NEW YORK – Přiznání k majetkovým vazbám se obvykle uvádějí na konci článku, ale dovolte mi tak tentokrát začít.

Jsem členkou správní rady ruské firmy Yandex provozující vyhledávač se zhruba 60% tržním podílem v Rusku, oproti přibližně 20 % připadajícím na Google. Jsem rovněž investorkou a poradkyní AnchorFree, společnosti, která nabízí Hotspot Shield, veřejně přístupnou virtuální privátní síť (VPN), která uživatelům umožňuje zachovávat svůj pohyb na webu v soukromí, ať už se obávají, že je zloději připraví o bankovní údaje nebo že vláda sleduje jejich pohyb na internetu. V Číně máme měsíčně asi milion uživatelů (ze sedmi milionů celosvětově).

Zasedám též ve správní radě společnosti 23andMe, již spoluzaložila manželka spoluzakladatele Googlu Sergeye Brina. U tématu nedávných kroků Googlu v Číně mám tedy celou paletu zájmů.

Zpočátku jsem přítomnost Googlu v Číně podporovala. Jsem hluboce přesvědčena, že vždy, když uživatel dostane informaci, posílí to maličko tu část jeho mozku, která říká: „Je dobré být informovaný. Mám právo na informace, ať už o jízdních řádech vlaků, filmových hvězdách anebo o chování politiků, jejichž rozhodování ovlivňuje můj život.“

Můžete-li se na některé věci dotazovat, ale na jiné už ne, nakonec se začnete zajímat o samotný tento fakt. Naděje Googlu (jakož i moje vlastní), že by vyhledávač mohl přispět k osvobození Číny, teď vypadají trochu naivně.

Samozřejmě, cenzura v Číně není žádným tajemstvím. Čína zaměstnává přibližně 30 tisíc lidí jako cenzory. Mají konkrétní jména a tváře a mohou třeba vyjednávat s vydavatelem o obzvlášť citlivém tématu. Cenzorské vyjednávání s blogery je méně pravděpodobné, protože blogerů je spousta, ale vláda údajně zaškoluje blogery v tom, jak psát ve prospěch vládní politiky, a když má člověk štěstí, může se mu psaní vládě po vůli stát zaměstnáním (údajně za 0,50 dolaru za zveřejněný text).

Proč tedy Google vyvádí a pohrozil, že se z Číny stáhne? Odpověď pravděpodobně vychází z kombinace obchodních zájmů a hodnot – či spíše ze změny kalkulu v této věci. Otázka cenzury drásá Googlu nervy už dlouho (o Brinovi, který je původem z Ruska, se říká, že je vůči cenzuře obzvlášť nepřátelsky naladěný), ale společnost mohla tvrdit, že transparentnost ve věci cenzury je lepší než nepůsobit v Číně vůbec.

Cenzura se však zostřuje. Možná že počáteční argumentace byla chybná: odhalování čínské cenzury udělalo pro její zmírnění jen málo. Mnozí Číňané vládní cenzuru podporují: chápou ji jako způsob jak udržovat slušnost a pořádek. Vědí, že jejich vláda je křehká a kritiku nepovažují za očistnou, nýbrž za škodlivou. Důvěřují své vládě, že se časem s problémy vypořádá.

Zároveň platí, že Čína sice představuje obrovský trh ve stále se zmenšující budoucnosti, ale pro Google zatím obzvlášť lukrativním trhem není. Baidu, domorodý čínský konkurent Googlu, všemožně těží jak z podpory vlády, tak z vlastenectví uživatelů, kteří fandí domácímu týmu.

Oproti časům před pár lety teď Čína zřejmě připadá investorům obecněji méně přitažlivá, ani ne tak kvůli čínskému hospodářství jako celku, ale kvůli mezím možností všech zahraničních subjektů tvořit seriózní dlouhodobé zisky.

Tato sílící deziluze se projevovala už v době, kdy vlna kybernetických útoků na Google (a další firmy) přiměla společnost k přehodnocení celé její čínské strategie. Jistěže existují i jiné způsoby, jak se Google s touto záležitostí mohl vypořádat – mohl třeba kapitulovat před všemožnými požadavky čínské vlády. To by rozhodně nebylo v souladu s veřejnými hodnotami Googlu – a pravděpodobně by to bylo špatné obchodní rozhodnutí.

Když vstupujete do situace tohoto druhu, ať už jde o vstup do správní rady nebo na trh, zbývá vám vždy jedna možnost – sebrat se a jít. Nemůžete-li to udělat, máte nulovou vyjednávací sílu. Pokud ovšem tuto možnost máte, musíte ji být ochotni uplatnit.

Právě to Google udělal v Číně – kde jeho krok nelze vzít zpět. Společnost se nemůže vrátit do dřívější situace. Ani u Číny není pravděpodobné, že by řekla: „My jsme na vás hackersky neútočili… a slibujeme, že už to víckrát neuděláme.“

Je tedy sice nepravděpodobné, že by se Google v dohledné budoucnosti do Číny vrátil, ale platí, že si firma zlepšila vyjednávací postavení pro případné další spory, které by v budoucnu mohla mít. (A také si získala podporu americké vlády.)

Co teď může Google dělat? Moji přátelé z AnchorFree chtějí, aby Google tak či onak podpořil Hotspot Shield, ačkoliv odchod Googlu z Číny může být podporou dostatečnou. Hotspot Shield je jednou z nejlepších cest jak „přelézt zeď“, rozhlédnout se za hranicemi uzamčeného čínského internetu a používat weby, jako je Twitter, Facebook a ovšemže Google.com (oproti Google.cn).

Tak jako Google v minulosti, může i AnchorFree fungovat účinněji při diskrétním chování, bez hlasité podpory Googlu či jiných „cizích zájmů“. Jeho webové stránky jsou v zemích, jako je Čína (a řada zemí na Středním východě), často zablokované, ale většinou existují jiné cesty jak si software pořídit. Zablokován možná bude i Google, ale kdo má dostatek odhodlání, cestu si k němu vždycky najde. Další kroky záleží na samotných čínských uživatelích.

Nakonec Čína ví, že internet neprodyšně uzavřít nedokáže. Někteří činitelé čínské vlády tedy možná litují.

Je lákavé předpovídat, jak to skončí. Já ale myslím, že to neskončí. A to jak uvnitř Googlu, tak uvnitř Číny: padají rozhodnutí, ale ne každý s nimi souhlasí. Existuje střet mezi obchodními zájmy a mravními hodnotami. V dohledné době bude tato přetahovaná pokračovat. Tuto malou bitvu vprostřed dlouhé války však vyhrála transparentnost.