,,Musíme zajistit, aby prase - živočich, bez něhož si my jako rumunský národ nemůžeme dovolit žít - nebylo vyhlazeno!" Takto před několika týdny panicky křičel jistý socialistický poslanec v rumunském parlamentu. ,,Do jednoho roku bude vybito 4,5 milionů prasat, ale kuřata přesto vstoupí do Evropské unie dříve než my," hlaholil zase prezident rumunské Asociace chovatelů prasat.

V souvislosti s přípravou Rumunska na jednání o vstupu do EU narůstají po celé zemi obavy z blížící se vepřové genocidy. Je totiž faktem, že většina prasat se zde v Rumunsku chová a zabíjí způsobem, který nesplňuje normy EU, a nikdo není připraven investovat potřebné peníze do pozvednutí našich vepřínů na unijní úroveň. Dopustíme však, aby naše milované prasátko ohrozilo náš nejvyšší národní zájem?

Rumunsko má ukončit přístupová jednání s EU v roce 2004. Samozřejmě máme spousty problémů, které si unie přeje vidět vyřešené: rozbujelou korupci, slabou veřejnou správu, justiční systém, který je výsměchem nestrannosti, ekonomiku, již Evropská komise i přes určitý pokrok prozatím neoznačila za ,,fungující trh". Největší bolest hlavy však Bukurešti i Bruselu způsobuje zemědělství a především pak ,,rumunské prasátko".

Ačkoliv Rumunsko leží pouhých několik set kilometrů od členských zemí EU, v oblasti zemědělství je pozadu o několik staletí. Přibližně 40% obyvatel žije na venkově a 80% půdy je rozděleno do malých pozemků.

Po celá staletí vykrmovali rumunští zemědělci každoročně několik prasat, z nichž to největší pak těsně před Vánoci - na svatého Ignáce - porazili. Jedná se o jakousi téměř pohanskou oběť: na dvoře statku drží dvojice silných mužů čuníka, který ostošest kvičí. Třetí muž pak znenadání prořízne vepři hrdlo a na všechny zúčastněné vystříkne sprška krve. Zabité prase je následně opečeno na ohni a rozporcováno podle různých druhů masa. Lidé tancují kolem, hojně popíjejí a připravují se na hostinu obludných rozměrů.

Z pohledu Evropské komise není bohužel nic méně ,,evropského" než tato vepřová řež. Pravidla EU vyžadují, aby byla prasata chována a zabíjena co nejhumánnějším způsobem, a trpěla tak co možná nejméně.

Prasata by měla dostávat očkování či anestetika a snad by měla mít i možnost milosrdné eutanazie. Ještě lepší by bylo, aby krmníci umírali ve spánku, kdy by je pokojně usmrtili vyškolení popravčí. Na vše by měli dohlížet veterináři. Jinak člověk porušuje předpisy EU a dopouští se ,,nadbytečné krutosti" na zvířatech.

Buďto bude Rumunsko jako kandidátská země EU tyto předpisy dodržovat, anebo se musí vzdát domácího chovu prasat a v důsledku toho zvětšit objem dovozu vepřového masa. Zdá se, že pokud se chovatelé neadaptují na novou, nastupující evropskou éru, budou rumunská prasata - alespoň ta, která jsou chována na mnoha tisícovkách malých statků roztroušených po celém venkově - odsouzena k zániku.

Problém spočívá v tom, že zde v Rumunsku máme co dělat, abychom pochopili a ochránili práva lidí, natožpak práva zvířat. Veterinářů je málo, ale stejně tak je v troskách i zdravotnický systém pro lidi.

Většina občanů si například nemůže dovolit potřebné léky a nemocnice trpí značným podfinancováním. Většině Rumunů tak připadá nejen nesmyslné, ale přímo nemorální , když se EU tolik stará o poslední okamžiky života vepřů a současně se podle všeho jen velmi málo zajímá o každodenní život obyčejných Rumunů.

A kromě toho: jak má naše vláda přimět miliony zemědělců, aby se vzdali svého odvěkého barbarského zvyku? Tím, že se jim bude snažit udělovat pokuty? Slyšel jsem, že v Americe se pro policisty používá slangový výraz ,,pigs" neboli prasata. Máme zde tedy zřídit prasečí policii?

Baštou vládnoucí sociálně-demokratické strany jsou venkovské oblasti Rumunska. Uvěří-li rumunští rolníci, že EU trvá na tom, aby svá prasata laskali a nezabíjeli je noži, jejich věrnost k sociálním demokratům ochabne.

Tyto ztracené hlasy však nepřipadnou zodpovědným středopravým stranám, nýbrž vášnivě nacionalistické a protievropské Straně velkého Rumunska, která se zřejmě ze všech evropských politických stran nejvíce blíží fašismu. Toto je noční můra, jíž se evropští i umírnění rumunští politici chtějí vyhnout.

Naštěstí se zdá, že existuje způsob, jak si usmířit byrokraty z EU i nejzatvrzelejší rumunské rolníky. Naše ošklivé předvánoční rituální masakrování lze opatřit nálepkou ,,tradičního folklorního zvyku", jakéhosi posvátného rituálu, který je hluboce zakořeněn ve struktuře rumunského národního povědomí. Blízkost Vánoc pak onomu rituálu dodá potřebnou náboženskou patinu.

Jelikož národnostní, náboženské a lidové tradice mají být v unii chráněny, náš nechutný zvyk masakrovat kvičící vepře lze zachovat i poté, co Rumunsko vstoupí do EU. Nad smutným osudem naší vepřové populace se již nikdo nebude pohoršovat jako nad čímsi primitivním a protievropským, ale bude nad ním přivírat oči jako nad starobylou národní tradicí, která je hájena v souladu s nejlepšími evropskými standardy.

Díky multikulturalismu tak naše rumunská prasata možná přece jen přežijí - alespoň do příštího Ignáce. Než však budeme my Rumuni požádáni, abychom začali dodržovat práva zvířat, měl by nás někdo vyzvat, abychom věnovali více pozornosti úctě k sobě samotným.