět, který s tím mnoho nenadělá.

Potvrzuje to i nejnovější světový ekonomický výzkum (WES), který institut CESifo provedl v 90 zemích. Hodnocení současné hospodářské situace a očekávání pro příštích šest měsíců se všude zhoršily. V západní i východní Evropě se sledovaný index propadl více než v Asii či v Latinské Americe. Pokles ukazatele WES v posledních dvou čtvrtletích byl nejostřejší od roku 2001, kdy praskla bublina akciového trhu. V USA je nyní ukazatel WES pod úrovní z 11. září 2001, stejně jako michiganský index spotřebitelské důvěry.

USA si mnoho let žily nad poměry: míra úspor domácností se blížila nule a investice byly financovány výlučně ze zahraničních zdrojů. Americký deficit na běžném účtu, který je totožný s čistým kapitálovým dovozem, vytrvale rostl až na 811 miliard dolarů ročně neboli 6% HDP v roce 2006 – což je od velké hospodářské krize zdaleka nejvíce. Rok za rokem se USA dařilo prodávat svá aktiva v zahraničí a doma si užívat života na vysoké noze. Už to neplatí. Svět se dovtípil.

Banky všude na světě si začínají uvědomovat tvrdou skutečnost, že dluh, pomocí něhož USA financovaly svůj spotřebitelský boom, nemusí být nutně splacen. Cenné papíry zajištěné hypotékami, které americké banky úspěšně prodávaly do světa, nelze srovnávat s evropskými aktivy s podobnými názvy.

V Evropě, zejména v Německu, je hypoteční dluhopis ( Pfandbrief ) navýsost bezpečným aktivem, poněvadž banky obvykle nefinancují více než 60% hodnoty domu. Americké dluhopisy téhož typu jsou naopak spíše sázkou do loterie. Americké banky financují až 100% hodnoty domu, někdy i více, a trh špatných hypoték zahrnuje dokonce i lidi bez zaměstnání a příjmu. Mnohé evropské banky to možná nechápaly, ale přesto se zdráhaly vyjevit tyto pochybné investice ve svých účetních rozvahách. Raději je vložily do kanálů založených v zemích s nízkou mírou zdanění.

Tyto kanály dnes vykazují gigantické ztráty, které musí hradit mateřské banky – a některé z nich to přivádí na pokraj bankrotu. Letošní jaro odhalí nezbytné odpisy ve výročních rozvahách, avšak celá pravda vyjde najevo až na jaře roku 2009, kdy budou účetní rozvahy za rok 2008 zveřejněny.

A protože americká aktiva ztratila na atraktivitě, klesly i jejich ceny. To znamenalo buďto pokles cen aktiv denominovaných v dolarech, anebo dolarů denominovaných v jiných měnách. Po očištění o inflaci dnes dolar stojí vůči euru téměř stejně nízko, jako stál v roce 1992 vůči německé marce, když sjednocení Německa vyústilo v krach evropského měnového systému.

Zrychlujícím se tempem klesají také ceny amerických nemovitostí, v mnoha oblastech více než o 10% ročně. Ceny obchodovaných hypotečních dluhopisů klesající ceny domů kopírují. Pouze ceny amerického akciového trhu zůstávají relativně stabilní. Je však jen otázkou času, kdy klesnou i ony. Koneckonců americký poměr cena/zisk sledovaný agenturou Standard ampamp; Poor’s je stále nad dlouhodobým průměrem – v roce 2007 činil 26,84 oproti dlouhodobému průměru 16,31 zaznamenanému od roku 1881.

Toto zhroucení aktiv je důvodem pravděpodobné recese. Za prvé musí spotřebitelé tváří v tvář hůře dostupným úvěrům a klesajícím cenám domů omezit výdaje, což zpomalí americkou ekonomiku a prostřednictvím světového obchodu postihne i všechny ostatní země. Za druhé banky přicházejí o značné množství vlastního kapitálu – odhady se dnes pohybují na úrovni 300 miliard dolarů i více –, a potřeba udržet minimální poměr kapitál/dluh je proto přinutí omezit půjčky firmám, což zbrzdí investiční poptávku.

Faktem je, že se americký Federální rezervní systém (Fed) snaží předejít recesi snižováním úrokových sazeb. Fed však nedokáže obdařit banky novým vlastním kapitálem a zabránit úvěrovému zadrhnutí. Slibnější jsou daňové škrty ve výši 150 miliard dolarů, které nedávno uzákonil americký Kongres. Jde o ekvivalent 1% amerického HDP, což je každopádně vysoká částka. Teprve se uvidí, zda vlastníkům domů postačí ke kompenzaci majetkových ztrát vzniklých v důsledku klesajících cen nemovitostí a k zabránění hrozící recese. Ať se však stane cokoliv, flám je rozhodně u konce.