PRINCETON – Loni jsem sdělil jedné kolegyni, že do předmětu, který vyučuji, zařadím také internetovou etiku. Navrhla mi, abych si přečetl nedávno vydanou antologii o počítačové etice – a v příloze svého e-mailu mi celou tuto publikaci poslala.

Měl jsem odmítnout číst pirátský výtisk knihy? Skutečně jsem obdržel kradené zboží, jak tvrdí zastánci přísnějších zákonů proti internetovému pirátství?

Kdybych ukradl něčí knihu staromódním způsobem, budu já tuto knihu mít, zatímco původní vlastník ji už mít nebude. Já na tom budu lépe a on hůře. Když lidé používají pirátské výtisky knih, jsou na tom často hůře vydavatel a autor – přicházejí totiž o výdělek z prodeje této knihy.

Kdyby mi však kolegyně tu knihu neposlala, byl bych si ji vypůjčil v univerzitní knihovně. Ušetřil jsem si tedy čas a zdá se, že na tom nikdo netratil. (Zvláštní je, že se kniha s ohledem na téma neprodává v digitální formě.) Z mého rozhodnutí dokonce měli jiní lidé prospěch: kniha fyzicky setrvala na regálu v knihovně a byla dostupná jiným uživatelům.

Na druhou stranu: kdyby kniha nebyla na regálu a jiní uživatelé by požádali knihovníka, aby jim ji zarezervoval, mohl by si knihovník všimnout zvýšené poptávky po této knize a objednat druhý výtisk. Existuje však jen malá pravděpodobnost, že kdybych si knihu fyzicky vypůjčil, přesvědčilo by to knihovníka k nákupu dalšího výtisku. A navíc už jsme velmi vzdáleni od standardních případů krádeže.

Zeptal jsem se 300 studentů ze svého kurzu etiky, kdo z nich si z internetu nikdy nestáhl nic, o čem věděl či tušil, že by tím porušil autorská práva. Zvedlo se jen pět nebo šest rukou. Mnozí z ostatních si mysleli, že jejich počínání je špatné, ale prohlásili, že „to dělají všichni“. Jiní tvrdili, že by si danou hudbu nebo knihu stejně jinak nekoupili, takže nikomu nepůsobí škodu. Zdálo se, že nikdo z nich se s touto praxí nechystá přestat.

Argumenty pro vymáhání zákonů o duševním vlastnictví zesílily, když vyšly najevo podrobnosti kolem lednového zatčení Novozélanďana Kima Dotcoma (vlastním jménem Kima Schmitze), zakladatele webové stránky Megaupload (kterou FBI uzavřela). Stránka Megaupload umožňovala 180 milionům registrovaných uživatelů nahrávání a stahování filmů, televizních pořadů a hudby, přičemž část peněz, které Dotcom tímto způsobem (díky reklamě a předplatnému za prémiové účty) vydělal, byla k vidění v jeho paláci nedaleko od Aucklandu, kde stál i jeho rolls-royce a další exotická auta.

Dotcomův advokát tvrdí, že Megaupload pouze poskytoval úložný prostor pro soubory svých předplatitelů a neměl kontrolu nad tím, co na něm uživatelé přechovávají. Zároveň však Megaupload nabízel peněžní odměny uživatelům nahrávajícím soubory, které budou u ostatních uživatelů populární.

Spojené státy zvažovaly minulý měsíc schválení legislativy, jejímž cílem bylo zastavení internetového pirátství. Návrh zákona vznikl na naléhání hollywoodských studií a zástupců nakladatelského a nahrávacího průmyslu, podle nichž připravuje porušování autorských práv na internetu Spojené státy o 100 000 pracovních míst. Odpůrci tvrdili, že navrhovaný zákon by zacházel mnohem dál než jen ke stránkám, jako je Megaupload – mezi porušovatele copyrightu by se pak zařadily také stránky Google a YouTube, přičemž vláda by mohla (i bez souhlasu soudu) blokovat přístup na webové stránky, které by podle ní usnadňovaly porušování autorských práv.

Internetovi aktivisté společně s firmami Google, Facebook a dalšími velkými webovými hráči prozatím zvítězili, když přesvědčili americký Kongres, aby uložil protipirátskou legislativu k ledu. Boj však bude pokračovat: Evropská unie a 22 jejích členských států podepsaly v lednu Obchodní dohodu proti padělatelství (ACTA), která ustavuje mezinárodní standardy a novou organizaci zaměřenou na vymáhání práv duševního vlastnictví. Dohodu už podepsaly Austrálie, Japonsko, Kanada, Maroko, Nový Zéland, Singapur a USA. Nyní ji musí mimo jiné schválit Evropský parlament.

Já jsem autor a také čtenář. Jedním ze zázraků internetu je skutečnost, že některé moje starší práce, které jsou dávno rozebrané, jsou dnes mnohem dostupnější než kdykoliv dříve – v pirátských verzích. Já mám samozřejmě větší štěstí než mnozí jiní autoři nebo tvůrčí umělci, protože díky platu na univerzitě nejsem nucen živit rodinu výlučně z honorářů. Nicméně není tak obtížné najít lepší využití mých potenciálních honorářů, než abych z nich financoval ekologicky škodlivý životní styl Kima Dotcoma. Musíme najít způsob, jak maximalizovat vskutku úžasný potenciál internetu a současně řádně odměňovat tvůrce.

Austrálie, Izrael, Kanada, Nový Zéland a řada evropských zemí mají zakotveno právo veřejného půjčování, které má kompenzovat autorům a vydavatelům ztrátu příjmů způsobenou přítomností jejich knih ve veřejných knihovnách. Něco podobného potřebujeme i pro internet. Financování by mohl zajistit uživatelský poplatek, a pokud by byl tento poplatek dostatečně nízký, snížila by se motivace používat pirátské kopie. Kdyby se k tomu přidalo potírání webových stránek, které ve velkém porušují autorská práva, mohl by být celý problém řešitelný. Jinak si nejkreativnější lidé budou muset vydělávat na živobytí něčím jiným a v takovém případě prohrajeme všichni.